Články

Jeho zaměření je však poněkud jiné než v případě dvou předchozích svazků. Čtenáři revue National Geographic, která už několik let vychází i v češtině, vědí, že její hlavní předností je důraz na atmosférotvorné fotografie. Tomu také odpovídá právě vydaná kniha, plná výmluvných barevných fotek. Fotografa Krise LeBoutilliera lze tedy považovat za rovnocenného spoluautora Jamese Sullivana, jenž se postaral o text.

Rovněž uspořádání svazku se liší. Do strany 234 nacházíme texty takzvaně informační (Vietnam dnes, Jídlo a pití, Víra, Dějiny, Umění… a pak hlavně texty o různých oblastech země a jednotlivých lokalitách), teprve následující pouhé tři desítky stran (235-264 ) pak dávají jakés takés praktické rady na cestu a tipy na hotely, většinou z vyšší cenové kategorie.

Ve srovnání s průvodci řady Lonely Planet a Rough guide je však logicky informační hodnota tohoto nationalgeographického průvodce menší (také se neaktualizuje každé dva roky, originál vyšel už v r. 2006), zato je podstatně impresivnější. Dokonce i odstavce o jednotlivých místech mají někdy blíž k reportáži (s lehce emotivním přídechem), což odpovídá stylu, který se v americkém National Geographicu poměrně ustálil. Někdy to ovšem na českého čtenáře, obzvláště má-li drobet přehled, o čem se píše, může působit až úsměvně. Tak se např. v úvodní kapitole Vietnam dnes dočteme mimo jiné: Vietnamci se velmi svědomitě vzdělávají a jsou inteligentní. "Vědí, jak co dělat. Vědí, jak věci fungují," řekl jeden americký právník, který více než deset let pracuje v Ho Či Minově Městě. Citovat kvůli dojmu autenticity lidi přímo z terénu za každou cenu, to je, bohužel, silný trend dnešní novinařiny obecně – i kdyby většinou neřekli nic, co by za to stálo. Jak jsem již podotkl, jde o průvodce spíše novinářsky pojatého.

Sullivanovy texty jsou však vesměs poučené a někdy i vrhají věci do trochu jiného světla. Naštěstí tu není příliš cítit americká interpretace vietnamských dějin, byť je – přirozeně – poměrně dost místa věnováno válečným tématům: např. dvoustrany o Ho Či Minově stezce, o My Lai, o Paláci sjednocení v Saigonu, stránka o válečných fotografiích aj. Třebaže něco z toho najdeme v podobném rozsahu i v konkurečních svazcích, zde to v poměru k celkovému rozsahu knížky představuje dost podstatné procento stránek. A vše doprovozeno fotografiemi, občas i historickými.

Na druhou stranu můžeme nalistovat i příjemně překvapivou dvojstranu o Voňavé pagodě, o zahradních domech v Hue, o ulici Le Loi tamtéž, o saigonské botanické a zoologické zahradě apod. – pozornost věnovaná takovým věcem nabízí zase něco ozvláštňujícího.

Nemyslím, že je třeba nějak důkladněji glosovat věcnou a překladatelskou stránku textu – o ten tu jde pouze částečně, jak již řečeno. Přesto se dá říci, že překladatel a česká redakce se vyvarovali do očí bijících chyb, zřejmě i díky tomu, že průkopnické kroky za ně už vykonali jiní. To je dojista chvályhodné. Snad jen místy zapomněli nahradit angličtinu češtinou (str. 107: Sapa & around; str. 141: Tomb of Minh Mang).

Uvítejme tedy další svazek o vzdálené, leč přesto pestré a pozoruhodné zemi, kterou Vietnam je. A ještě jednou upřesněme: tento průvodce těžko bude konkurovat svazkům z edice Lonely planet či Rough guide po informační stránce, ale zato dotváří čtivý obraz země bohatým a pěkným fotografickým doprovodem, který oněm dvěma chybí. Pokud tedy pojedete do Vietnamu na vlastní pěst a potřebujete knihu, podle níž se budete moci dostatečně orientovat, sáhněte po jednom z těch dvou. Leč chcete-li k zájezdu organizovanému někým jiným knížku, která Vám později oživí vzpomínky a zůstane ve Vaší knihovně jako hodnotný suvenýr, pak Vám lze knížku Vietnam z řady National Geographic směle doporučit.

Sullivan, James; Vietnam – velký průvodce. 272 stran, 590,- Kč. Computer Press 2010.