Články

Ozbrojené síly Spojených států použily během války ve Vietnamu zhruba 72 milionů litrů herbicidu. Postřikování začalo roku 1962 a bylo významně zesíleno v průběhu roku 1967. Veškeré aplikace herbicidů skončily v roce 1971. Mezi lety 1968 a 1971 bylo provedeno 6 500 postřikových misí na ploše zhruba 1,5 milionů hektarů, což je cca 10% Jižního Vietnamu. K postřikům bylo použito několika chemikálií včetně Agentu Orange, který tvořil asi 60% z celkového objemu. Chemikálie zničily podle oficiálních amerických zdrojů kolem 14 % jihovietnamských lesů.

Chemické defolianty, látky, které ničí vegetaci, byly použity proto, aby znemožnily vietnamským silám ukrývat se v bujné vegetaci a aby ochromily zásobování severovietnamských vojáků v jižních oblastech.

Přibližně třetina z 1,5 milionu hektarů, na kterých byl aplikován herbicid, byla postříkána více než jednou a cca 52 000 ha bylo postříkáno více než 4 krát. Postřik byl aplikován na vnitrozemské lesy, obdělanou půdu (za účelem zničení úrody) a pobřežní mangrovové lesy.

Dodatečně se přišlo na to, že Agent Orange je kontaminován vysoce toxickým a v životním prostředí velmi stabilním dioxinem, jehož poločas rozpadu se v přírodních podmínkách měří na desetiletí. Agent Orange byl směsí 2,4‑D (zkratka pro 2,4 dichlor-fenoxy octovou kyselinu) a 2,4,5‑T (zkratka pro 2,4,5 trichlor-fenoxy-octovou kyselinu). Dioxin (TCDD: 2,3,7,8 tetrachlor-dibenzo-para-dioxin) byl prokázán jako kontaminant herbicidní směsi (tato látka vznikala v průběhu výroby 2,4,5‑T). Na rozdíl od látek 2,4‑D a 2,4,5‑T, které se rozkládají poměrně rychle (v průběhu měsíců), je dioxin stabilnější a v životním prostředí přetrvává celá desetiletí.

Podle údajů výrobce Agent Orange, společnosti Dow Chemical, se koncentrace kontaminujícího dioxinu a furanu (TCDD a TCDF) v herbicidu pohybovaly v rozmezí méně než 0,05 ppm do 47 ppm (miliontin). Průměrná koncentrace dioxinu v herbicidech použitých ve Vietnamu byla podle odhadů přibližně 16 ppm. Na základě konzervativních předpokladů můžeme stanovit celkové množství dioxinu aplikovaného ve Vietnamu na téměř 200 kg.

Je nepřehlédnutelným faktem, že více než jednu generaci prakticky každá rodina v postižené oblasti zažila zdravotní peklo opakovaných potratů, vrozených tělesných vad, chronických onemocnění a předčasných úmrtí. Téměř každý, kdo zažil vietnamskou válku, vypovídá o mléčné mlze, jak se Agent Orange často popisuje. Okamžité symptomy po kontaktu zahrnují zahleněný nos, zanícené oči, nevolnost, dýchací potíže, závrať a kožní vyrážky. Stromy ztratily listí během tří až pěti dnů a ovoce se rychle zkazilo. Výrobci chemikálií tvrdí, že Agent Orange není toxický pro ryby, zvířata a lidi. Přesto většina svědků tvrdí, že po postřicích Agentem Orange nacházeli umírající či již mrtvá zvířata—žáby, krysy, hady a dokonce divoká prasata v lese. Někdy vesničané uvařili a snědli nalezená zvířata. Když máte hlad, sníte cokoliv, říká Kan Nghia, bývalá partyzánka v A Luoi. V roce 1968 postupně přestala chodit a dnes je paralyzována od pasu dolů. Její případ není v údolí vůbec výjimečný.

Hanojská vláda tvrdí, že 600 000 Vietnamců se stalo oběťmi vážných onemocnění způsobených defolianty. Výrobci chemikálií a vláda USA tato čísla popírají. Tvrdí, že nikdo ještě neprokázal nezpochybnitelnou souvislost mezi herbicidy a zdravotními problémy. Dávají je za vinu jiným faktorům, jako jsou např. nemoci, podvýživa a nedostatek lékařské péče.

Přestože existence problémů spjatých s Agent Orange je poměrně známá, dosud bylo ve Vietnamu věnováno málo úsilí systematickému zmapování koncentrací toxických látek na zasaženém území. Zveřejněné studie se dále nesnaží odhadnout množství lidí, jichž se případné zvýšené koncentrace dotýkají, a autoři se pečlivě vyhýbají politicky citlivému vztahu mezi Agentem Orange a deformacemi novorozenců.

Jednou z mála rozsáhlých prací je studie společnosti Hatfield financovaná převážně kanadskou vládou a provedená za pomoci vietnamských lékařů. Studie vypracovaná v průběhu pěti roků na konci devadesátých let byla zaměřena na reziduální dopady aplikace herbicidů na životní prostředí v silně postřikovaných úsecích Ho Či Minovy stezky, konkrétně v údolí A Luoi asi 65 km západně od Hue. Údolí A Luoi bylo vybráno vzhledem ke své relativní geografické izolaci a díky tomu, že poskytuje testovací ekosystém s minimem matoucích ekologických proměnných (jako jsou například těžká industrializace, používání pesticidů nebo herbicidů atd.). V údolí byl prokázán zvýšený výskyt deformací, jako jsou rozštěpy patra nebo polydaktylismus (vyšší počet prstů).

Díky tomu, že Jižní Vietnam byl postřikován, zatímco Severní nikoliv, představuje Vietnam pro vědce ideální laboratoř pro studium účinku herbicidů a dioxinu na živé organismy a ekosystém.

Klíčovým úkolem výzkumu bylo stanovení koncentrace dioxinu v oblastech intenzivně postřikovaných Agentem Orange během války a ty pak porovnat s oblastmi, které postříkány nebyly. Studie nalezla neobyčejně vysoké hladiny TCDD, extrémně toxické formy dioxinu, kterou obsahoval Agent Orange. Tato toxická látka byla detektována všude: v půdě, v rybách i v krevním oběhu dětí.

Studie konstatuje, že jakmile se dioxin dostane do půdy, může tam přetrvávat desetiletí. Smývá se spolu s půdou po holých svazích hor během silných dešťů. Pak se hromadí v údolích a sádkách, kde je pozřen rybami. Kontaminace dioxinem související s použitím Agentu Orange byla prokázána v kaprech z rybníku v blízkosti bývalé letecké základny A Luoi. Dioxin se koncentruje v tukových tkáních ryb, které se ve Vietnamu chovají a konzumují již po staletí. Je to recept na ekologickou katastrofu. Kterékoliv místo na Západě nebo v Japonsku s tak vysokou hladinou dioxinů by bylo okamžitě evakuováno a následovala by masivní sanace. Zastupitelé vesnic středního Vietnamu alespoň nabádají obyvatele, aby konzumovali pouze maso a nikoli tuk, játra a vnitřnosti ryb.

Obzvláště překvapující je velmi špatný zdravotní stav dětí. Vážné tělesné a duševní vady jsou stejně běžné jako potraty a mrtvě narozené děti‑stvůry. Ještě závažnější je však zjištění, že děti a mládež mají v těle vyšší hladiny dioxinů než jejich rodiče.

Vietnamská vláda oficiálně nežádá válečné náhrady od USA či chemického průmyslu, protože se obává snížení šancí na navázání normálních obchodních vztahů s Washingtonem. Nicméně mezinárodní pomoc a vědecká spolupráce je při řešení této ekologické katastrofy nezbytná. Jistě však nebude snadné Američany přesvědčit, aby se vrátili a bojovali proti dalšímu neviditelnému nepříteli.

Veškeré informace jsou převzaty z internetových stránek http://arnika.org/dioxin/index.shtml s laskavým svolením Sdružení Arnika (www.arnika.org). Zveřejněný text je zkrácenou verzí článků, které můžete najít na adresách http://arnika.org/dioxin/ageora2.htm a http://arnika.org/dioxin/vietnam.shtml.