Články

Rozhovor: Tran Thu Trang (Terka)

Věk: 20 let.

Ahoj, děkuji, že jsi souhlasila s rozhovorem. Začněme od začátku. Jak dlouho žiješ v České republice? Čemu jsi se věnovala, když jsi ještě žila ve Vietnamu?

Žiji tu 6 let. Čemu jsem se věnovala? Myslíš hobby a zájmy? Já tam strávila dětství jako každé jiné dítě.

Líbí se Ti tu? Jaké jsou tu podle Tebe klady a zápory? Zvykala sis dlouho?

Jo, rozhodně se mi tu líbí. Je tu lepší počasí, vzduch a životní podmínky. Není to úplně dokonalý, ale zápory bych radši ani nehledala.

Lepší vzduch? Mě přijde, že Vietnam má krásnou čistou přírodu.

To se Ti jen zdá. Ty auta a motorky, co tam jezdí, nemají filtr, a proto lidi nosí takový ochranný textil přes nos a pusu.

Co Tě na Česku nejvíc upoutalo? Co se Ti tu nejvíc líbí?

Mně se tu líbí typický podzim, je to nádhera. Taky se mi líbí chrámy, kostely a staré domy.

Jak dlouho trvalo, než ses naučila česky, a co je pro Tebe v českém jazyce nejtěžší?

Tři měsíce trvá, aby člověk dokázal říct pár těch běžných vět, pak se doučí ve škole nebo mezi lidma, komunikace je důležitá. Nejtěžší v českém jazyce jsou skloňování a rody, na to neexistuje jasné pravidlo, člověk se to musí naučit nazpaměť. Ani nevím, jestli ji zvládám dobře. Na výbornou to určitě není.

Co si myslíš o Češích?

Všude jsou dobří a i zlí lidé, nemůžu si je hodit do jednoho pytle. Podle mě, Češi jsou v pohodě, asi na nás jsou také zvyklí. Kladně hodnotím slušnost a hlavně galantnost ze strany mužů.

Co si myslíš, že si Češi myslí o vás Vietnamcích?

Pro Čechy typická vietnamská rodina se skládá z rodičů, kteří prodávají na trhu, a dětí, které se ve škole dobře učí. Což v podstatě mají pravdu.

Setkala jsi se tu s rasismem, nebo Tě okolí přijalo vždy přátelsky?

Určitě jo. Někteří jedinci mi to řekli přímo do očí. Také nejsem naivní, abych si myslela, že se ke mně musí chovat všichni přátelsky. Také se mě zastane spousta lidí.

Jaký má pro Tebe význam slovo přítel, myslíš, že stejný jako pro Čecha?

Až budeš v krizi, všichni odchází a přítel je ten poslední, kdo zůstává a podá ti ruku, abys se z toho dostala. Nevím, jestli takhle cítí všichni Češi, je to otázka spíš pro jedince.

A co láska? Chceš v Čechách zůstat natrvalo a založit si tu rodinu?

Láska je divočák a nejsme chovatelé. Co přijde tak přijde. Podle národnosti se partneři nevybírají.

Stýská se Ti po něčem (někom) z Vietnamu?

Po někom spíš ne. Vím, že na mě myslí. Stýská se mě po mým dětství, po tom, co bylo a už není, co se už nevrátí.

Co považuješ za největší rozdíl mezi Vietnamem a Českou republikou?

Národ v této problematice hraje důležitou roli. Největší rozdíl bude v tom, pro koho a jaký má takové lidské bytí smysl. Vietnamci žijou pro další generaci a Češi hledí jen na své.

Co bys řekla závěrem?

Podle mě Češi nemají za povinnost se o nás zajímat a zlepšit vztah mezi Vietnamci a Čechy, proto si cením lidi, kteří o to usilují. Doufám, že si to od vás zasloužíme.

 

Děkuji moc za rozhovor.