Články

Jak jsme "realizovali" projekt Toi la ai?

Tuto otázku jsme si kladli v uplynulých měsících několikrát. Jak se nám podařilo splnit svá dobrá předsevzetí a záměry, které jsme měli před rokem, kdy jsme u Ministerstva kultury žádali o grant? Někteří návštěvníci našich stránek si všimli, že jsme v průběhu podzimu psali o projektu Toi la ai? v různých souvislostech už dvakrát. Nejprve jsme do něj zvali případné účastníky, napodruhé jsme oznamovali, že se koná jeho závěrečná vernisáž. Protože období mezi koncem a začátkem projektu se nám zde dosud nepodařilo zachytit, doháníme nyní naše resty a přinášíme vám krátké shrnutí toho, co se za těch pár měsíců v rámci projektu odehrálo.


Jednalo se o společný projekt Klubu Hanoi a Lektorského oddělení Sbírky současného a moderního umění (LO SMSÚ) při Veletržním paláci Národní galerie v Praze. LO SMSÚ poskytlo svůj multimediální ateliér, zázemí a know-how týkající se práce s multimediálními technologiemi používanými ve výuce současného umění (tzv. ICT - což je označení pro informační a komunikační technologie, jejichž ovládání patří mezi klíčové kompetence). Ve Veletržním paláci už několik let probíhají dílny Artcrossing, ve kterých se s ICT pracuje. Některé jejich formáty jsme použili.

Klub Hanoi měl v projektu "Toi la ai?" činit následující: otevřít prostor pro otázky, které nás (i v souvislosti s chystaným dokumentárním filmem s pracovním názvem "Banánové děti") zajímaly - například jaké to je, být žák z vietnamské rodiny navštěvující českou školu a dospívající v České republice. Naším záměrem bylo, aby tito žáci z pražských ZŠ a SŠ absolvovali ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze sérii dílen zaměřených na osvojení už výše zmíněných multimediálních technologií a některých postupů, které používá současné umění a jejich prostřednictvím se posléze ve druhé sérii dílen pokusili vyjádřit k otázkám identity. Už na začátku nám bylo jasné, že se jedná o téma citlivé (jen napsat o projektu korektní text si vyžádalo nemalé úsilí), nicméně zvědavost nám nedala tuto cestu nevyzkoušet.

Výstupy z dílen měly být dvojí:

  • materiálové - fotografie, animace a audio-nahrávky, digitální koláže
  • "společenské" - v podobě dvouměsíční práce se skupinou a s její dynamikou

V červnu a zejména pak v září 2008 jsme začali šířit informace o "Toi la ai?" do pražských škol. Ve vietnamském tisku (Tuan Tin Moi, Van Xuan) vyšly inzeráty nabízející účast na projektu. Nejúčinější se ukázalo nakonec obcházení škol a nabídka směřovaná přímo k jednotlivým učitelům a žákům. Začátkem října jsme se začali setkávat se dvěma skupinkami dětí z různých pražských škol (respektive z druhého stupně a prvních dvou ročníků gymnázií).

Poté, co jsme si prošli třemi "artcrossingovými" programy, což jsou v podstatě promyšlené hodiny výtvarné výchovy (které namísto klasických výtvarných technik pracují s ICT v kombinaci s ukázkami současného umění), jsme začali se zapeklitější částí díle - s aktivitami zkoumajícími identity. S dětmi jsme si vybrali tato témata:

  • já a moje místo (kde žiji, odkud pocházím, kam směřuji)
  • já a moje budoucnost

Tázajíce se na budoucnost dětí jsme se například bavili o používání češtiny a vietnamštiny; jaké to je, nosit "v hlavě dva jazyky", jak říkala jedna z vietnamských slečen. Výstupem z této dílny byly fotografie dětí, upravované jimi samotnými v grafickém programu GIMP. Představovali na nich sebe sama ve vytouženém povolání. K fotografiím nahrály na diktafon komentáře v češtině a vietnamštině, které bylo možné si poslechnout na závěrečné vernisáži.

Při dílně dotýkající se příslušnosti k místu děti vytvořily prostorovou koláž a loutky, za jejichž pomoci jsme hovořili o "Zemi snů" - tedy o tom, jak vypadá vysněné místo pro život.


Závěrečná vernisáž se konala 12. prosince 2008 ve Veletržním paláci a zúčastnilo se jí několik desítek návštěvníků, včetně novinářů, odborníků z oblasti vietnamistiky, vietnamských dětí a jejich příbuzných a kamarádů, zaměstnanců LO SMSÚ a náhodných návštěvníků Veletržního paláce.

Vystaveny byly výsledky jednotlivých dílen - z těch artcrossingových se jednalo o krátké animace, digitální obrazové koláže s hudebním doprovodem a fotografie; z návazných dílen pak o velkou prostorovou koláž a o loutky, které děti vytvořily, dále pak o upravované fotografie s česko-vietnamským komentářem. Nechyběla ani fotodokumentace celého projektu. K příležitosti vernisáže byl vydán katalogový list, který byl zdarma nabídnut všem návštěvníkům.


Po tříměsíčním setkávání s vietnamskými dětmi a se současnou znalostí jejich školního prostředí se domníváme, že otázky identity nejsou pro ně natolik rozhodující - mnohem důležitější je, jak se jim povede zapadnout ve škole do třídních kolektivů. V nich tráví (v různých sociálních rolích) nejvíc času. Do budoucna proto při plánování projektů zaměřených na (vietnamské) děti počítáme s úzkou spoluprácí se školami.

Katalogové listy k projektu jsou stále k dispozici; po domluvě je možné si je vyzvednout ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze, Dukelských hrdinů 47, Praha 7. V případě zájmu pište na hdankova@klubhanoi.cz.

Projekt byl financován Ministerstvem kultury ČR a Klubem Hanoi.