Nguyen Binh, přeložil Petr Komers.
Báseň byla vydána ve sbírce s názvem Tisích oken v edici Květy poezie nakladatelství Mladá fronta v roce 2002.
Má matka je jak podvečerní slunce svit
Jak dlouho může, kdo ví, může ještě žít?
Sestřičku malou mám a málo zkušenou
Což bych je mohla kvůli tobě opustit?
Kdo by moh’ matku živit, sestru vychovat?
Tak snaž se posečkat, máš-li mne vskutku rád
Povinna matce jsem i svojí sestřičce
Copak teď můžu chtít někoho milovat?
