Minulý týden se konal další z velkých koncertů vietnamského popu, uspořádaný vietnamskou komunitou v ČR. Jako obvykle byla uspořádána dvě představení: tentokrát nejdříve v Chebu (ve středu 19. dubna 2006), a potom o několik dní později v Praze (v neděli 23. dubna). Stovky vietnamských a pár českých diváků si opět mohlo vyposlechnout několik hlasů, jež v posledních letech hýbou vietnamskou popovou scénou.
Pražské představení začalo opět se značným zpožděním, až po 21. hodině (podle upoutávek měl koncert začít 19.30). Pro toho, kdo by se na podobnou akci příště chystal, je dobré být připraven na takový skluz: už proto, že následné představení trvá dalších pět hodin, s jedinou krátkou přestávkou. Po pořádné porci vietnamské pop-music se návštěvníci rozcházeli až po druhé hodině noční. Nebývá zvykem potkávat Vietnamce ve tři hodiny v noci v pražských tramvajích – tentokrát jich však městskou hromadnou dopravu použilo i v tuto pokročilou hodinu dost, mj. proto, že poblíž sportovní haly Sparty na Letné měli jen omezené možnosti k zaparkování auta.
Hala se zaplňovala jen pomalu, nakonec však přišlo víc než 1000 diváků. Samotný koncert proběhl tradičně ve dvou částech, v každé se postupně vystřídali všichni zpěváci. Zahájila zpěvačka Ngân Quỳnh – na svou postavu snad až v příliš odvážném obleku. Její počáteční divoké hopsání diváky ještě dostat do varu nedokázalo. Podstatně více zaujala v druhé polovině, kdy předvedla nejen decentnější oblečení, ale hlavně ukázky z tradičnějšího repertoáru. Byla jedinou z účinkujících, která se uchýlila k inspiraci lidovými písněmi, kromě toho přidala i povinný hanojský hit Hà Nội mùa này vắng những cơn mưa. Ngân Quỳnh pochází z umělecké rodiny, sama celá léta účinkovala v souboru divadla cải lương (tzv. "obnovené divadlo", využívající folklórních zpěvů, jež vzniklo v jižním Vietnamu v 1. polovině 20. století).
Vietnamské dívky výrazně pookřály, když nastoupil mladý idol Vân Quang Long – jejich fotoaparáty cvakaly při jeho prvním objevení o sto šest. Hlavní hvězdička komerční chlapecké skupiny 1088 předvedla – coby sólista – solidní výkon i repertoár, hlavně v první polovině. Následovala zpěvačka Thy Dung, která se podobně jako Ngân Quỳnh dostavila v oblíbených vysokých kozačkách a minisukni, přidala kovbojský klobouk. S Thy Dung přišel i energičtější repertoár, na nějž navázal následující zpěvák Trần Tâm, zřejmě nejpříjemnější překvapení večera. V 1. i 2. půlce vstoupil efektně přímo do duetu s Thy Dung, pak pokračoval sám. Vyzval též dva mladíky v prvních řadách, aby si s ním zazpívali. První mu sekundoval opravdu víc než zdatně, málem ho téměř odsunul do pozadí; druhému to šlo podstatně hůř, ale i snaha se cení. Trần Tâm, i přesto, že poněkud zaostal v nápaditosti se svým oblečením (v obou částech přišel v motorkářském koženém úboru, fešácky polorozhaleném na hrudi…), působil ze všech zpěváků zdaleka nejpřirozeněji a sršil dobrou náladou. O tom, že nebere vše tak vážně, svědčilo i jeho odbarvené vrabčí hnízdo na hlavě. Rozloučil se jednou z nejhezčích písníček večera, jejíž jméno mi bohužel uniklo – právě při ní dal vyniknout i druhému snaživcovi z publika.
Největším tahákem večera však byla bez pochyby následující Thanh Thảo, zpěvačka, která se na vrcholu vietnamského středního proudu pohybuje už (relativně) dlouhá léta. I ona přišla v originálním oblečku, ale poměrně uměřeném. Pohybovala se ladně a zkušeně, léta úspěšné pěvecké praxe jsou holt vidět. Také Thanh Thảo rozpumpovala atmosféru, nasadila samé rytmické a hlučnější kusy (svůj hit Happy, ale také jednu thajskou halekačku aj.), z nichž bylo někdy cítit dokonce ozvěnu techna. Podobně jako Trần Tâm, i Thanh Thảo se nezdráhala sestoupit mezi diváky a pustit je k mikrofonu. Mnozí z nich toho jako obvykle využili k vyfocení se slavnou postavou vietnamského show businessu.
Téměř salónní projev následujícího zpěváka Quang Dũnga naopak náladu v sále zklidnil. Klidnější písničky upomínaly na seladónské vystupování Karla Gotta, i proto, že dávaly patřičně vyniknout Quang Dũngovu hlasu. V druhé půli koncertu si tento zpěvák odzpíval celý blok romantických duetů s Thanh Thảo. I když má hlas báječný, místy působil, jako když neví co se svýma dlouhýma rukama a tělem a ve svém zářícím saku působil až přehnaně škrobeně. Vnesl však do večera jinou notu, a to znamenalo samo o sobě určitý přínos.
Zpěvácké exhibice doplnila předpřestávková humorná scénka baviče Quốc Thuậna a jeho spontánní partnerky Thuý Nga. Jejich výstup byl zřejmě do značné míry připraven speciálně pro české Vietnamce, protože v něm zasadili typicky vietnamské motorkové taxi (tzv. xe ôm) do pražského prostředí a pohrávali si i s českými názvy (Ruzyně vyslovovali jako "dù say nhá" apod.).
Zdá se, že podobně velkolepé akce nabyly pravidelného intervalu: vietnamská komunita je pořádá zhruba každý půl rok (naposledy šlo o zářijovou, tradičněji pojatou přehlídku v Praze a Karlových Varech). Některé z nejvýraznějších hvězd vietnamského popu dosud do Čech nezavítaly: Lam Trường, Quang Linh, Mỹ Tâm, Mỹ Linh ad. Možná by neškodilo podpořit i umělce z jiných hudebních žánrů, např. některé z jazzových či rockových kapel, jako jsou Da Vàng. Největším zážitkem ovšem pro našince zůstávají zatím asi bezkonkurenční vystoupení americké Vietnamky Phi Nhung.