Turistickým průvodcům na našem knižním trhu dominují v podstatě dvě překladové edice. První z nich je řada průvodců Lonely Planet (původně australská) vydávaná nakladatelstvím Svojtka & Co. O tom, že v této řadě již vyšel svazek věnovaný Vietnamu, jsme informovali před rokem a půl. Druhou edicí je pak původně anglická řada Rough guides, o jejíž českou verzi se pro změnu stará nakladatelství Jota. Ta nyní přišla s novým titulem Vietnam – turistický průvodce.
V edici Rough guides vyšel česky už svazek zasvěcený jihovýchodní Asii, o němž jsme rovněž přinesli informaci. Samostatné svazky o jednotlivých zemích tohoto regionu zatím máme v češtině jen o Thajsku a Indonésii; nyní tedy přibyl Vietnam. Předně, zdá se, že Rough guides doznaly příjemné změny. Mají lehce vylepšený design a pěkně pojatou barevnou obrazovou přílohu. Ještě příjemnější je, že přinejmenším tento průvodce má i dost mapek a plánků, které jsou pro cestovatele velmi důležité – v tomto ohledu dříve tato edice zaostávala za svou konkurencí z Lonely Planet.
Potěší také fakt, že i RG začínají vychovávat davy svých kupců-turistů k šetrnějšímu, citlivějšímu pojetí svých cest, aby nepřijížděli do cizích končin jako nadřazení Zápaďáci v pustošivých hejnech, která si poznávanou končinu přizpůsobují své nepřizpůsobivé povaze. Ke konci knihy např. najdeme etické rady týkající se návštěv horských oblastí (str. 579). Hned v úvodu knihy je dokonce doporučení, aby čtenáři příliš necestovali letadlem, protože jejím nadměrným používáním výrazně přispívají ke znečišťování a změnám světového klimatu (str. 11). Možná takové nabádání působí někdy až komicky, ale buďme rádi, že autoři podobných příruček začínají přemýšlet i o důsledcích turistiky, již sami pomáhají zmasovět a globalizovat. Náklady knížek z edic LP i RG se prodávají ve statisících, ba milionech kusů po celém světě.
Na rozdíl od svazku vydaného v řadě LP, autoři roughguidského průvodce začínají přehled lokalit od jihu a pokračují směrem na sever Vietnamu. Poměr stran věnovaných jednotlivým částem země je opět poněkud nevyrovnaný, jihu jsou věnovány 4 z 8 kapitol (asi 250 stran), severu pak 3 (160 stran), ovšem je nutno dodat, že jediná kapitola zasvěcená "Centrálním provinciím" (115 stran) obsahuje krom jiného také informace o severovietnamské provincii Ninh Binh.
Nelze se ubránit dalšímu srovnání s konkurenční řadou: zdá se, že průvodci řady LP jsou (soudím ovšem na základě rejstříku a také namátkového srovnávání) bohatší co se týče množství nabízených lokalit, na druhou stranu RG jsou zase vesměs hutnější textově a často se zabývají vybranými lokalitami zevrubněji. Velkým – a novým – plusem je u nich navíc již jednou zmíněný dostatek mapek a plánků. Svazky RG vydávané v posledních letech jsou navíc obohaceny o hodinové dvd, které je jejich automatickou součástí a může tomu, kdo se třeba právě do Vietnamu chystá, udělat plastičtější představu o této končině světa. Snad přítomnost dvd také trochu pomáhá ospravedlnit přeci jen dost vysokou cenu.
Jako vždy, nelze se zmínit o řadě chyb, které jsou především dílem překladatelů. Co se dá dělat, průvodce musí být aktuální a přeložit takový objem textu s tisíci jmen a popisů během pár měsíců se asi bez chyb stěží podaří.
Mnoho nepřesností či zkreslení prozrazuje, že překladatelé neznají prostředí, o němž se píše. Tak např. Hanojské jezero Hoan Kiem je u nás už dávno známo pod překladovým názvem Jezero navráceného meče; neexistuje žádná Thajská pagoda, nýbrž jen Mistrova (či Učitelská, popř. Učitelova) pagoda, neboť v tomto případě thay znamená "mistr, učitel". Ostrov Titop v zátoce Halong je podle průvodce "známý také jako Titov" – bodejť by ne, když Ti-top je vietnamská výslovnost Titov, takže správný český název zní Titovův ostrov, však jej také takto pokřtil sám Strýček Ho, když na jeho břeh vystoupil se známým sovětským kosmonautem toho jména. Pagoda jednoho sloupu má být Pagodou na jediném sloupu, Jeskyně překvapení má spíš být Jeskyní zázraků, taoistický Jadeitový císař je znám spíš jako Nefritový císař, Palác Thai Hoa v hueské pevnosti není Palácem nejvyššího souladu, ale spíše Síní nejvyšší harmonie (tak je totiž v češtině zavedený překlad totožné budovy v komplexu pekingského královského města, jež bylo pravzorem i vietnamským králům dynastie Nguyen). Jiné chyby se týkají terminologie obecné: není žádný "kmen Hmong", ale pouze "hmongské etnikum", ev. "etnikum Hmongů". Četné jsou významové pleonasmy: chrám Den My Chau (den = chrám), tržiště cho Da Lat (cho = tržiště), pagoda Chua Ong (chua = pagoda), nebo na str. 232 dokonce "pláž Ong Lang Beach" (vzhledem k tomu, že jde o překlad z angličtiny, tohle snad být nemuselo…). A do třetice je znát, že si překladatelé nevědí rady se skloňováním vietnamských jmen, na které přitom existují velmi prostá pravidla: "do Sapa" (správně do Sapy), "mauzoleum Khai Dinha" (Dinhe), nebo "chrám Quang Cong" (správně chrám Quang Conga, jde o uctívaného čínského generála). To všechno budiž, žádná velká tragedie, ale o tom, že značnou část dnešního jižního a středního Vietnamu ovládali kdysi Čamové, a ne žádní Chamové (podobně šlo o říši Čampa, nikoli Champa), o tom se snad ví u nás už dávno… Anebo že by šlo o zbloudilé potomky biblického Chama, syna Noemova?
Knížka je však navzdory těmto detailům poměrně dobře opečována. Je mi líto, že se musím podstatně přísněji zmínit o katastrofálním doprovodném slovu na přiloženém dvd. Dovídáme se tam, že Hanoj má "36 čtvrtí" (správně ulic), mezi nimi např. "čtvrť Grilovaná ryba". Diváci chodí na "představení Vodní panenka" (představení vodních loutek), v Hue nalezneme "starou pevnost Kitadela" (má být citadela, ale to je totéž co pevnost), "cestou do Dalatu pak projíždíme městem zvaným Město věčného jara" (to je ovšem přezdívka Dalatu). Podle dvd se navíc zdá, že hrobka krále Khai Dinhe se nalézá v Hanoji, která je pro změnu podle slov komentátora "neúprosně spojena s Ho Či Minem". Takto jsme neúprosně provedeni celým Vietnamem, tentokrát ze severu na jih. Přitom ale i toto dvd stojí za zhlédnutí – záběry jsou opravdu krásné a každého mohou jen navnadit. O to cennější, že z nich je ještě cítit zvolna míjející atmosféru, která ještě v zemi vládla před nějakými 10 lety (záběry jsou očividně pořízené zhruba v té době) – to ovšem není výtka, mne to naopak potěšilo.
Nechci však snižovat nesporné zásluhy knihy, je vidět, že – pomineme-li dvd – se tvůrci její české verse přese všecko snažili, a v záplavě informací se prostě všecko neuhlídá. Překladatelé jsou profesionální překladatelé, tedy nikoli znalci Vietnamu ani jiné země, o níž budou příště překládat další svazek. Kniha je i tak velmi přínosná a rozhodně ji lze doporučit každému, kdo má o Vietnam zájem. Šetřte a pořiďte si ji.
Vietnam - turistický průvodce. Nakladatelství Jota, řada Rough guides. 720 stran, 898 Kč. Jan Dodd, Mark Lewis a Ron Emmons, přeložili Jan Sládek a Pavlína Sládková.
