Svůdné verše nejslavnější vietnamské básnířky, Ho Xuan Huong, zná snad každý Vietnamec. V mezinárodním literárním povědomí její slovutnost předčí asi jen epos Kieu. A přece, její poesie je tak těžce přeložitelná, že do konce dvacátého století se o rozsáhlejší překlady z jejího díla pokusili pouze překladatelé do ruštiny (1967), francouzštiny (1968) a angličtiny (nejrozsáhleji až 2000). V posledních letech se však téměř současně dostalo i na převody hned do několika východoevropských jazyků: češtiny, rumunštiny, bulharštiny… a nově i slovenštiny.
V případě slovenštiny nejde o překlad ledasjaký. Za prvé, kniha zahrnuje 80 básní, z nichž – jak uvádí překladatelka Eva Antoščenko Múčková – zhruba třetina dosud nebyla přeložena do žádného jiného jazyka. (Zde je třeba dodat, že obvykle se za autentické považovaly právě jen zhruba ty dvě třetiny – které v podstatě kompletně vyšly i v českém překladu před několika lety. Dnes se mnozí odborníci kloní k tomu, že dochovaný korpus zahrnuje autenticky právě celých osmdesát básní.)
Za druhé, překladatelka si dala tu práci a díky vietnamským odborníkům se jí podařilo zařadit do knihy všechny verše nejen ve slovenské versi, ale také v originále, a to jak v latinizované vietnamštině, tak v počítačově zpracovaných jižních znacích (tj. komplikovaných znacích pro vietnamštinu, odvozených ze znaků čínských; v jižních znacích byla napsána právě nejdůležitější vietnamská díla na přelomu 18. a 19. století, včetně básní HXH či zmíněného Kieu). To se doposud podařilo jen americkému překladateli Johnu Balabanovi, v jehož výboru Spring Essence nacházíme ovšem méně textů.
A za třetí, díky pomoci hanojské pobočky Francouzské školy Dálného východu (École française d´Extrême Orient) získala EAM velké množství starších ilustrací, které vhodně doplňují každou jednu báseň.
Vzhledem k tomu, že jsem před lety Ho Xuan Huong překládal (O jeskyních, vějířích a jiných věcech tohoto světa, vyd. DharmaGaia 2007), nehodlám hodnotit vlastní překlad Evy Múčkové. V každém případě udělala maximum, a to vyžaduje v případě Ho Xuan Huong opravdu spoustu námahy, neboť její verše jsou obecně považovány za nepřevoditelné vzhledem k dokonale úsporné formě a velkému množství dvojsmyslných, většinou erotických narážek. Je skvělé, že se překladatelce k tomu účelu dostalo poměrně výjimečných podmínek (překlad vznikl vlastně na objednávku a s jakýmsi dárcovským grantem od vietnamských slovensky hovořících podnikatelů), jež by si, pravda, zasloužil každý podobně náročný a neziskový překlad tak kromobyčejného díla. V každém případě je to Počin a pro mne radost sledovat a srovnávat, jak po svém EAM k překladu přistoupila.
Kniha nese sice vročení 2010, avšak představena byla slovenské veřejnosti v květnu 2011. Zde je drobná ukázka z těch textů, na něž se nedostalo v českém překladu:
Epizóda
Tá drobná príhoda sa mi udiala nevdojak, úplne mimovoľne,
Koník si nateraz z kopýtka vyhazuje, energicky galopuje.
Rieky a hory sa v harmonickom súlade ustavične dopĺňajú,
luna bez vetríka clivie, oddávna sa spolu šantivo pohrávajú.
Hľadím zoči-voči láske, plnej rozčarovaní a trpkých sklamaní,
zunovaná ruka zmeravela, brní, až je z toho člověk bezradný.
Pane pod Lunou, prečože dobiedzate, jednostaj do mňa zapárate?
Dúšok z kalicha večnej lásky mi v bujarú nôcku, prosím, dojednajte!
Óda na to, ako som spadla a sukňa mi vzlietla nahor…
Náhle sa na nebi oblaky zhŕkli, spoza nich vykuklo pálivé slniečko,
Zvedavo sa prizerajú na znenazdajky odhalené, tajomné miestečko.
Vrchy vstali, vzrušene vysunuli hlávky, rieky sa od údivu zvlnili,
Zvyknuté hľa dieť na pútavú panorámu, poškubuje tráva i kvetiny.
Ho Xuan Huong: Jarná vôňa (přel. Eva Antoščenko Múčková). V edici TERRA vydalo nakl. Petrus ve spolupráci se společností Mai Linh, Bratislava 2010