Aktivity v rámci projektu na území Prahy 12 jsme realizovali již pátým rokem. V roce 2022 jsme spolupracovali se 4 základními školami (ZŠ Smolkova, ZŠ Angel, ZŠ prof. Švejcara a ZŠ Zárubova), 2 mateřskými školkami (MŠ Smolkova, MŠ Oáza) a 3 dalšími institucemi (MČ Praha 12, OSPOD a PPP pro Prahu 12) a zmíněná spolupráce probíhala opět velmi dobře, stejně jako v minulých letech.
Uskutečnili jsme následující intervence:
- 12 odborných konzultací
- 32 tlumočnických a 6 překladatelských úkonů
- 19 mediačních setkání mezi rodiči, dětmi, školou a dalšími odborníky
Odborné konzultace a jazyková diagnostika
Konzultanti většinou řešili složitější sociální a psychologické problémy, nebo problémy týkající se dalšího rozvoje dovedností a znalostí dětí v rodinách a na školách. Jednalo se zejména o problematiku zjištění a přijetí lehkého postižení dítěte, zvažování strategie dalšího vzdělávání na speciální škole či hledání vhodného vzdělávání v českém jazyce nad rámec nabídky školy.
Odborné tlumočení a překlady
Tlumočení se týkalo nejrůznějších odborných vyšetření: logopedie, neurologie, audiometrie, vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně apod. Kromě toho byla tlumočena i skupinová setkání v PPP či na školách, zaměřená na představení základního vzdělávání v ČR, osvětově-preventivní akce apod. Přeložili jsme též stručné osvětové materiály pro rodiče, které mají děti s různými handicapy či se specifickými poruchami učení.
Interkulturní mediace
Mediátor zprostředkovával zejména komunikaci mezi školou a rodičem. Často se řešily kauzy dětí, u kterých bylo podezření na určité handicapy, neznalost češtiny, výchovné problémy, nedostatky péče o děti apod.
Zhodnocení výstupů projektu
Je zřetelné, že situace rodin je na delší dobu ovlivněna předchozími "covidovými" roky. Děti s OMJ, které jsou již tak ve složité situaci, absolvovaly mnohdy jen online výuku, nebo zůstávaly doma samotné. Vzhledem k tomu, že odborná pracoviště v oblasti psychologie a psychoterapie jsou většinou přeplněná, nadále přetrvává frustrace části pedagogického sboru, způsobená nadměrnou administrativní zátěží, válečnou krizí a dalšími faktory.
Učitelé jsou stále málo připraveni na to, aby rozpoznali v praxi určité poruchy učení, a to i za situace, kdy je inkluze na školách ze zákona povinná již několik let. Nalézáme tak ve třídách děti, u kterých nikoho nenapadlo, že jsou kupříkladu hluché. Nebo si učitelé nedokáží vysvětlit, proč děti zlobí, přičemž je zřejmé, že se to děje z toho důvodu, že prostě výkladu učitele nerozumí apod. Tyto překážky budou pravděpodobně trvat tak dlouho, dokud se nepřizpůsobí moderní době také vysokoškolský vzdělávací systém a systém mentoringu na školách, systém praxí pod supervizí apod.
Samozřejmě jsou i překážky na straně některých rodičů, kteří nejsou schopni (ochotni) ani po několika intervencích naslouchat ve věcech, které mohou jejich dětem prospět. Mnohdy se úspěšnost intervencí vůči takovým rodičům musí počítat na roky.
Mohli jsme však vysledovat i pozitivní změny – např. pozvolnou změnu přístupu části učitelských sborů, která spočívá v otevřenějším přístupu vzhledem k potížím s diagnostikou ve třídě, způsobenou skutečností, že žáci mnohdy neumí dobře ani jeden jazyk (češtinu ani vietnamštinu). Díky interkulturní mediaci byli i rodiče na daná jednání lépe připraveni a opět se nám podařilo posunout některé složité dlouhodobé kauzy. Připravili jsme též pro potřeby klientů i odborných pracovišť základní osvětové materiály.
