Prvně v životě jsem někam jel jako oficiální host. Tím bylo dáno i trvání mého pobytu: od rána 29. dubna do večera 2. května, jen čtyři dny, plně využité od rána do noci. Doba příletu i odletu mi naštěstí vyšla tak, že jsem si pobyt mohl rozdělit prakticky rovným dílem mezi účast na společném programu zahraničních hostí a setkání s několika dlouholetými osobními přáteli.
Pozvání vyjadřovalo ocenění mé téměř celoživotní práce. Podnět k němu dal koncem minulého roku Svaz Vietnamců v České republice, který pro svou iniciativu získal i podporu velvyslanectví VSR v ČR. Trochu jsem tušil, že pozvání by mohlo přijít někdy v květnu. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že budu pozván právě do Ho Či Minova Města a k tomu na oslavy 30. výročí osvobození Saigonu, jež tehdy otevřelo cestu k brzkému sjednocení Vietnamu.
Pro oslavy 30. výročí osvobození byl vedle tradiční přehlídky vojsk a společenských organizací připraven velký kulturní večer na podiu před městským divadlem, kde vedle pásma připraveného domácími umělci vystupovali jednotlivci a soubory z osmi asijských zemí. Koncert se v závěrečné fázi bohužel trochu tloukl s velkým ohňostrojem nad řekou Saigon. Na první májový večer byla připravena velká módní přehlídka domácích návrhářů.
Ho Či Minovo Město jsem naposledy krátce navštívil v lednu 2002. Co se za tu nedlouhou dobu změnilo? Při příletu jsem si z letadla všiml, že na několika místech města se nyní budují uzavřené obytné areály, tak charakteristické pro města v Malajsii či v Singapuru. Park Tao Dan ve středu města je teď upraven tak krásně, že dělá čest svému slavnému historickému jmenovci z doby dynastie Ly. Podle ideového návrhu prezentovaného ve výstavním pavilonu města má být do deseti let vybudováno nové moderní centrum města na poloostrově ve smyčce řeky, jež se před přistáním na letišti Tan Son Nhut jeví každému návštěvníkovi jako velmi nápadný prvek zdejší krajiny.
Ve městě mělo nápadně mnoho menších obchodů zavřeno. Majitelé si zřejmě vyjeli na venkov, protože mnoho lidí mělo čtyři dny volna. To mi došlo teprve, když mně předseda městské pobočky Vietnamsko-české společnosti Prof. Dr. Ing. Pham Pho v Klubu Praha líčil, co mu dalo za práci během čtyř hodin od našeho seznámení sehnat sedm členů velmi početné pobočky k společnému posezení u piva. Byli to samí absolventi ČVUT, dnes skoro šedesátníci, všichni mluvili česky, vzpomínali na Prahu a dva z nich i na České Budějovice, kde absolvovali jednoroční jazykový kurs. Pak se tam z ničeho nic objevili členové Klubu Hanoi, Martin a Šárka, kteří ve Vietnamu natáčejí film o Vietnamcích, co u nás studovali nebo pracovali, a na místě natočili část naší konverzace. Myslím, že jejich film bude něčím, co tu ještě nebylo. Ten večer patřil k mým největším zážitkům - přesvědčil mě mimo jiné, že Česko (i Slovensko) ve Vietnamu zapustilo dost hluboké kořeny, což je nejen velkou hodnotou v přítomnosti, ale i jistým příslibem pro budoucnost.
Pozn. KH: Panu Vasiljevovi byl 27.4.2005 prezidentem Tran Duc Luongem udělen Řád přátelství, za činnost ve prospěch přátelství ČR s Vietnamem. Byl předán ex-viceprezidentkou VSR paní Nguyen Thi Binh 1.5. v paláci Nezávislosti na shromáždění se zahraničními hosty HČM Města.
