Články

Rozhovor: Nguyen Thuy An

Věk: 18 let.

1. Ahoj, děkuji, že jsi souhlasila s rozhovorem. Začněme od začátku. Jak dlouho žiješ v České republice?

Od února 1997, tedy už 10 let.

Nguyen Thuy An

2. Líbí se Ti tu? Jaké jsou tu podle Tebe klady a zápory? Zvykala sis dlouho?

Líbí. Vyhovuje mi mírnější léto, svoboda. Vadí mi sobeckost, ignorance. Jako dítě jsem si zvykla docela rychle. A naštěstí nepatřím mezi hodně uzavřené introverty.

3. Co Tě na Česku nejvíc upoutalo? Co se Ti tu nejvíc líbí?

Když jsem přiletěla, překvapily mě barevné vlasy. A samozřejmě... sníh! No,bylo mi osm :-) A překvapivě i školy. Z doslechu od ex-spolužáků ve Vietnamu vím, že se furt biflujou, musejí mít kontakty. Tady je to lahoda, tolik svátků, akcí... jo a nesmím opomenout divadlo, knihovny! A jahodové knedlíky :)

4. Co je pro Tebe v českém jazyce nejtěžší?

Už skoro nic, mám-li být upřímná. Ale ze začátku mě děsily rody podstatných jmen. Nebo skloňování. Fakt hrůza.

5. Co si myslíš o Češích?

Cítím se mezi nima dobře, taky proto, že jim rozumím. Mají bezvadný smysl pro humor. Jo, a neměla jsem zatím čest pocítit na vlastní kůži vaši vyhlášenou specialitu - závist. Na druhou stranu jsou občas nerudní a dělají si těžkou hlavu z toho, co si o nich kdo myslí.

6. Co si myslíš, že si Češi myslí o vás Vietnamcích?

Starší generace, která zná Vietnamce pouze jako trhovce, je negativnější. Považují nás za pracovité lidi. Ti, co nás opravdu poznají, nás mají rádi :)

7. Setkala jsi se tu s rasismem, nebo Tě okolí přijalo přátelsky?

Na základce, ve druhé třídě, si nějaký holky myslely, že jsem divná, odsedly si ode mě atd. Ale žádná vyložená šikana! Tehdy nebylo ve školách tolik jinak "barevných" dětí. Občas mívali své rádoby vtipné poznámky, které mě mrzely. Teď je situace bezproblémová, spíš jsou překvapeni mou jazykovou výbavou.

8. Jaký má pro Tebe význam slovo přítel, myslíš, že stejný jako pro Čecha?

Nechápu smysl otázky. Pro mě je přítel někdo, kdo mě má rád, je ochoten mi pomoct v nesnázích, s kým se mohu smát, povídat, případně plkat... je to u vás stejné?!

9. A co láska? Chceš v Čechách zůstat natrvalo a založit si tu rodinu?

Možná. Chci kluka, jenž bude za prvé, za druhé, za třetí... :)  nezáleží mi na národnosti. Pokud se mě nebude bát. Vím ale dobře, že mamka by brala spíše vietnamského zetě.

10. Stýská se Ti po něčem (někom) z Vietnamu?

Po vřelosti, bezstarostnosti. A babičce.

11. Co považuješ za největší rozdíl mezi Vietnamem a Českou republikou?

V přístupu společnosti na seniory. Tady se na ně hledí s mírným despektem a skoro jako by překáželi. Vietnamci si jich váží pro jejich moudrost a mají k nim úctu.

12. Co bys řekla závěrem?

Nic světoborného mě nenapadá. Ty otázky mi teda daly zabrat!

 

Děkuji za rozhovor a přeji Ti mnoho štěstí a zdraví v dalším životě.

Tobě též!