Články

Je pátek 25.6. asi tři hodiny odpoledne. Ve stanu Kultibar na Letné nedaleko Zemědělského muzea houstne atmosféra – nejenže se nad Prahou stahují mraky a rtuť teploměru bláznivě skáče okolo třicítky, ale vzduch je nasáklý předzvěstí bouřky. Ve stanu se chystají poslední přípravy – vyvěšuje se výstava fotografií "Můj pohled", které jako dokumentaci svého života fotili vietnamské studentky a ochotný vietnamský podnikatel z Hořovic. Čtvercové zvětšeniny z polaroidových fotek jsou popsané jak vietnamsky, tak česky. Později přicházející návštěvníci si zkoušejí přeslabikovat vietnamské názvy a hádají, které slovo co znamená v češtině.

Po čtvrté začíná program dětským hudebním workshopem. Tempo je zatím pomalé a nálada odpovídá počasí. Pomalu se scházejí další a další lidé.

V pět se na pódium vyhrne půl tuctu vietnamských slečen a před publikem posazeným do půlkruhu na židlích deklamují legendu o novoročním rýžovém koláči. Nejúchvatnější kostým má dobrý duch, který se celý ztrácí v chundelu bílých střapatých fáborků. Nejskromnější princ získává nakonec po zásluze trůn a holky jsou celé paf z aplausu.

Ve stanu za barem, kde je možné si koupit například výbornou domácí bezinkovou šťávu, nebo kultibaří jedinečné koktejly, se začíná servírovat jídlo ovlivněné asijským duchem. Tomu směle konkuruje doslova suché občerstvení na vernisáži fotek - spousty sušeného ovoce jako je mango, chlebovník, banány, sušené maso, fazolové sladké koláčky, kukuřičné bonbóny, nechybí ani vietnamský alkohol nep moi.

Vernisáže a představení celého projektu včetně sesterského počinu consTRUCKtions-conNEXTions se ujal Tomáš Žižka z Mamapapa, který povídal, a čas běžel tak rychle, že se pohoštění stačilo sotva sníst (ale snědlo se) a už začal další bod programu – promítání filmu Martina Ryšavého Kdo mě naučí půl znaku.

Celý večer se společně se stále větším počtem přicházejících rozvolňoval a žil svým vlastním životem. Lidé z České televize, která měla několik živých vstupů z celé akce, okolo osmé odjeli. Se setměním si Luu Ly a její kamarádka oblékly zářivé ao dai a za mixovaného hudebního doprovodu DJ Vieta (anebo taky JayDJe) zpívaly a recitovaly legendu "O prosťáčkovi" a další písničky.

V té době už bylo kdejaké místo na sezení obsazené, i ve vyšších patrech na konstrukci pod střechou stanu. U baru stály zástupy lidí čekající buď na barové lahůdky, nebo koukající se na pódium.

Závěr patřil hudbě. Na sedm hudebníků včetně Martina a Tomáše z Mamapapa, Agnes Kutas, DJ Vieta a dalších se sešlo, aby si "zadžemovali" na vietnamské motivy. Samosrost, polystyrén, viola, housle, notebook, safoxon, megafon a Martinovy vlastnoručně vyrobené strunné nástroje vytvářely živý přelévající se proud, ve kterém zanikaly a vynikaly zvláštní kombinace zvuků a motivů.

Pak nastala ve stanu i mimo něj pravá teplá letní festivalová noc.

Sobotní odpoledne poctilo všechny přítomné trochu snesitelnějším počasím, což všichni uvítali i vzhledem k programu – od tří hodin probíhala ve stanu panelová diskuse s názvem "Kecy o vieci", jejíž hlavní témata byla obraz vietnamské kultury v ČR a mediální obraz vietnamské komunity. Mezi hosty se objevil vietnamista Ivo Vasiljev, zastoupen byl Klub Hanoi, Mamapapa, Centrum pro studium migrace, vietnamská ambasáda, svaz vietnamských podnikatelů, vietnamští studenti a další. Mnozí z přítomných vnášeli do diskuse další otázky. Jako shrnutí diskuse se dá říci, že se pootevřela Pandořina skříňka témat, o kterých se nemluví zdá se ani v rámci komunity. Centrum pro studium migrace společně s Klubem Hanoi navrhlo možnost pravidelných diskusních setkávání u "kulatého stolu". Uvidíme, zda bude tato nabídka využita.

Diskuse skončila okolo šesté hodiny a nastala živější část programu – taky proto, že se na stolech opět objevily dobroty v podobě sušeného ovoce, masa a chlebových placek. Bar servíroval mimo jiné skvělou rýžovou směs "Saigon". Z aparatur zněl vietnamský popík, venku povíval lehký vánek a nikdo nikam nespěchal. Po krátkém představení projektu consTRUCKtions-conNEXTions se opět přestavěly židle v sále a připravovalo se místo na promítání filmu Love story, natočeného skupinou Vietflirt. Všichni příchozí návštěvníci byli velmi nedočkaví, čehož organizátoři šikovně využili a odkládáním projekce postupně zvyšovali napětí v sále až téměř k nevydržení. Když už byla hranice napětí velmi tenká, udeřil Tomáš Žižka do mikrofonu a představil společně s Vietflirtem film. Diváci se mohli dozvědět, že vznikl během dvou zimních týdnů, že mnohé scénky byly improvizované a že jde o pokus přiblížit nezasvěceným život vietnamského stánkaře. Celý vietnamsky mluvený a česky otitulkovaný příběh provázely salvy smíchu. Doufáme, že budeme mít někdy v budoucnu možnost si s Vietflirtem popovídat o neopakovatelné estetice jejich prvního díla.

Sobotní večer byl nejen druhým a posledním celého fóra, zároveň byl i vyvrcholením celého festivalu 4+4 dny v pohybu. Což bylo znát na návštěvnosti, která se s přibývajícím večerem zvyšovala tak, že stan i celé jeho okolí se vlnily zástupy lidí. Excentrické barové krasavice a charismatičtí barmani nestíhali obsluhovat stále rozjařenější publikum, co chvíli se z hloučků ozývaly výkřiky a salvy smíchu, psi štěkali a připravovala se aparatura na nadcházející koncert.

Potom nadešel zlatý hřeb večera – módní přehlídka. Začala za decentně ztlumených světel, aby se motýlí křehké modelky mohly schovat za hru stínů. Pomalu se vynořovaly ze zadní části stanu a klidně si nazouvaly barevné "vietnamky", které sloužily jako vstupenka na molo. Před pohledy návštěvníků defilovaly modely stvořené z nákupních tašek, nafukovacích hraček, instantních polévek, ručníků, vějířů, obalů, nádobí a dalších věcí, které ani neodhalily svůj původ. Kroky modelek vedla autorská hudba Tomáše Procházky, který se stejně jako návrhářka Alena Vojtěchová a její tým vydal do tržnice, aby tam nakoupil různé zvuky vydávající předměty a z nich pak utvořil hudební kompozici. Modely a modelky i kombinace tvořivosti a krásy měly neuvěřitelný úspěch.

Pak na pódium vystoupila dlouhovlasá dívka Hai Anh v rudě zlatavém ao dai a něžným táhlým hlasem zpívala vietnamské balady. Alternoval jí pohledný zpěvák, s projevem méně baladickým, ale přesto silným, a ještě další vietnamská zpívající kolegyně.

Schylovalo se k půlnoci, když prostor opět připadl skupině Vietflirt, která se svojí karaoke šou rozezpívala celý stan. Anglické i vietnamské písničky vibrovaly Letnou a někteří odvážlivci zpívali dokonce vietnamsky bez znalosti vietnamštiny.

Čas daný fóru na přelomu noci vypršel, karaoke skončilo a vietnamští hosté začali pomalu odcházet. Ve stanu se zatím rozjela diskotéka až rockotéka a skupinky lidí touživší si popovídat posedaly venku v trávě. S postupující nocí odcházelo stále víc lidí, až k ránu zůstal stan stát tichý a osamělý. Vietnamsko-české kulturní fórum skončilo.