Brněnské nakladatelství Lingea se pustilo do jazykového mapování světa věru s nevšedním elánem. V posledních dvou letech jsme zde referovali o konverzačních příručkách zasvěcených vietnamštině a thajštině, v těchto týdnech přibyl do stále početnější řady titulů Lingey i další svazek věnovaný jazykům jihovýchodní Asie, tentokrát její austronéské části: indonéštině, malajštině a filipínštině.
Název Jihovýchodní Asie 2 – Jazykový průvodce vede samozřejmě k otázce, kde je svazek č. 1. Podle vydavatelů jednou jistě vyjde, ale chvíli to potrvá. Měl by obsahovat rovněž víc jazyků, tentokrát z pevninské části regionu. Vzhledem k tomu, že na thajštinu i vietnamštinu se již dostalo ve dvou samostatných svazcích, jednička není tak akutní.
Jestliže z počátku mohlo překvapovat vydání konverzace vietnamské nebo estonské, po pár letech lze se vzrůstajícím potěšením konstatovat, že Lingea to vzala pořádně z gruntu a dokazuje, že orientace na méně profláklé jazyky není vůbec náhodná. Dnes už vydala mj. příručky albánštiny, arménštiny, litevštiny a lotyšštiny, anebo katalánštiny… Podle slov vydavatelů celkem už samostatně vyšlo 35 konverzací pro Čechy, 4 konverzace pro cizince, nyní jako novinky 4 jazykové průvodce dohromady pro 14 jazyků. Příští rok by se měla řada přehoupnout přes 50 jazyků. V tom nechybí ani solidní kolekce příruček zaměřených na asijské jazyky – vedle obligátní čínštiny nechybí japonština, korejština, turečtina a zmíněné vietnamština a thajština. Tato výdrž svědčí o nezměrném lingvistickém nadšení vydavatelů, před nímž lze jen smeknout. A tak se dostává i na doslova průkopnické svazky.
Do značné míry průkopnická je i Jihovýchodní Asie 2. Ta zároveň reprezentuje novou tendenci v dané řadě, kterou naznačuje i podtitul Jazykový průvodce (oproti předchozím Konverzacím, zaměřeným vždy jen na jediný jazyk) – svazek obsahuje hned několik jazyků ze stejného regionu. Prakticky současně s ním vycházejí i další 3 "průvodce" zaměřené na další oblasti. První je Španělsko zahrnující vedle španělštiny také katalánštinu, baskičtinu a galicijštinu. Druhou Kavkaz, v němž najdeme úvod do arménštiny, gruzínštiny, ázerbajdžánštiny a čečenštiny. Třetím pak Jižní a Střední Amerika zahrnující brazilskou portugalštinu, americkou španělštinu a kečuánštinu. Co víc, v plánu je africký svazek zahrnující arabštinu, svahilštinu, afrikánštinu a hauštinu!
Stejně jako Lingea prvně představuje českým zájemcům např. kečuánštinu nebo čečenštinu, tak i v regionu Jihovýchodní Asie se dostává na premiéru, a to v podobě filipínštiny. Pokud vím, k tomuto jazyku jsme zatím postrádali jakoukoli literaturu (ani učebnice, ani slovník…). Nejvíce toho máme k indonéštině: učebnice od Miroslava Oplta ve starém pravopise či novější od Zorici Dubovské, stejně jako dva nedávné slovníky (indonésko-český a česko-indonéský) od Jaroslava Olši představují už poměrně slušný základ pro studium tohoto jazyka. V případě malajštiny, tuším, máme zatím jen učebnici od Lubora Mojdla.
Malajština má potenciál světového jazyka a mezi obchodníky regionu má už po staletí značnou prestiž. Indonéština se od malajštiny oddělila relativně nedávno, oficiálně 1945 při vyhlášení nezávislosti Indonésie. Časem se dílem přirozeně, dílem záměrně začala od malajštiny oddělovat, nicméně oba tyto jazyky jsou vzájemně srozumitelné asi jako čeština a slovenština, spíš ještě blíže, alespoň ve standardizované podobě. Indonéština ochotně přijímala a nadále přijímá slova cizího původu, která přispívají k tomu, že se malajštině vzdaluje v lexiku.
Rovněž filipínština vyrostla z přirozeného jazyka umělým způsobem. Také ona – podobně jako indonéština – má sjednocovat národ, složený z řady etnik, a přitom nereprezentovat okatě žádné z nich. Obrovská většina obyvatel Indonésie má indonéštinu až jako druhý jazyk (23 milionů rodilých mluvčích, 140 milionů druhotných), a to platí i o filipínštině (17 milionů rodilých mluvčích, 50 milionů druhotných). Byla vytvořena z jednoho z hlavních jazyků filipínského souostroví, tagalogu, a obohacena o množství slov z jiných filipínských jazyků a španělštiny, dnes už i angličtiny. Dosud se však tagalog a filipínština často ani nerozlišují a někdy jsou vnímány jako jedno, což zřejmě odráží i v závorce uvedená statistika.
Svazek Jihovýchodní Asie 2 – jazykový průvodce má i přes svůj kapesní formát hutnou náplň, na 416 stranách uvádí, jak už je u Lingey zvykem, vedle řady konverzačních témat i stručný přehled mluvnice daných jazyků a jejich představení, jakož i pár základních informací o zemích regionu, které se mohou hodit potenciálním cestovatelům, jimž je knížka nejspíš přednostně určena. Svým formátem i tím, že tyto jazykové příručky zahrnují několik jazyků oblasti, připomínají nové svazky edice řadu konverzačních knížek Lonely Planet, leč mají tu výhodu, že jsou určeny přímo pro našince a vznikly zde, rozsahem pak nabízejí víc. Doufejme, že nasazení vydavatelů pro opomíjené jazyky jen tak nevyprchá a časem nejen že přibudou další průkopnické konverzační příručky, ale také třeba jazykové učebnice – to bude ovšem ještě o něco náročnější podnik, který by se asi nedal už ani zaštítit kolektivně anonymním autorstvím, jako je tomu doposud.
Jihovýchodní Asie 2 – jazykový průvodce. 416 stran. Cena 389,- Kč (přes www.lingea.cz). Vyd. Lingea s.r.o., Brno 2012