Otevření nového mezinárodního terminálu na letišti Nội Bài v Hanoji koncem loňského roku (31. 12. 2014) a následné letošní (4. 1. 2015) otevření moderní šestiproudé dálnice spojující letiště s Hanojí prostřednictvím mostu Nhật Tân, jenž se stal se svou délkou 3,9 km nejdelším mostem ve Vietnamu, nás inspirovalo k zamyšlení se nad akcelerujícím vývojem vietnamské dopravní infrastruktury.
Po ukončení války ve Vietnamu byla místní silniční infrastruktura v dezolátním stavu; snad s výjimkou měst v jižním Vietnamu, kterým se vyhnulo bombardování. Udržení dopravního spojení bylo nezbytné pro udržení funkce státu, přesto ještě v 90. letech se nalézala větší část vietnamských dálkových tahů ve stavu, který umožňoval jízdu pouze minimální rychlostí (5 km/h nepředstavovalo žádnou výjimku), a řada míst po silnici nebyla dostupná celoročně. Jak si ovšem ukážeme v následujících odstavcích, postupně došlo v rozvoji silniční sítě ve Vietnamu k mocnému zrychlení.
Z Hanoje do Ho Či Minu
Po roce 2000 bylo konečně dokončeno kvalitní silniční spojení mezi Hanojí a Ho Či Minovým Městem (v délce 1700 km). To znamenalo prakticky vybudování nové silnice v severní části Vietnamu a rozšíření silnice na jihu. V tehdejší době se ve Vietnamu pohybovalo minimum automobilů.
S prudkým rozvojem průmyslu se však záhy v některých částech Vietnamu rozšířila doprava obřích tahačů přepravujících nákladní kontejnery z přístavu, které silnici pravidelně blokovaly a zároveň ji svou vahou poškozovaly. Rovněž výrazně vzrostla hustota autobusové a osobní dopravy, a to do té míry, že v některých oblastech - např. při průjezdu městem Biên Hòa - se donedávna jelo doslova krokem. Také v řadě jiných měst a vesnicích bylo nutné udržet omezení rychlosti na minimum, s ohledem na hustotu motocyklů.
Z toho důvodu byla v úseku na jih od Hanoje v délce až po Ninh Bình (zhruba 90 km) vybudována moderní dálnice (červen 2012). Obdobně na sever od Ho Či Minova Města doplnila letos silniční strukturu moderní dálnice v délce 55 km, která umožnila objet zmíněné kritické místo okolo Biên Hòa, čímž se výrazně zkrátila doba jízdy z Ho Či Minova Města do průmyslové přímořské aglomerace Bà Rịa Vũng Tàu - a to z 5 hodin na 2,5 hodiny. Zároveň se výrazně zkrátila doba cesty z Ho Či Minova Města do známých letovisek jako Dalat, Phan Thiết a směrem na sever.
Původní projekty vybudování dálnice v celém prostoru mezi Hanojí a Ho Či Minovým Městem se nicméně ukázaly být příliš zdlouhavé a finančně náročné. Proto se loni začalo pracovat na kompletním rozšíření stávající silnice 1A na čtyřproudovou silnici s převážně úrovňovými kříženími. Na konci loňského roku byla valná část silnice č. 1 (Hanoi - Saigon) rozestavěna a ve všech úsecích se intenzivně pracovalo na budování silničního spodku, což vedlo k dalším komplikacím a zpomalení v dopravě. V letošním roce však byly první úseky již zprovozněny, a to zejména poblíž Phan Thiếtu a Phan Rangu; spolu s tím zde vyrostlo k nelibosti řidičů na dvacet nových mýtných bran.
V problematických úsecích, jako jsou průsmyky Phước Tượng nebo Phú Gia jižně od města Huế, se loni začaly stavět tunely. Nejdelší vietnamský tunel, který se rovněž nachází na této trase, je dlouhý 6280 m a byl otevřen skrze sedlo Hải Vân severně od Danangu již v roce 2005. Tunel skrze průsmyk Đèo Ngang v délce 2156 m na hranici provincií Hà Tĩnh a Quảng Bình byl otevřen roku 2004. Od roku 2013 je pak ve výstavbě tunel o délce 500 m a 3900 m přes průsmyky Đèo Cả a Cổ Mã jižně od města Tuy Hoà.
Doprava v jižní části země
V jižní části Vietnamu se dlouhodobě považovalo za stěžejní silniční propojení Ho Či Minova Města a delty Mekongu. Za tímto účelem byla z Ho Či Minova Města vybudována moderní dálnice s vyloučením motorek v délce 40 km. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první moderní dálnici s vyloučením motocyklů v prostoru celého Vietnamu (otevřena 2010), musela být z bezpečnostních důvodů výrazně omezena rychlost. Teprve poté, co si řidiči navykli na obvyklý způsob jízdy po dálnici a obchodníci akceptovali, že uprostřed dálnice nemohou rozkládat své stánky s občerstvením, lokálními produkty ani pneuservisem, zvedla se povolená rychlost na 120 km/h.
Na tuto dálnici navazuje silnice 1A do města Cần Thơ. Tato silnice byla s výjimkou několika mostů rozšířena na čtyřproudou. Její součástí jsou rovněž dva z největších mostů ve Vietnamu: 1. most Mỹ Thuận (otevřen roku 2000) s délkou 1535 m, jenž byl vybudován za výrazné finanční pomoci australské vlády a přetíná hlavní mekongské rameno Tiền Giang, a 2. most Cần Thơ (otevřen v roce 2010), který v délce až 2750 m překonává další z nejvýznamnějších mekongských ramen Hậu Giang.
Dále bylo vybudováno silniční spojení s ostrovní provincií Bến Tre prostřednictvím mostu Rạch Miễu (otevřen roku 2009), který svou délkou 2860 m překlenuje výše zmíněné říční rameno Tiền Giang. Navazující most Hàm Luông (otevřen v roce 2010) pak propojuje město Bến Tre s dalšími rozsáhlými ostrovy dříve odlehlé provincie. Letos v květnu byl zprovozněn také most Cổ Chiên, který napojil na silniční síť provincii Trà Vinh, čímž se dá říci, že do všech provincií delty Mekongu se dá bezproblémově dostat suchou nohou, bez použití trajektů.
Doprava na severu
V severní části Vietnamu se vždy pokládalo za nejdůležitější spojení s přístavním městem Haiphong, tj. státní silnice č. 5, na které bylo již roku 1998 dokončeno rozšíření na čtyři proudy. Po roce 2000 si lidé navykli, že pravý pruh neslouží k sušení rýže. Později zde bylo vybudováno několik mimoúrovňových křížení a specifických přejezdů pro motorky (viz foto níže). I přesto došlo k takovému nárůstu dopravy z přístavu do nejrůznějších průmyslových zón, i nárůstu osobní přepravy, že silnice přestala kapacitně stačit, a tudíž padlo rozhodnutí vybudovat moderní paralelní dálnici s vyloučením motorek.
První úsek mezi Haiphongem a Hải Dương v délce 22 km byl zprovozněn letos v červnu, zbývající úsek bude pravděpodobně otevřen koncem tohoto roku. Letos bylo otevřeno prodloužení silnice č. 5 ze Gia Lâmu přes řeku Đuống a dále podél severního břehu Rudé řeky napříč novou dálnicí Võ Nguyên Giáp, až ke staré dálnici spojující most Thăng Long a letiště Nội Bài. Tím byl v podstatě dokončen severní obchvat Hanoje.
Obchvat Hanoje ze západní strany (Đường vành đai 3), tj. propojení mostu Thăng Long s novým mostem Thanh Trì, byl dokončen v roce 2012 a je z velké části veden po nadzemní estakádě. Obchvat prochází např. nově budovaným moderním předměstím Hanoje, kde se nachází Národní konferenční centrum či nejvyšší budova ve Vietnamu Kaeng Nam Hanoi Landmark Tower (345 m) aj. Část silnice č. 1, vedoucí z Hanoje přes zmíněný most Thanh Trì na čínskou hranici, je postaven v úseku Hanoi - Bắc Ninh v dálničním čtyřproudém profilu. V úseku Bắc Ninh - Bắc Giang je v danou chvíli na čtyřproudý rozšiřován (předpokládané zprovoznění konec roku 2015) a dále směrem k čínské hranici je veden jako dvouproudý, ale zato zrekonstruován s kvalitním moderním povrchem.
Oblasti severní části Vietnamu byly před rokem 2000 poměrně špatně přístupné. Silnice č. 6 vedoucí z Hanoje přes město Hòa Bình do Sơn La a Điện Biên Phủ byla do roku 2006 kompletně zrekonstruována v souvislosti s výstavbou obří přehrady Sơn La na řece Đà. Rovněž silnice č. 3 v úseku z Hanoje do Thái Nguyên nahradila nová dálnice, takže odbočuje od dálnice č. 1 za Ninh Hiệp a vede ve čtyřproudém dálničním profilu paralelně se starou silnicí č. 3 až do Thái Nguyên.
Nejvýznamnějším pro zpřístupnění severozápadních oblastí Vietnamu se stalo otevření dálnice Hanoi - Lào Cai (265 km) na podzim roku 2014. Zatímco dříve znamenala nejrychlejší spojení celonoční jízda vlakem, nyní trvá cesta z Hanoje do Lào Cai po silnici zhruba 4,5 hodiny. Dálnice je vedena od letiště Nội Bài po Yên Bái ve čtyřproudém profilu a dále do města Lào Cai u čínské hranice v polovičním profilu s možností rozšíření. U letiště tato dálnice navazuje na dálnici č. 18, která čtyřmi proudy propojuje letiště s městem Bắc Ninh, a na silnici vedoucí k mostu Thăng Long do Hanoje. Tímto se propojil haiphongský přístav s hranicí Vietnamu a čínskou provincií Yún Nán (Vân Nam), čímž se usnadňuje spedice zboží, neboť nejbližším přístavem této provincie je právě vietnamský Haiphong.
Co se týče zpoplatnění - na většině dálnic, ať už existujících nebo ve výstavbě, se vybírá mýtné; tj. není podstatné, zda je již dálnice vybudována nebo není, úseky jsou zpoplatněny všechny. Kupříkladu nová dálnice Hanoi - Lào Cai stojí podle typu vozidla v současných cenách v přepočtu cca od 300 Kč do 1200 Kč. Předpokládá se, že poté co bude silnice splacena, mýtné se zruší. Kupříkladu mýtná brána na mostě v Cần Thơ již byla uzavřena.
Ho Či Minova stezka
Počínaje rokem 2000 si vietnamská média oblíbila námět výstavby Ho Či Minovy stezky, která velmi hrubě koresponduje s historickou zásobovací cestou v době války. Jednalo se o projekt výstavby paralelní se státní silnicí č. 1 z památného místa Pác Bó, kde Ho Či Min žil a kde sídlilo vedení Việt Minh, až na nejjižnější výběžek Vietnamu. Silnice je vedena v rozmanitých šířkách, v některých úsecích se jedná o kvalitní komunikace okresní úrovně, v oblasti Tây Nguyên dokonce o hlavní severo-jižní tepnu, jejíž stavba stále pokračuje (letos v červnu byl zprovozněn více než 90 km dlouhý úsek Đắk Lắk).
Tento a další projekty nemají sice z celostátního hlediska zase až tak velký význam, ale v řadě případů představují první kvalitní spojení daných regionů s většími centry. Souběžně s tím probíhá postupné zdokonalování všech okresních komunikací.
Městská doprava
Samostatnou problematikou je budování městské infrastruktury ve dvou největších vietnamských metropolích - Hanoji a Saigonu. Postupně je uskutečňován projekt vybudování základní městské komunikační struktury, při níž často není jiná možnost, nežli probourat komunikace hustou, v minulosti chaoticky rostlou zástavbou. Zejména v Hanoji dochází při dobudovávání silnic k vybourávání pásem staveb, jež je spojeno s problematikou vyvlastňování pozemků. Kupříkladu při stavbě 1,1 km dlouhé silnice Kim Liên (viz foto níže) muselo být vystěhováno na tisíc rodin.
V Ho Či Minově Městě posílilo komunikaci mezi východní a západní částí metropole východo-západní šestiproudá dálnice (Võ Văn Kiệt), místy doplněná servisními pruhy po stranách, určenými pro motorky. Ta odbočuje od hanojské dálnice (počátek dálnice č. 1) směrem k 1. čtvrti, podchází řeku Sài Gòn tunelem, dále vede podél vodního kanálu Bến Nghé, podél čtvrti č. 5 (tj. čínské čtvrti Chợ Lớn) a podél vodního kanálu Kênh Tàu Hủ až ke státní silnici č. 1, která zároveň tvoří západní dálniční obchvat Ho Či Minova Města.
Východní obchvat Saigonu je veden jako pokračování dálnice z delty Mekongu nově vybudovanou, převážně šestiproudou silnicí Nguyễn Văn Linh, z níž odbočuje připojení nájezdem na most Phú Mỹ, a dále kříží novou dálnici Saigon - Dầu Giây směrem k dálnici č. 1, která tvoří západní obchvat a zároveň hlavní výpadovku směrem na sever. Zde bylo propojení (55 km) dokončeno letos - tradičně před Novým rokem. Tzn. trasa, která se dříve jela 2 hodiny, dnes trvá 40 min.
Samostatnou kapitolou infrastruktury Ho Či Minova Města je budování propojení k sousedním, převážně průmyslovým městům, která se nachází směrem na sever. V danou chvíli je dobudováváno čtyř až šestiproudé propojení měst Biên Hòa - Dĩ An směrem do jádra Ho Či Minova Města. První část v Ho Či Minově Městě - pojmenována po Phạm Văn Đồngovi, jež je dnes nejmodernějším a nejširším bulvárem metropole, byla otevřena v minulém roce, druhá část vedená paralelně s ulicí Kha Vạng Cân směrem k obchvatu, kde navazuje na již vybudovanou silnici 1K, byla otevřena v letošním roce. Tím došlo k odlehčení chronicky přetížené silnice 1A.
Doprava letecká versus železniční
Co se týče letecké dopravy, musíme zmínit mnohé zbrusu nové letištní terminály. Nové mezinárodní terminály byly otevřeny na letišti Tân Sơn Nhất v Ho Či Minově Městě, další v Danangu, v Cam Ranh (dané mezinárodní letiště vzniklo přebudováním americké, později sovětské základny, a nyní obsluhuje turistické letovisko Nha Trang), v Cần Thơ, na ostrově Phú Quốc, kompletní rekonstrukcí prošlo i letiště v Huế. Zároveň s tím bylo zrekonstruováno nebo zcela nově postaveno několik terminálů a letišť regionálních.
Následkem výše zmíněné skutečnosti nicméně došlo k přehodnocení dalších investic. Např. investice do železniční dopravy byly prakticky zrušeny - a to s největší pravděpodobností z důvodu poučení se z obdobného vývoje v Číně, kde po současných rozsáhlých investicích jednak do letecké dopravy a jednak do sítě vysokorychlostní železnice došlo k tomu, že oba systémy si vzájemně konkurují a rentabilita je velmi nízká. Svědkem plánů na rozvoj železniční sítě ve Vietnamu jsou nyní pouze torza rozestavěné železnice Hanoi - Hạ Long, na které se již leta nepracuje.
Metro
Jedinou kolejovou dopravou, která má prioritu, je městská hromadná doprava v Hanoji a Ho Či Minově Městě, kde v danou chvíli probíhá stavba prvních linek metra. V poslední době dříve dostačující vnitroměstská silniční infrastruktura v největších městech postačovala k osobní dopravě motocykly. S nárůstem počtu osobních automobilů na silnicích však začala kombinace automobilů a motorek výrazně zpomalovat provoz, následkem čehož začala města upřednostňovat hromadnou dopravu. Součástí tohoto projektu je budování městské železnice nadpovrchového a částečně podpovrchového městského metra, kdy linka Cát Linh - Hà Đông v Hanoji a Bến Thành - Suối Tiên v Ho Či Minově Městě jsou v dané době již ve značné fázi rozpracovanosti.
Byť veškeré zmíněné stavby příležitostně doprovázejí drobná úskalí, všechna se obvykle zdárně vyřeší. Případným obětem bývá promptně poskytnuta první pomoc v podobě posmrtných obětin, v případě větších nehod může být postaven i menší chrámeček.
V našem článku není možné rozebírat problematiku podrobněji, samozřejmě je daleko rozsáhlejší a komplexnější. Chtěli jsme jen poukázat na skutečnost, k jak významným změnám v rozsahu vietnamské komunikační sítě v posledních patnácti letech došlo.
Zdroje použitých fotografií: TTXVN (Vietnam News Agency), news.zing.vn, laodong.com.vn, kenh14.vn, vietbao.vn a archiv autora
