Z pozůstalosti lékaře-neurologa Antonína Kolka (7.2.1921 – 21.11.1979) vyšel nedávno další překlad slavného vietnamského básnického textu, Nářky ženy z harému (Cung Oán Ngâm Khúc). Přestože ani tentokrát nejde o překlad přímo z vietnamštiny, bylo by škoda, aby Kolkův překlad zůstal nepovšimnut.
Péčí Ludmily Kolkové už před pár lety vyšel jiný překlad jejího otce, totiž Nářek ženy, jejíž muž odešel do války (Chinh phụ ngâm), o němž jsme zde před třemi roky referovali. Také tentokrát sáhl Antonín Kolek po klasice ze zlatého období vietnamské literatury, přelomu 18. a 19. století, a i zde jde o dílo napsané v žánru ngâm, tedy o delší lyrickou báseň. V tomto případě je originál ryze vietnamský, autor Nguyễn Gia Thiều (1741-1798) jej napsal v jižních znacích – tedy ve znakové vietnamštině.
Nguyễn Gia Thiều, známý též jako Ôn Như Hầu (pod tímto jménem také vydal jiné básně), se narodil v aristokratické rodině přímo spjaté s tehdy vládnoucím rodem Trịnh. Vyrůstal od dětství v blízkosti královského paláce a díky tomu se mu dostalo i solidního vzdělání. Jeho život běžel jak po másle, udělal slušnou vojenskou kariéru, dostal vysoké tituly i odměny. Po Taysonském povstání se však z oficiálního života stáhl a uchýlil se do ústraní. Byl zaníceným buddhistou, dal mj. na vlastní náklady opravit jednu pagodu, a promítá se to i do vyznění jeho nejznámějšího díla. Už za života se stal váženým literátem, Cung Oán Ngâm Khúc mu pak zajistil jméno na další staletí. Kromě poesie psané ve vietnamštině tvořil i čínsky.
I když mnohé slavné literární texty z tohoto období (včetně nejslovutnějšího z nich, eposu Kieu) vycházely z čínských předloh – ať už přímo či pouze na úrovni tematické inspirace -, předpokládá se, že Nářky ženy z harému jsou v podstatě původním Thieuovým dílem. Ne že by téma opuštěné královské konkubíny bylo novinkou, ve starší čínské literatuře se tento námět objevuje zdaleka ne výjimečně (např. ve starších popisných básních fu). Předpokládaná inspirace se však nedá přiřadit k nějakému konkrétnímu čínskému textu, a za litanický výtrysk působivých básnických obrazů, v nichž dívka žehrá na svůj osud, tak zřejmě vděčíme ze zásadní míry samotnému autorovi.
Originál má 356 veršů, rozčleněných do pravidelných čtyřverší podle tradičního slabičného schématu 7-7-6-8 (song thất lục bát – čísla označují počet slabik v každém verši), který byl s žánrem ngâm neodlučně spjat. V českém překladu se samozřejmě nedalo dosáhnout tak úsporného počtu slabik, a verše bohaté na metafory jsou často výrazně delší. Antonín Kolek se uchýlil i tentokrát – podobně jako v Chinh phụ ngâm – k volnému verši, a tak pochopitelně grafické členění básně neodpovídá původnímu, byť se zjevně snažil každý verš překládat věrně jako samostatný celek (tato samostatnost je pro vietnamskou i čínskou poesii typická). Už sám francouzský překlad byl podle všeho poměrně věrný originálu, a tak se ani Kolek, jenž z něj vycházel, naštěstí příliš nevzdálil prvotní vietnamské versi. Každopádně se jeho český převod snaží poctivě přetlumočit původní autorovy metafory a přirovnání a zachovává si i poetické kvality.
V úvodní části žena vzpomíná na své krásné mládí a na to, jak si kdysi dovolila odmítat hordy nápadníků. Následuje obecná úvaha o krutosti lidského osudu, nářek nad bolestivým pomíjením toho, čemu přikládáme význam, včetně citů a vztahů, doprovázený ženiným vzýváním Buddhy. (Hlavně v této části se autorův sklon k buddhistické filosofii nezapře.)
Jsi krutý a lhostejný, Stvořiteli.
Pohráváš si s námi, potápíš nás na dno mořských hlubin,
opouštíš nás v žáru výhně.
Život, smečka mraků na blankytu nebes,
mění stále svou tvářnost a pluje do neznáma.
Po této odbočce se verše opět vrací k příběhu dívky, která se vdala do královského paláce – "zlaté klece". Ačkoli v to zřejmě nedoufala, zamilovala se, a co víc, vztah sílil oboustranně: "Jak sladké bylo stále slyšet oslavu mé krásy." Leč závěrečná, nejdelší část, která je vlastně jádrem celé lamentace, nás zpravuje o tom, že dívka svému princi časem zevšedněla a jeho zájem o ni povadl. Nakonec navíc kamsi odjel, a jí nezbývá než čekat, že se její princ vrátí do paláce a snad i k ní.
Před mými okny plyne čas, rychlý kůň,
svědek krásných dnů.
Kdy skončí můj pláč nad zrcadlem
A má lítost nad pudřenkou?
Co se stane, když se můj pán ke mně vrátí?
Co mám dělat, abych uchovala svoji krásu?
V roce 2009 vydalo Nářky ženy, jejíž muž odešel do války nakladatelství PROTIS Romana Poláka, jehož vydavatel už bohužel nežije. Na jeho počin nyní navazuje Milan Hodek vydáním Nářků ženy z harému v podobně pojaté a pečlivé úpravě.
Nguyễn Gia Thiều (Ôn Như Hầu): Nářky ženy z harému. Vydal Milan Hodek 2012. Cena 150,- kč (lze objednat u distributorské firmy Kosmas nebo přímo u vydavatele: info@paperjam.cz)
