Články

Kdysi dávno, už si nepamatuji, který rok nebo období to bylo, již příliš dlouho přetrvávala velká sucha. Pole suchem popraskala, všechna zeleň uvadla, stromy a rostliny shodily všechno listí. Živí tvorové nemohli nikde najít vodu, aby se napili.

Ropucha cítila velké nebezpečí, ihned se sebrala a šla si stěžovat na nebesa. Ušla kus cesty, když potkala kraba. Krab se zeptal, kam jde, a tak mu ropucha vše od počátku do konce vypověděla. Krab ji poprosil, jestli může jít s ní. Když přišli k lesu, ropucha potkala medvěda a tygra. Oba měli vysušená hrdla žízní, leželi nataženi jak dlouzí tak širocí na zemi a čekali na smrt. Když uviděli ropuchu s krabem, zeptali se na cíl jejich cesty. Ropucha odpověděla: "Brzy bychom všichni zemřeli žízní. Právě proto musíme do nebe, abychom se zeptali na příčinu. Jestli jdete také, pojďte s námi." Medvěd a tygr vyrazili jedním hlasem: "Tak to my s Vámi půjdeme! Budeme držet spolu na život a na smrt!"

Jednou zase ropucha potkala se svými přáteli včelu a lišku, které se také dožadovaly, aby je vzala ropucha s sebou. Tak tedy celá družina vyrazila do nebe.

Když dorazili k nebeské bráně, uviděli obrovský buben. Ropucha řekla: "Ty se krabe schovej do téhle velké nádoby s vodou, včela se schová za dveře a liška s medvědem a tygrem to obejdou zezadu a vyčkají."

Brzy byli všichni na svých místech a ropucha přistoupila sama k bubnu, vzala do ruky palici a silně rozvířila buben. Zvuk bubnu se nesl do všech zákoutí nebeského chrámu. Nebeský císař byl velmi překvapen, nevěděl, kdo si troufá přijít k nebeské bráně a dělat takový hluk, a přikázal Pánovi blesku, aby se rozhlédl. Ten se chvíli rozhlížel po okolí, ale neviděl nikoho než jednu malinkatou ropuchu se strupatou kůží. Vrátil se tedy sdělit to Císaři. Ten se rozhořčil a přikázal strážci, nebeskému kohoutovi, aby nevychovanou ropuchu ukloval. Když kohout přilétal, ropucha přikázala lišce schované vzadu, aby přiskočila, zakousla kohouta do hrdla a odnesla ho pryč. Nebeský císař byl rozhořčen stále více a přikázal schopnějšímu strážci, nebeskému psovi, lišku chytit. Jakmile se pes přihnal ke dveřím, pokynula ropucha na medvěda, aby psa roztrhal. Tentokrát nebeský císař vyslal Pána blesku, aby medvěda potrestal. Pán blesku uchopil halapartnu do střehu a vyrazil. Ještě než spatřil nepřítele, už ho bodala včela schovaná za dveřmi. Měl jeden štípanec vedle druhého. Pán blesku hned skočil do vědra s vodou, aby se ochránil před včelou, ale tam ho štípl krab svými klepety. Pána blesku to tak zabolelo, že vykřikl a odskočil. Než se stačil zorientovat, roztrhal ho tygr.

Nebeský císař hned pozval ropuchu dál. Ropucha mu sdělila: "Vaše veličenstvo! Již několik let na pozemský svět nespadla ani jedna kapka deště. Rostlinstvo uschlo a slehlo se k zemi. Všichni živí tvorové umírají žízní. Jestli to takhle půjde dál, obávám se, že nikdo nepřežije."

Císař se obával, že se pozemšťané vzbouří a tiše řekl: "Dobrá tedy, vrať se. Sešlu vám déšť!" A dodal: "Kdykoli budete strádat dlouhým suchem, zaskřípej svými zuby, abych o tom věděl!"

Císař přikázal drakovi, aby svrhl dolů déšť. Když ropucha sestoupila z nebes na zem, voda zaplavila všechny lány.

Od té doby, jakmile ropucha začne kvákat, lidé vědí, že nebeský Císař sešle na zem déšť. Mezi lidem se zpívá:

Nebeský Pán přátelí se s ropuchou,
dotkneš se její hlavy, dostaneš přes tu svou.

Poznámka: I když žáby zuby nemají, Vietnamci používají slovní spojení "skřípání zubů" pro žabí kvákání.