Nově nabízíme jazykovou diagnostiku dětí s vietnamštinou coby mateřským jazykem a základní psychologicko-psychiatrickou diagnostiku dospělých vietnamských mluvčích. Co nás k tomu vedlo?
Již dlouhou dobu pozorujeme na školách i v odborných diagnostických pracovištích absenci možnosti určovat přesněji příčiny potíží ve vzdělávání některých žáků s odlišným mateřským jazykem. Ve třídách se nově příchozí děti s OMJ jeví často jako žáci s nedostatečnou znalostí češtiny, protože učitelé, výchovní poradci i psychologové neznají dobře kulturní zázemí žáků, a neumí tak dobře pracovat s mezinárodně standardizovanými testy. U žáků s OMJ na 2. stupni ZŠ často neodhalí reálnou úroveň znalosti češtiny pro daný předmět, na 1. stupni šíři slovní zásoby a orientaci žáka v reálné společnosti a kultuře. Rovněž neznají příčiny slabé češtiny, které mohou být projevem nedostatečné jazykové přípravy nebo slabého potenciálu učení se češtině, slabých jazykových či osobnostních kompetencí, ale i negativních sociálních vlivů.
Při základní primární diagnostice v ČR zcela chybí testování jazykové úrovně odlišného mateřského jazyka, které by umožňovalo rozlišit, zda a do jaké míry je nedostatečná výslovnost, slovní zásoba, stavba vět a styl češtiny dítěte, to vše srovnatelné s mateřským jazykem dítěte. Při rozhovorech rodičů dětí s OMJ s učiteli, ale bohužel i s českými odborníky, rovněž chybí v anamnestických dotaznících tzv. "migrační část" - tedy analýza počtu změn životního prostředí dítěte, analýza historie učení se českému jazyku a analýza společně stráveného času s rodiči. To vše snižuje možnost sestavit efektivní závěry postupu pro narovnání situace dítěte. Navíc to v krajních případech, dle našich zkušeností, může vést až k vážnému ohrožení zdravotního stavu dítěte, protože se tyto nedostatky promítají i do komunikace rodičů s lékaři.
U dospělých pacientů zase často chybí účinné psychiatrické a psychologické metody, neboť někteří odborníci v ČR je odmítají přijmout s tlumočníkem, nebo s nimi v důsledku nedostatečné znalosti jejich kulturního zázemí komunikují neefektivně.
Z výše zmíněných důvodů jsme navázali spolupráci s vietnamskou psychiatričkou, která se bude zaměřovat jak na základní jazykovou diagnostiku dětí, tak na základní psychologicko-psychiatrickou diagnostiku dospělých. Tyto konzultace budou probíhat online – přes velkou obrazovku, aby klient měl alespoň trochu pocit, že se nachází v blízkosti odbornice, a s využitím kamery pro případnou potřebu záznamu některých diagnostických procesů.
Věříme, že tento prvek může velmi napomoci v procesu inkluze a k nastavení efektivnějšího postupu řešení problémů u dětí, stejně jako k efektivnější psychiatrické diagnostice u dospělých.
