Články

Je velký nepoměr ve světovém překládání. Jak během jednoho ze seminářů v rámci fóra zmínil překladatel Trinh Lu (Trịnh Lữ), například ve Spojených státech amerických tvoří přeložené tituly z celkové sumy ročně vydaných knih pouze 0,5%. Nejde však jen o americký trh, dodejme: angličtina ovládla na celém světě knižní trh jakožto jazyk, z něhož se i nejčastěji překládá. Přitom počtem rodilých mluvčích je pouze jedním z několika velkých světových jazyků, a rozhodně ne největším (tím je mandarínská čínština). A jak k tomu přijde bohatá literatura v hindštině, ve španělštině či v bengálštině? Odpovídá opravdu poměr přeložených knih do jiných jazyků velikosti daného jazyka? Anebo odpovídá alespoň poměru kvality knih? V případě vietnamštiny, jednoho z 20 největších jazyků světa, určitě ne. Není pochyb o tom, že vietnamská literatura může nabídnout víc než jen slovutný Nguyen Zuův (Nguyễn Du) epos Kieu a Ho Či Minův (Hồ Chí Minh) Deník z vězení, podle statistik dvě celosvětově suverénně nejpřekládanější vietnamská díla.

Právě proto se Svaz vietnamských spisovatelů rozhodl počátkem roku uspořádat Mezinárodní fórum k propagaci vietnamské literatury. Sezval do Hanoje desítky zahraničních delegátů včetně exilových Vietnamců, i zástupců domácí literární obce – mezi těmi nechyběli ani autoři z národnostních menšin (jako čamský básník Inrasara). Předseda Svazu, básník Huu Thinh (Hữu Thỉnh), přivítal slavnostně všechny přítomné v moderní, obří budově Národního konferenčního centra ve čtvrti My Dinh (Mỹ Đình). V dalších dnech probíhaly v menším měřítku semináře zaměřené na klasickou vietnamskou literaturu, vietnamskou poesii, či na představení současných vietnamských mladých autorů. Část programu byla rovněž věnována setkání se zástupci největších vietnamských vydavatelství, vernisáži výstavy překladů v Národní knihovně v Hanoji, anebo předávání medailí za zásluhy o šíření vietnamské literatury ve světě.

Vernisáže v Národní knihovně se účastnila mj. i známá propagátorka tradiční vietnamské kultury Lady Burtonová. Druhý vlevo od ní předseda Svazu vietnamských spisovatelů, básník Huu Thinh.

Svaz vietnamských spisovatelů už podobnou akci pořádal v r. 2002, avšak v podstatně skromnější podobě. Letošní fórum se těšilo poměrně značné pozornosti vietnamských médií a je očividné, že vietnamská literární obec si od akce slibuje možná víc, než je reálné. Německý překladatel prof. Günter Giesenfeld se zmínil, že problém je už jen najít nakladatele, který by se v zahraničí ujal vydání vietnamských děl. Jsou tu však i další nesnáze. Kvalitních překladatelů z vietnamštiny je v celém světě málo (překlad literatury vyžaduje přeci jen víc než jen porozumění smyslu), a většina z nich se překladu věnuje spíše ve volném čase a téměř bez jakékoli finanční motivace. Navíc, vietnamština je v mnoha ohledech těžký jazyk, a překládat z něj je minimálně pro Evropana nesrovnatelně složitější a časově mnohem náročnější než překládat např. z jiných evropských jazyků.

České a slovenské překladatelství z toho přesto zatím nevychází tak špatně, jak by se mohlo zdát. Jen za posledních deset let vyšly tři tituly, a mnohé už se vydalo dříve, ani nemluvě o řadě časopisecky otištěných překladů. Máme v češtině i dvě povinné a již zmíněné položky, epos Kieu a Ho Či Minův Deník z vězení. Máme napřekládáno poměrně dost vietnamské poesie. Dva svazky povídek. Dosud však můžeme číst česky toliko jediný vietnamský román, který lze navíc stěží považovat za nejreprezentativnější...

Pozoruhodný pokus o velké literárně-překladatelské setkání byl ozdoben mj. společným výletem účastníků na horu Yen Tu (Yên Tử) a také řadou kulturních programů, mezi nimiž nechyběl ani živý, improvisovaný recitační večer, při němž zazněla i poesie v jazycích zahraničních účastníků. Ano, máme-li o sobě aspoň trochu vědět, zkusme to svými vlastními jazyky a přímými překlady z nich. Není to jistě snadné, ale o to víc to má smysl. Žádný jazyk není horší než angličtina. A zajímavá i originální díla se píší často daleko od zájmu nakladatelských agentů. Mj. právě ve vietnamštině.