29. května 2015 oslavil osmdesátiny Ivo Vasiljev, přední český vietnamista, jazykovědec a učitel.
Neprožil jsem na tomto světě ani polovinu délky jeho života, a proto samozřejmě nemohu o jubilantovi podat svědectví z první ruky, a není to ani cílem mého příspěvku. Řada bio- a bibliografických údajů se již nachází v medailonech v publikaci Kdo byl kdo: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté (1999; dostupné online zde), encyklopedii Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (Černý – Holeš, 2008) a zejména v knižně vydané jazykové autobiografii Iva Vasiljeva Život s více jazyky (2011) a v jejích recenzích (pozn. aut.: Za zmínku stojí zejména zevrubná recenze Šárky Velhartické (2013), která obsahuje mj. i bibliografii odborných prací I. Vasiljeva. Nejnověji srov. jeho bibliografii publikovanou v Národopisném věstníku; v tisku). Chtěl bych se zde proto věnovat více tomu, čím bylo setkání s Ivem Vasiljevem pro mě inspirující a čím může být jeho život a práce inspirativní pro mou generaci.
Jak dokládá autobiografie Iva Vasiljeva, jeho život je neobyčejně rozmanitý a pestrý. Není divu, že právě jazykové rozmanitosti, jazykové typologii, povaze multilingvní kompetence a významu mnohojazyčnosti pro člověka a pro společnost se věnuje v řadě svých odborných a popularizačních prací. Vzniku takového odborného zaměření přálo jeho bilingvní rodinné zázemí a také společenskost, připravenost zapojovat se do komunikace a jistá zvídavost, která je Ivu Vasiljevovi vlastní. V Praze začal na filozofické fakultě Karlovy univerzity studovat korejštinu. Tento dalekosáhlý krok k multilingvismu popisuje Ivo Vasiljev ve své autobiografii takto: "Počátkem ledna 1953 na školu kdosi telefonoval, že se chystá vernisáž výstavy korejských fotografií […] Vernisáže se prý zúčastní korejští studenti. Aby se s někým domluvili, žádá naše [ruské] gymnázium, aby na vernisáž vyslalo několik studentů, kteří hovoří rusky. Protože jsem byl na Korejce zvědavý, přihlásil jsem se, že tam půjdu" (Vasiljev, 2011, s. 48).
Jeho odborná práce pak byla od univerzitních let spojena s orientalistikou, ale také jazykovou typologií Vladimíra Skaličky, jehož semináře během studia navštěvoval a jehož dílu se věnoval i v poslední době, např. v článku Různost jazyků a její interpretace v díle Vladimíra Skaličky: studie z moderních dějin české lingvistiky (Vasiljev, 2008). V této souvislosti lze zmínit i Ivovu rozsáhlou skaličkovskou studii The type of Vietnamese (2009a).
Po absolvování oboru korejština a dějiny Dálného východu se Ivo Vasiljev přihlásil do Orientálního ústavu ČSAV na volné aspirantské místo na vietnamštinu, která se stala jeho osudem. Bylo to v roce 1959, a tak v době vietnamské války a rozvojové spolupráce, kdy byli zapotřebí odborníci na Vietnam a tlumočníci z/do vietnamštiny, byl na tento úkol již připraven. Vedle toho se též účastnil mezinárodního hnutí za mír ve Vietnamu. V 70. letech mu bylo znemožněno pokračovat v další akademické práci. Vrátil se k ní na počátku 80. let. V této době připravil mimo jiné rukopis knihy Za dědictvím starých Vietů, která však vyšla až v roce 1999. Na začátku převratných 90. let opustil načas vědeckou sféru: pracoval pro soukromou firmu IMPAC v různých zemích jihovýchodní Asie, v letech 1997–2002 se jako odborník na vietnamskou kulturu a jazyk účastnil podmořských archeologických vykopávek Hoianského pokladu a věnoval se mj. organizacím hendikepovaných ve Vietnamu a Malajsii.
S Ivem Vasiljevem jsem se osobně seznámil v roce 2006 při spolupráci na evropském projektu LINEE – Languages in a Network of European Excellence, kdy se opět plně zapojil do vědeckého života. Tento pětiletý projekt se zabýval různými aspekty evropského multilingvismu (pozn. aut.: viz zprávu o projektu v Jazykovědných aktualitách, Nekvapil et al., 2008) a Ivo Vasiljev byl pro něj získán Jiřím Nekvapilem, koordinátorem za Univerzitu Karlovu, jako znalec Vietnamců v Česku. Výsledkem Ivova výzkumu je několik publikací zabývajících se jazykovými aspekty vietnamské migrace v ČR (např. Vasiljev – Nekvapil, 2012; Vasiljev – Dorner, 2010; Hilmarsson-Dunn et al., 2010). Při spolupráci na projektu LINEE nikomu z kolegů, domácích ani zahraničních, nemohlo uniknout Ivovo charisma, činorodost a optimistické vidění světa. A při terénním výzkumu v Chebu jsem pak byl poprvé svědkem toho, jaké vážnosti požívá mezi českými Vietnamci nejrůznějšího sociálního postavení. Ač jsem se v Chebu měl zaměřit na slovanskojazyčné migranty, zážitky s Ivem Vasiljevem mě pobídly k tomu, abych se ze zvědavosti zapsal na kurz vietnamštiny a vyzkoušel si tak z druhé strany, jaké to je učit se jazyku tolik odlišnému od češtiny.
Kdo něco podobného absolvoval, ví, že požadavek, který někdy slýcháme, že se Vietnamci v Česku mají naučit česky, nemůže zcela obstát u plně zaměstnaných lidí, kteří imigrovali v dospělém věku a nemají dostatek času potřebného k náročnému osvojení si češtiny. K překonání komunikačních překážek je tedy třeba hledat jiný přístup. O to více lze obdivovat schopnost českých vietnamistů, kteří osvojení tohoto jazyka zasvětili značnou část svého času a úsilí, a o to jasněji si uvědomíme, nakolik je pro naši společnost cenná dvojjazyčná kompetence mladých českých Vietnamců (kteří ji bohužel často už dále dostatečně nerozvíjejí). Zdá se mi, že to mohla být právě zkušenost, kdy se člověku při pracném nabývání znalosti jazyka otevírá nový, odlišný kulturní svět, která měla na životní a odbornou perspektivu Iva Vasiljeva významný vliv.
Tématu osvojování jazyka a situace multilingvního člověka se věnoval v několika svých pracích. O Ivu Vasiljevovi jsem věděl ještě z doby před LINEE právě díky jeho působivému a originálnímu článku K možnostem aktivního česko-slovenského bilingvismu (1988), zařazenému v zapadlém, na stroji napsaném Zpravodaji KSVI (Materiály k problematice etnických skupin na území ČSSR, sv. 6), na který jsem náhodou narazil v knihovně dnešního Etnologického ústavu AV ČR. Šlo o jeden ze série přípravných svazků s poznatky z etnologických výzkumů v Československu v 70. a 80. letech, jejichž výsledkem měl být slovník etnických procesů, na němž se Ivo Vasiljev jako tehdejší zaměstnanec ústavu podílel (srov. Brouček et al., 1991).
Jak napovídá pestrý životaběh Iva Vasiljeva, nevěnuje se jazykové rozmanitosti a multilingvismu pouze odborně, ale zajímá se i o velmi praktické záležitosti, v nichž jsou tyto aspekty přítomny. Z řady činností – kterých zvládá neuvěřitelné množství – zmiňme například doučování do Česka přistěhovalého vietnamského chlapce, aby mohl být v české škole zařazen do třídy svých vrstevníků a nikoliv o jednu či více tříd níže. Ivo tento úkol zvládl a o zkušenostech s výukou tohoto chlapce napsal i studii (2009b). Vedle řady krátkodobějších aktivit je obdivuhodné nasazení Iva Vasiljeva a jeho kolegy a přítele Nguyen Quyet Tiena při dlouhodobé práci na Velkém učebním česko-vietnamském slovníku, prvním takovém díle svého druhu a rozsahu v česko-vietnamské relaci. (Pozn. KH: Rozhovor s Ivo Vasiljevem o vznikajícím slovníku viz zde.)
Ambicí tohoto víceméně soukromého projektu je vydat šest dílů, u příležitosti každého vietnamského Nového roku Tet jeden. S ohledem na objemnost svazků to znamená zpracovat téměř dvě strany hesel denně! Tempo obou autorů je obdivuhodné. Dva díly slovníku již vyšly a při listování jimi je patrná i náročnost zpracování hesel. Nejedná se totiž vlastně o běžný překladový slovník, jaký známe ze studia jiných evropských jazyků, ale spíše o dvojjazyčný výkladový (!) slovník-encyklopedii. Slovní výrazy, a to i ty frekventované, i ty na okraji každodenního užívání, jsou vedle překladu také vysvětleny opisem, aby byl jejich význam jasný vietnamským uživatelům z jiné kulturní oblasti. Slovník je velmi užitečnou pomůckou pro překonávání překážek v česko-vietnamském kontaktu, která tu chyběla (viz i recenzi prvního dílu z pera F. Čermáka, 2014).
Jedním z "klíčových hesel" vystihujících odborný i občanský život Iva Vasiljeva je život s více jazyky, tedy multilingvismus nikoliv jako soubor od sebe oddělených jazyků, ale jako celistvá hodnota, schopnost, která člověku v životě pomáhá, rozvíjí ho a umožňuje mu být prospěšný druhým. Propojování odborných znalostí s praktickým životem, pracovní nasazení a neutuchající energie jsou aspekty osobnosti Iva Vasiljeva, které pro nás zůstávají inspirací. Až mi bude osmdesát let, na elán dnešního Iva Vasiljeva si vzpomenu a bude mi vzorem. Přeji mu s kolegy mnoho zdaru v uskutečňování dlouhodobých plánů i drobných bohulibých úkolů.
Těšíme se na vydání dalšího dílu slovníku v čase novoročních oslav Tet.
Medailon vyšel v jazykovědném časopise SLOVO A SLOVESNOST, 76, 2015, s. 154 - 156.
LITERATURA
BROUČEK, S. – CVEKL, J. – HUBINGEREM, V. – GRULICH, T. – KOŘALKA, J. – UHEREK, Z. – VASILJEV, I. (1991): Základní pojmy etnické teorie. Český lid, 78, s. 237–257.
ČERMÁK, F. (2014): Ivo Vasiljev – Nguyễn Quyết Tiến: Đại từ điển giáo khoa Séc-Việt / Velký učební česko-vietnamský slovník, 1: A–G [recenze]. Slovo a slovesnost, 75, s. 76–78.
ČERNÝ, J. – HOLEŠ, J. (eds.) (2008): Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri. HILMARSSON-DUNN, A. M. – BESWICK, J. – SLOBODA, M. – VASILJEV, I. – ILLE, K. – JERNEJ, M. (2010): Language use and opportunities for economic migrants in Europe: policy and practice. European Journal of Language Policy, 2 (2), s. 205–228.
Kdo byl kdo: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha: Libri, 1999.
NEKVAPIL, J. – DOVALIL, V. – SHERMAN, T. – SLOBODA, M. – VASILJEV, I. (2008): LINEE: Sociolingvistický projekt 6. rámcového programu EU: Jak funguje a jaké jsou zkušenosti s tzv. network of excellence. Jazykovědné aktuality, 45, s. 111–131.
VASILJEV, I. (1988): K možnostem aktivního česko-slovenského bilingvismu. In: A. Robek – Z. Urban – V. Matějová et al. (eds.), Materiály k problematice etnických skupin na území ČSSR, 6: Češi na Slovensku, část 1. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, s. 99–109.
VASILJEV, I. (1999): Za dědictvím starých Vietů. Praha: Etnologický ústav AV ČR.
VASILJEV, I. (2008): Různost jazyků a její interpretace v díle Vladimíra Skaličky: studie z moderních dějin české lingvistiky. Slovo a slovesnost, 69, s. 99–109.
VASILJEV, I. (2009a): The type of Vietnamese. In: B. Vykypěl – V. Boček (eds.), Recherches fonctionelles et structures. München: Lincom, s. 93–131.
VASILJEV, I. (2009b): Egynyelvű vietnami tanuló cseh általános iskolában: az adaptálódási folyamat nyelvi aspektusai [Monolingvní vietnamský žák v české základní škole: jazykové aspekty adaptačního procesu]. In: I. Lanstyák– J. Menyhárt – G. Szabómihály (eds.), Tanulmányok a kétnyelvűségről 5 [Studie z bilingvismu 5]. Dunaszerdahely [Dunajská Streda]: Gramma, s. 98–124.
VASILJEV, I. (2011): Život s více jazyky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
VASILJEV, I. – DORNER, D. (2010): "Linguistic landscapes" versus economic participation in multilingual cities. In: C. Hülmbauer – E.Vetter – H. Böbringer (eds.), Mehrsprachigkeit aus der Perspektive zweier EU-Projekte: DYLAN meets LINEE. Frankfurt am Main: Peter Lang, s. 97–112.
VASILJEV, I. – NEKVAPIL, J. (2012): Markets, know-how, flexibility and language management: The case of Vietnamese migrant community in the Czech Republic. In: P. Studer – I.Werlen (eds.), Linguistic Diversity in Europe: Current Trends and Discourses. Berlin – Boston: de Gruyter Mouton, s. 311–338.
VELHARTICKÁ, Š. (2013): Český orientalista Ivo Vasiljev, multilingvismus a jazykové autobiografie. Biograf: časopis pro kvalitativní výzkum, 58, s. 117–13
