Články

Rostliny rodu Aquilaria (čeleď Thymelaceae) patří mezi stálezelené subtropické dřeviny. Vietnamské jméno je trầm hương, český název rostliny je orličín, ale je dosti těžkopádný a přimlouvám se za nazývání druhu prostě aquilárie. Rostou v celé JV Asii od Indie po Vietnam. V současnosti je známo 25 druhů. Dvacátý pátý druh byl popsán shodou okolností koncem letošního dubna ve středním Vietnamu.

Agarwood

Toto dřevo se odpradávna používalo buď ve své surové formě, nebo se z něj destiloval vonný olej, nazývaný rovněž agarwood, vyznačující se santalovou vůní. Využití obou produktů najdeme v prvé řadě v medicíně.

Agarwood pomáhá při léčbě žloutenky a cirhózy jater, žaludečních vředů, snížení žaludku, ale i žaludečních nevolnostech, zvracení, zácpě a škytavce. Dále upravuje krevní oběh, tiší bolest, léčí i astma, zahlenění dýchacích cest a revmatismus. V Evropské medicíně najdeme přípravky z agarwood podporující léčbu rakovinových nádorů.
V tradiční asijské medicíně platí agarwood za prostředek vhodný k usměrnění vnitřní energie "chi" a nastolení správné tělesné rovnováhy.
Jako jedna z mála přírodních surovin má silný antibiotický účinek, jenž působí například proti bakteriím způsobujícím TBC, tyfus a průjmová onemocnění. Díky antibiotickému účinku se olej používá v luxusní parfumérii jako nosné agens a zároveň jako konzervační prostředek. Olej byl používán prý už ve starém Egyptě při mumifikaci a dokonce podle Bible přinesl Nikodém olej z agarwood a tělo Ježíše Krista bylo jím potřeno (Nový zákon, Jan 19:39).
Olej se uplatňuje v aromaterapii při meditacích, neboť silně uklidňuje a jsou mu rovněž  připisovány afrodisiakální účinky. Aby toho nebylo málo, používá se agarwood jako kadidlo při náboženských obřadech a pohřbech na hranici. Lýko z aquilárie se používalo na výrobu provazů a oděvů.

Tvorba agarwood

Agarwood vzniká jako reakce na přítomnost patogenního druhu houby uvnitř kmene aquilárie. Tento fakt je znám již minimálně od začátku 20. století, kdy bylo publikováno, že agarwood je tvořen po infekci houbou skrz staré mrtvé a odumírající větve. Z dalších dostupných informací ze současných výzkumů vyplývá, že parazitická houba patří do druhu Phialophora parasitica. Tento druh tmavých mikroskopických vláknitých hub patří do skupiny tzv. mitosporických hub z oddělení vřeckovýtrusných. Jedná se o parazita dřevin, který ovšem překvapivě způsobuje i lidská onemocnění houbového původu.

Je otázkou, zda P. parasitica je skutečně patogenem ve smyslu, že by strom oslabovala až zahubila, nebo zda je tato houba tzv. endofyt. Endofytické houby rostou po celý život v mezibuněčných prostorách pletiv hostitelských dřevin i bylin, aniž často způsobí jakékoliv patologické projevy navenek. V kooperaci s hostitelskou rostlinou produkují látky, které mohou například působit jako odpuzovače býložravého hmyzu. Je rovněž otázkou, jestli se na indukci produkce agarwood nepodílí i infekce jiným druhem houby.

Složení agarwood

Z chemického hlediska je vonná substance tvořena směsí terpenoidů, nejčastěji sesquiterpenů. Moderní analytické a separační metody odhalily v agarwood desítky těchto látek, mezi dominantní patří agarospirol (12.1%) a jinkoh-eremol (10.0%). Procentuální podíl se může lišit. Minoritními látkami jsou chromony, anisyl aceton a další. Velmi časté jsou chemické články popisující stále nové a nové sloučeniny z agarwood a jejich biologický účinek např. na nervovou soustavu.

Ohrožení aquilárií

Bohužel, jednou z podstatných vlastností agarwood je fakt, že se nedá synteticky vyrábět a nebo je tento proces natolik nákladný, že nemá ekonomický význam. Z tohoto důvodu zůstává těžba aquilárií stále jediným možným způsobem jak získat agarwood. Stále rostoucí poptávka a neustávající těžba způsobily, že se aquilárie dostaly na seznam Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Těžba aquilárií, zpracování a obchodování s agarwood podléhá tedy přísným místním i mezinárodním zákonům. Těžba je povolována dotyčnou zemí a jsou stanoveny kvóty, přes které nesmí přesáhnout, aby druh nebyl ohrožen vyhubením.

Pěstování aquilárií

Ohromnou výhodou je možnost pěstovat aquilárie a umělou infekcí zajistit produkci agarwood. V současnosti se pěstují ve Vietnamu, Bhútánu a Thajsku. Plantáže mohou poskytnout práci lidem v oblastech s vysokou nezaměstnaností a je pravděpodobné, že nasycení trhu agarwoodem z pěstovaných aquilárií může v budoucnu zcela eliminovat černý trh a jejich kácení v pralesích.

Ve Vietnamu se úspěšně daří pěstovat druh Aquilaria crassna. Tato aquilárie roste poměrně rychle, ve stáří pěti let dosahuje strom přes 8 m výšky. Semenáčky se pěstují ve školkách. Pokusné plochy jsou umístěny volně nebo v podrostu pralesa.

Další informace týkající se pěstování a infekce parazitickou houbou jsou opředeny rouškou tajemství. Výstižněji řečeno, jedná se o přísně střežené obchodní tajemství mající cenu milionů dolarů. Na výzkumu aquilárií se podílejí kromě vietnamských odborníků také vědci z USA, Kanady a dalších zemí. Centrála organizace TRP (Tropical Rain Forest) zastřešující výzkum a pěstování aquilárií ve Vietnamu se nachází v Nizozemí. Výzkumníci podílející se na studiu aquilárií dosahují jistě zásadních výsledků ve výzkumu druhového spektra, fyziologie, molekulární biologie a ekologie parazitického druhu houby i ve studiu podstaty celé symbiózy, ale publikují minimálně. Odborné publikace jakožto jeden z hlavních výstupů vědecké práce pro ně zřejmě nemají valný smysl... Vycházejí stále nové a nové práce o obsahových látkách v agarwood, o populační biologii a genetice aquilárií a ekonomických a sociálních aspektech pěstování aquilárií. Přesná data týkající se rozšíření aquilárií ve volné přírodě, umístění plantáží a pokusných ploch pro pěstování a metodách izolace hub a umělé infekce v nich však nenajdeme.

Aquilárie jsou nízké keře až štíhlé stromy dorůstající výšky až 40 m. Borka je hladká, barvy světle šedivé, výhonky holé až chlupaté, často zbarvené do hněda. Celokrajné, střídavé listy vybíhají do mírné špičky. Světle zelené drobné květy s pětičetným kalichem vyrůstají na krátkých stopkách po 3-7. Plodem je 1-2 semenná kulovitá, oválná či obvejčitá tobolka. Zástupci nevelké čeledi Thymelaceae rostou i u nás – dva druhy lýkovce (Daphne).

Literatura

Ding Hou (1960): Aquilaria. Flora Malesiana, (Ser. 1), 6:6–15.

Kiet L., Kessler P.J.A. & Eurlings M. (2005): A new species of Aquilaria (Thymelaeaceae) from Vietnam. – Blumea, 50 (1): 135-141.

Meier M., Kohlenberg B. & Braun N.A. (2003): Isolation of anisyl acetone from agarwood oil. – Journal of Essential Oil Research, 15 (1): 54-56.

Okugawa H., Ueda R., Matsumoto K., Kawanishi K. & Kato A. (1996): Effect of jinkoh-eremol and agarospirol from agarwood on the central nervous system in mice. – Planta medica, 62 (1): 2-6.

Polívka F. (1908): Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí. – Olomouc, 646 pp.

Rao K.R., Dayal .R (2005): The secondary xylem of Aquilaria aggalocha (Thymelaceae) and  the formation of agar. Iawa Bulletin, 13 (2): 163-172.

Valíček P. (2002): Užitkové rostliny tropů a subtropů. – Academia, Praha, 486 pp.

Yagura T., Ito M., Kiuchi F., Honda G. & Shimada Y. (2003): Four new 2-(2-phenylethyl)chromone derivatives from withered wood of Aquilaria sinensis. – Chemical & Pharmaceutical Bulletin, 51 (5): 560-564.

Autor je pracovníkem Oddělení mykorhizních symbióz Botanického ústavu Akademie věd ČR.