Projekt "Integrační vzdělávání vietnamských migrantů" byl úspěšně zahájen dvěma běhy kurzů pro budoucí vietnamsko-české interkulturní lektory a poradce. Zájem o školení byl obrovský: celkově se přihlásilo 36 lidí, avšak z kapacitních a rozpočtových důvodů jsme začali školit zatím pouze 24 zájemců, kteří se přihlásili nejrychleji a vyhovovali požadovaným kritériím. Jaká tedy byla první část kurzu? Co tyto tři dny posluchačům přinesly? Očima Markéty Foltýnkové, jedné z účastnic první části kurzu, Vám nabízíme nahlédnutí do přípravy budoucích lektorů a poradců na jejich působení ve vietnamské komunitě.
O školení "Vietnamsko - české setkávání" jsem se dozvěděla z novin a hned mne napadlo, že by to bylo něco pro mne. Nedokázala jsem si však pod tímto pojmem mnoho konkrétního představit. Když mi přišly první informace s detailním průběhem i se seznamem přihlášených účastníků, až mne vyděsilo, jak málo nás bylo s českým jménem a příjmením do kurzu zapsáno. O to víc jsem se těšila, jaké bude prostředí a témata. Při setkávání s jinou kulturou člověk mnoho pozná a často i pochopí něco o sobě.
První den utekl velmi rychle, seznamovaly jsme se spolu navzájem. Učily jsme se aktivnímu naslouchání a jeho metodám. Byla to až idylická, čistě ženská skupina. I dle lektorek probíhalo řešení modelových konfliktů velmi umírněně, na rozdíl od jejich obvyklých zkušeností ve smíšených kolektivech. Zbyl nám proto čas na různé hry a také rozbory rozdílu řešení konfliktů Čechy a Vietnamci.
Druhý den byl trochu náročnější. Náš kolektiv obohatili muži a metody z minulého dne jsme se učili osvojovat v praktických cvičeních. Rozehrávali jsme scénky nevhodného chování vůči Vietnamcům a hledali jsme možnosti vyjednávání či řešení, které se ne vždy podaří nalézt - tak je to i v životě. Začali jsme se učit vhodné formulace, jak člověk vyjádří své pocity, místo aby druhému nadával. Věřím, že krom práce s vietnamskou komunitou se tyto metody dají hezky využívat v obyčejném životě pro snadnější komunikaci s kýmkoliv.
Třetí - poslední den, byl větším opakováním a pak také nacvičováním prezentace. Na závěr jsme všichni zvládli krátký, 2 minutový přednes natáčený na kameru. Sami jsme se následně vzájemně hodnotili a povzbuzovali v překonávání chyb i zlozvyků. Úplně nakonec se měl každý rozhodnout, zda by chtěl v kurzu pokračovat a vidí sám sebe jako možného lektora. Někteří byli sice nejistí, ale já jsem přesvědčená, že každý z účastníků byl dnes jako lektor obohacující a uměl by jako přednášející vietnamským migrantům pomáhat. Do budoucna se těším na pokračování kurzu a na další zážitky se svou vietnamsko-českou skupinou.