Ho Či Minovy verše psané v době čínského uvěznění v letech 1942-1943 jsou nejspíš vůbec nejpřekládanější vietnamskou knihou vůbec, za což samozřejmě vděčí i světoznámosti autora-politika. Přes toto neliterární pozadí jim však nelze uznat zajímavost, a přitahují překladatele dodnes, bez ohledu na změny politické. V českém kontextu se přesto dá považovat vydání Ho Či Minových básní v této době za poměrně odvážný čin. Díky němu máme k dispozici již třetí knižní překlad v češtině – zároveň nejstarší i nejnovější…
Deník z vězení vydalo nakl. Periskop – Zdenka Brožová z Hluboše. Ho Či Min psal své vězeňské verše v klasické čínštině, Vietnamci sami se s nimi seznámili prostřednictvím převodů do vietnamštiny, a z této vietnamské verze pochází i tento překlad. K jeho vzniku bude nejlépe ocitovat hlavního strůjce celé sbírky, vietnamského překladatele-bohemistu Duonga Tat Tua (vysl. Zuong Tat Tua):
"V roce 1960 byly tyto básně přeloženy do vietnamštiny a poprvé knižně vydány v Hanoji, a sice ve dvou jazycích: čínsky a vietnamsky. Trvalo několik měsíců, než jsem knížku dostal do rukou, a hned jsem se pokusil vytvořit doslovný překlad do češtiny. Básník Jan Noha si jej přečetl a ochotně na sebe vzal úkol přebásnit celé dílo poetičtější formou pro české čtenáře. /…/ Přeložené verše jsme publikovali v různých českých časopisech a novinách: v Tvorbě, Květech, Literárních novinách a Rudém právu. Lze říci, že v té době šlo o vůbec první překlady Ho Či Minových veršů publikované v evropském tisku.
V létě 1961, po dokončení studia na Filosofické fakultě Karlovy university, jsem opustil Prahu a vrátil se do vlasti. S básníkem Janem Nohou jsme se dohodli, že verše jednou vydáme knižně, protože pro mne to byl první závažnější český překlad a pro Jana Nohu první zážitky s vietnamskou poezií, což ho přivedlo a inspirovalo k dalšímu počinu – k velice úspěšnému přebásnění vietnamské lidové poezie, které později, v roce 1964, vyšlo pod názvem Maniok je hořký.
Americká válka ve Vietnamu zabředla do nezměrné krutosti. V souvislosti s tím byla moje literární činnost, zejména práce s českou literaturou, přerušena. Mnohokrát jsme museli knihy naložit na jízdní kolo a převézt je na venkov. Naštěstí rukopis překladu Deníku z vězení zůstal zachován. Mezitím básník Jan Noha zemřel. /…/
Náš překlad se zakládá na vietnamském textu. Byl bych nerad, kdybych jeho vydání promeškal. Co by si pomyslel můj přítel – zesnulý básník Jan Noha?"
Zachované překlady (45 textů) jsou doplněny několika novými (12), které přebásnil Karel Sýs, jenž rovněž sbírku v novém vydání uspořádal a napsal k ní poněkud stručnou, zato údernou předmluvu. (Jak Sýsova předmluva, tak Duong Tat Tuův dovětek je v knize i ve vietnamském překladu.)
Dodejme, že v češtině vyšly už dva jiné překlady Ho Či Minova Deníku z vězení (viet. Nhật kí trong tù). Nejdříve šlo v r. 1973 o výbor nazvaný Odměřování vody, zahrnující pouze 22 básniček přeložených z originální sbírky (přel. Antonín Kolek), v r. 1985 pak došlo na první úplný překlad knihy již pod názvem Deník z vězení, o nějž se postaral Ivo Vasiljev a přebásnil jej Vladimír Korčák. Zatímco tento kompletní soubor byl přeložen přímo z čínského originálu, Kolek vycházel z verze francouzské (tedy šlo o překlad překladu, možná i překlad překladu překladu, pokud francouzský převod vycházel z vietnamské verze…). Právě vydaný soubor nám pro změnu představuje překlad z vietnamštiny. Máme tedy jednu sbírku ve třech různých podobách, z nichž každá vychází z jiného jazyka.
Vězeňské jídlo
Na půl dne půl misky suché rýže,
bez zeleniny, bez soli.
Dopoledne hlad, odpoledne hlad.
Z hladu voláš, nepřinese-li ti
někdo k jídlu cokoli.
Lépe nevolat, lépe nevolat.
Propuštěn z vězení učím se chodit po horách
Tam nad horami mračna jsou a hory pod mračny.
Hladiny řek se zrcadlí, proud čistý, průzračný.
Procházím Štítem Západním, chvěje se srdce v těle,
hledím tam, kde je Vietnam – a myslím na přátele.
Ho Či Min: Deník z vězení. (přeložili Duong Tat Tu, Jan Noha a Karel Sýs) Vydala Zdenka Brožová, Periskop v edici Báseň na sobotu, 2011
