Články
"Vánoce se u nás neslaví," říkali mi mí vietnamští známí. Jenže byli, myslím, všichni z Hanoje. A Hanoj a Saigon, to je pomalu jako města ve dvou různých zemích.
Vietnam, jakožto sousední země Číny, je hodně zasažen skandálem s melaminem. Navíc je to země, kde je mléko považováno téměř za zázračný nápoj pro děti a také pro seniory. Pije ho tu každý, kdo si to může dovolit.
Kniha Dějiny kolonizací: Od dobývání až po nezávislost nemá možná na první pohled mnoho společného s Vietnamem, ale z jejího obsahu zjistíme, že několik kapitolek je věnováno Indočíně. Jejím autorem je Marc Ferro, francouzský historik, který se zabývá především dějinami Ruska a SSSR, Francie, kolonialismu, historií filmu a dějinami konfliktů 20. století. Jeho přístup k tématu nabízí pohled na Vietnam v rámci koloniálního dění v celém světě.
Studenti, kteří prošli oborem vietnamistika na Ústavu Dálného východu FF UK v Praze v posledním desetiletí, možná po ukončení oboru na mnohé zapomenou, avšak na jednu věc dojista nikoli: nekonečné hodiny fonetiky vietnamštiny v 1. ročníku. Lektorka Binh Slavická má pravdu: "Kvůli své obtížné výslovnosti se vietnamština řadí k velmi těžkým jazykům." Právě díky ní se řada studentů s úskalími artikulace a poslechu nakonec úspěšně vypořádala, a čerstvá učebnice Praktická fonetika vietnamštiny v tom může pomoci všem dalším zájemcům, i těm samouckým.
Blogující mladí Vietnamci se stali na českých portálech už téměř fenoménem; zájem o jejich články napovídá, že téma dorůstající generace dětí vietnamských imigrantů (potažmo téma vietnamské komunity v Čechách) je pro české čtenáře (a nejen pro ty) opravdu atraktivní. Vlastně není divu: díky těmto blogům může česká veřejnost nahlédnout do mentality, zvyků, pocitů a postojů lidí, kteří s námi žijí už tolik let, ale jen málokdo o podobě jejich života něco tuší.
