Na přelomu roku vydalo nakladatelství Dokořán román Klikař (viet. Số đỏ) vietnamského spisovatele Vu Trong Phunga v překladu Ondřeje Slówika. Přestože se této knize asi nedostane větší mediální reflexe, ve skutečnosti jde o počin zásadní.
Když dáme stranou několik svazků a svazečků vietnamských pohádek a poesie, pak nám nezbývá než konstatovat, že za celou éru existence české vietnamistiky vyšly do loňského roku jen tři knihy vietnamské prózy v češtině. Dvě z nich obsahovaly povídky různých autorů (Vietnamské povídky v r. 1972 a Krejčovský závod Saigon v r. 2008), a jen ve třetím a jediném případě šlo o román: Rozbité břehy od Nguyen Dinh Thiho v překladu Ivy Klinderové (1989). To znamená, že známý text Vu Trong Phunga je teprve druhým vietnamským románem přeloženým do češtiny!
Vũ Trọng Phụng (1912-1939) patří bez pochyby mezi nejnadanější autory první generace Vietnamců píšících latinkou. Mezi svými vrstevníky-prozaiky, vesměs realisticky zaměřenými, vynikl svým satirickým tónem, který dodnes Vietnamce baví. Po dlouhých letech, kdy si vietnamská cenzura nevěděla rady, co si s jeho dílem počít, nakonec přeci jen začaly být jeho texty koncem osmdesátých let znovu vydávány, a nyní vycházejí v reedicích a souhrnných vydáních prakticky rok co rok. Dnes se o Vu Trong Phungovi učí i na základních školách jako o jednom z průkopníků vietnamské moderní literatury. Právem.
Za svůj krátký život (zemřel ve 27 letech na tuberkulózu) stihl Vu Trong Phung napsat téměř 9 románů (jeden z nich nedokončil), 7 divadelních her, více než 30 povídek, 9 rozsáhlých reportáží a stovky kratších textů a článků. Klikař je zřejmě jeho nejslavnějším románem, ostatně se mu v roce 1990 dostalo i filmového zpracování (rež. Hà Văn Trọng).
Příběh z koloniálních časů se odehrává v Hanoji. Zrzek Xuan, hlavní postava knihy, jinak sběrač míčků na tenise, se dílem náhodou, dílem svou výřečností dostane do vyšší společnosti, v níž sklízí úspěch za úspěchem: jako učitel tenisu, jako překvapivý léčitel, jako svůdný muž. Jeho cesta vzhůru slouží Phungovi ke karikování vietnamské společnosti, zejména vrstev, jež si hrály na světáky přijímající moderní vlivy z Francie, ale také naopak řady ryze vietnamských zvyklostí a nešvarů. Zápletka graduje přes nesčetné bizarní peripetie a dává vyniknout řadě vtipných situací, v nichž se Phung může vysmát všemu od policajtů, kteří toho najezdí na kolech tolik, že pak vyhrávají i závody, přes lačnost žen ve středním věku, až po hrabivého buddhistického mnicha. Snad jen v 19. kapitole jsou zvraty v ději krapet přitažené za vlasy, jinak se vše děje v absurdní logice věcí. Některé formulace nabývají až švejkovsky anarchistických dimenzí, za všechny:
Babička do omrzení vyjmenovávala složité pohřební rituály, jež otravovaly život každé vietnamské rodiny, kdykoliv se jí dostalo té pocty pro někoho si zatruchlit. (65)
Na prahu svého domu dědeček Hong zjistil, že jeho žena v poklidu krájí arekové ořechy jako nějaká obyčejná vesnická nána, která nemá ani ponětí, jaká historická událost se před několika okamžiky odehrála. (191)
Právě na těchto klenutých souvětích musí čtenář ocenit, jak si i překladatel Ondřej Slówik s převodem do češtiny pěkně pohrál. Dobře se naladil na autorovu notu a našel mu český výraz a styl, bez nějž by satirický román stěží fungoval. Pravda, při překladu novinářského pseudonymu "pana TYPN" (vietnamská zkratka Tôi Yêu Phụ Nữ, tj. Mám rád ženy) možná až příliš směle zvolil označení "pan MRD" (Mám rád dámy), ale kdo ví, zda by i sám Phung po stu letech takto sám nepřiostřil.
Vcelku nezbývá než před Slówikovým překladem smeknout, protože si zachovává dobovou atmosféru a jeho vtip funguje i v češtině, což vůbec není samozřejmost.
Xxx
Při četbě Klikaře si člověk uvědomí, jak málo se dnes překládají starší literární texty. Co se týče vietnamské literatury, nemáme přeloženo prakticky nic zásadního z nejdůležitějšího období první poloviny 20. století, kdy působilo hned několik solidních autorů, kteří by byli čitelní i pro našince v dnešní době: mezi ně lze počítat například dalšího – byť méně ostrého – satirického autora Nguyen Cong Hoana. O to více patří dík nejen Slówikovi, ale také nakladatelství Dokořán, jež se vydání tohoto románu odvážně ujalo. Druhou zásluhou je fakt, že jde o překlad z nesvětového jazyka. V době, kdy více než polovina vší překladové literatury u nás pochází z angličtiny, se sluší aplaudovat každému překladu z jiného jazyka, který nám pomůže rozšířit obzory: protože skutečně zajímavý text vzniká vždy ve spojení s daným jazykem, a pokud by psali všichni jedním, pak budou nutně také psát všichni podobně. Dá se očekávat, že překlady vietnamské literatury v češtině se nikdy nestanou bestsellerem, ale když je pro jednou máme, už nám nebudou chybět. A už jen jejich pouhá existence zvyšuje kulturní rozhled národa. Jen tak dál, Ondřeji.
Vu Trong Phung: Klikař. Z vietnamštiny přeložil Ondřej Slówik. Vydalo nakl. Dokořán 2016. 197 stran, doporučená cena 249,- Kč.
