První část dvoudílného seriálu pro podnikatele a obchodníky, kteří se chystají do Vietnamu. Rady vycházejí ze zkušeností autora po dlouhodobém pobytu v zemi. Článek uvádí na pravou míru některé rozšířené omyly spjaté s podnikáním ve VSR a shrnuje potenciál Vietnamu z hlediska obchodu a turistiky.
Vietnam se 77 mil. obyvatel vykazuje již čtvrtý rok po sobě růst HDP kolem 7%, průmyslu v průměru kolem 14 % a díky novému přístupu na vyspělé trhy (zejména USA po uzavření dvoustranné obchodní dohody) i silnou dynamiku exportu - letos (r. 2003) zatím kolem 30%!
Vzhledem k blížící se plné integraci Vietnamu do světových (WTO v r. 2005 n. 2006) a zejména regionálních ekonomických struktur (plné členství AFTA = snížení dovozních celních sazeb pro členské země na max. 5% v r. 2005) je v současné době vietnamské hospodářství, zejména jeho zaostávající státní sektor, postaveno před nezbytnost okamžité a efektivní restrukturalizace s cílem pronikavého zvýšení efektivity výroby. V opačném případě hrozí "převzetí" nejen vietnamských exportních trhů ale i domácího trhu efektivnějšími asijskými tygry (Čína, Korea, Taiwan, Japonsko, Singapur). Výsledkem je skutečné otevírání vietnamské ekonomiky a zejména zvýšení dovozů potřebných technologií. V letošním roce dynamika růstu dovozu dosáhla (01 - 06/2003 / 01 - 06/2002) masivní hodnoty 38%. Zdá se tedy, že nastal vhodný čas začít se vietnamským trhem vážně zabývat.
Mýty a realita
Vzhledem k malé zkušenosti s tímto teritoriem jsou mezi českými podnikateli ve vztahu k Vietnamu často zakořeněny některé předsudky a polopravdy.
1. Je možno souhlasit s jistým novinovým článkem, že Vietnam opravdu není zemí "rákosníků a stánkařů"; země se nachází ve fázi transformace ze zaostalého, direktivně řízeného agrárního státu do relativně moderní tržní ekonomiky, jejíž růst je v současné etapě generován především lehkým průmyslem. K objektivnímu ocenění kapacity tohoto nového trhu je však nutno, kromě výše uvedeného růstu HDP, uvést i několik dalších čísel:
dle veřejně nepublikovaných statistik činil průměrný měsíční příjem ve městech v r. 2002 zatím jen 626 tis. VND (cca 42 USD) a na venkově jen 276 tis. VND (cca 18 USD).
na venkově žije (dle různých zdrojů) přes 70 % obyvatelstva.
podle posledních údajů žije cca 29 % obyvatelstva pod hranicí chudoby.
Pro případné zájemce o export běžného spotřebního zboží do Vietnamu tedy neveselá čísla. Na druhou stranu je však třeba konstatovat jiný, a to silně pozitivní aspekt. V zemi se prudce rozvíjí soukromý sektor, který dává značné šance na dovoz výrobních prostředků (zpracování a balení potravin, minipivovary, zařízení pro textilní a obuvnické podniky atd.).
2. "Mnoho Vietnamců studovalo v ČR a bývalém Československu, jsou nyní na řídících pozicích a mohou napomoci upřednostnění českých dodávek." Tvrzení je sice částečně pravdivé, je však nutno dodat následující: Ještě více Vietnamců studovalo v bývalém SSSR a NDR a cca již 10 let studuje mnoho Vietnamců na evropských, amerických, australských a asijských universitách. V nejvyšších politických funkcích jsou zatím bývalí studenti východního bloku poměrně silně zastoupeni, v hospodářské sféře však již začínají převažovat manažeři se západním vzděláním. Byť má země ve svém názvu stále socialistický přívlastek, v hospodářské sféře jsou hlavními rysy pragmatičnost (a bohužel stále ještě korupce). Při rozhodování o zakázkách (nebo i "jenom" o informacích) tedy má aspekt "bývalých českých studentů" velmi malý praktický význam.
3. ČR trvale poskytuje Vietnamu rozvojovou pomoc, proto by měly být vietnamskými úřady podporovány a upřednostňovány české dodávky. ČR, a to i v nových ekonomických podmínkách, opravdu jako dosud jediná země bývalého východního bloku trvale poskytuje Vietnamu pomoc jak formou nepravidelné humanitární pomoci při živelných katastrofách, tak především formou tzv. rozvojových projektů. Tato skutečnost je vietnamskou stranou pozitivně vnímána a vytváří dobré předpoklady např. k přijetí českých firem u vietnamských státních institucí (což není zanedbatelné). Na druhou stranu objem české rozvojové pomoci je řádově zcela nesrovnatelný s objemem rozvojové pomoci, kterou poskytuje např. Japonsko (většinou formou zvýhodněných úvěrů se státní podporou), nebo i jiné silné ekonomiky. Česká rozvojová pomoc Vietnamu má tedy hlavně symbolický význam a rozhodně není možno očekávat "reciproční zadávání zakázek" českým podnikům, jak si někteří čeští obchodníci mylně představují.
Potenciál země z hlediska obchodu a turistiky
Shrneme-li výše uvedené základní údaje o Vietnamu, je možno konstatovat, že se jedná o typický tzv. "emerging market" se všemi obvyklými atributy. Na jedné straně slibný potenciál růstu, na druhé straně nízká cenová úroveň, obrovský tlak mezinárodní (zejména asijské) konkurence, která si je možností nového trhu dobře vědoma, a dále určitá absence stabilních distribučních systémů i standardního legislativního prostředí. Výsledek tedy může přinést pouze pečlivá marketingová práce (nikoliv korespondenční formou) a vhodný výběr spolehlivého místního partnera. Nelze poradit žádný univerzální postup, rozhodně je však třeba mít trpělivost a dostatečné časové a finanční možnosti k práci přímo v teritoriu.
Z hlediska turistiky je možno Vietnam zatím ještě považovat za jednu z posledních východoasijských zemí s původním nefalšovaným "folklórem" - i když i ten rychle mizí. Zajímavé jsou především hornaté části středního a severního Vietnamu obydlené příslušníky národnostních menšin. S rozvojem infrastruktury (silnice, elektrické vedení) se však tyto původně izolované zapadlé oblasti rychle osídlují a dochází k asimilaci horských kmenů s většinovým vietnamským obyvatelstvem.
Mořské pobřeží je možno doporučit především ve středním Vietnamu, který disponuje stovkami kilometrů nedotčených písčitých pláží s minimem turistů. Vyhlášená přímořská letoviska, např. Nha Trang, se však, zejména v letních měsících, rychle zaplňují především tuzemskými turisty. Ve středním Vietnamu se nachází i řada historických památek - např. bývalé královské město Hue (připomíná pekingské Zakázané město v menším měřítku) se zachovalými hrobkami situovanými kolem krásné Voňavé řeky, nebo např. zajímavé chamské stavby. Určitým zklamáním může naopak být mořské pobřeží severního Vietnamu vzhledem k jeho značnému znečištění, nicméně projížďka mezi skalnatými ostrůvky Dračí zátoky (Ha Long) tyrkysovým (byť při bližším zkoumání poněkud zakaleným) mořem je jedinečný zážitek a tato oblast je jednou z významných vietnamských pamětihodností údajně chráněných UNESCO.
Turistická atraktivnost hlavního města Hanoje je do značné míry sporná. Podařilo se zde sice zachovat a skloubit francouzskou koloniální architekturu a zároveň rozmanitost úzkých asijských uliček a typický životní styl obyvatel; turista ovšem musí najít odvahu vrhnout se do ulic přeplněných motocykly, jejichž nekonečná páchnoucí a troubící lavina mizí až v nočních hodinách.
Jižní část Vietnamu a především Ho Či Minovo Město (Saigon) bude vyhovovat turistům, kteří uvítají větší spořádanost, širší ulice, modernější domy a obchody. Zájemci o moderní historii by si neměli nechat ujít rekonstruovanou část podzemních tunelů z americké války v oblasti Cu Chi. V neposlední řadě je možno doporučit plavbu v deltě řeky Mekong, plovoucí vesnice a trhy, které trochu připomenou Thajsko či Kambodžu.
První dojmy
Po příletu do Vietnamu můžete očekávat značnou únavu, kterou zapříčiní mnohahodinový let a časový posun. V letním období (přibližně od začátku května nejméně do konce září) je skutečným problémem tropické klima, které (obzvláště v Hanoji) představuje pekelnou kombinaci vedra a vlhka. Pravděpodobně se neubráníte propocení, což po návratu do relativně přechlazených prostor hotelu nebo i automobilu představuje značné zdravotní riziko. Těmto tepelným šokům se dá jen ztěží čelit, snad jen vždy, pokud je to technicky možné, žádejte o ztlumení klimatizace (intenzívní chlazení je zde známkou společenského postavení), a berte si s sebou více oblečení (sako vždy s sebou, i když je Vietnamci v létě nenosí; dále může být dobré mít v kufříku rezervní suchou košili).
Dle dopravního ruchu se zdá, že v ulicích (a obecně ve Vietnamu) panuje značný chaos. Ve skutečnosti obvykle vše funguje v daných podmínkách poměrně optimálně. Na to ale obvykle přijdeme až později. Takže je lépe potlačit nutkání věci kritizovat a "radit" dle našich zkušeností a evropských standardů, ale více svým vietnamským hostitelům naslouchat.
Pokud bude naším prvním dojmem, že Vietnamci jsou slušní a přátelští, jedná se o dojem správný. Obvykle se nejedná jen o "obchodnickou" zdvořilost, obvyklou v jiných asijských zemích, ale většinou jde o skutečně otevřený přátelský vztah.
Velmi brzo nás upoutá určitá větší komunikativnost Vietnamců, kterou bychom snad mohli nesprávně považovat za neomalenost nebo přímo drzost. Vietnamci se často cizince otevřeně ptají např. na věk, manželský stav, kolik vydělává a jiné ryze osobní věci, považované v západním světě za nevhodné pro společenskou konverzaci. Z naší strany však můžeme snadno najít nevhodná témata; citlivě je třeba respektovat historii Vietnamu související s dlouhodobým úsilím o svobodu a nezávislost na cizích mocnostech a zdaleka se nejedná jen o válku Severu proti Jihu spojenou s americkou vojenskou aktivitou. I když názor na vlastní vládu a stranické kádry nemají všichni Vietnamci bezvýhradně pozitivní, kritiku ze strany cizinců slyší obvykle neradi. Cítíte-li nutnost něco kritizovat, učiňte tak oklikou a zdvořile. Vietnamce není vhodné tzv. "tlačit do kouta" - zdvořilou a věcnou komunikací obvykle dosáhnete více než křičením. Nejnevhodnějším tématem ke kritice či žertům je Ho Či Min, který je ve Vietnamu všemi bez rozdílu uctíván ne jako komunistický pohlavár, ale jako obrozenec a novodobý sjednotitel národa (kterým, mimochodem, dle názoru autora, zřejmě opravdu byl).
Rizika
Na úvod tohoto odstavce je vhodné předeslat, že Vietnam nepřestavuje nijak výjimečně rizikovou oblast, ať už bereme v úvahu jakékoli myslitelné faktory.
Reálným nebezpečím je zde nepochybně chaotická a hektická doprava v ulicích velkých měst. Ani mimo město však nelze doporučit řízení motorových vozidel, neboť mj. dle místních předpisů to není pro cizince krátkodobě pobývající ve Vietnamu přípustné. V případě nehody se vše platí, nespoléhá se na žádné pojištění, a nemá-li cizinec vietnamský řidičský průkaz, je viníkem nehody ve všech případech. Dále viník platí poplatky za léčení a ve vietnamských zdravotnických zařízeních mohou být ceny mnohem vyšší, než jejich odborná a hygienická úroveň...
S tím souvisí i druhé reálné riziko v teritoriu, a to riziko zdravotní. Ve srovnání s jinými teritorii se nejedná o žádnou katastrofu. Je zde (mezi prostitutkami) dosti rozšířená nemoc AIDS, nehovoříme-li o jiných "běžných" pohlavních chorobách. Vzhledem k daným hygienickým standardům a způsobu hnojení zeleniny je ve Vietnamu poměrně běžná žloutenka, nemluvě o "nevinných" průjmových onemocněních, které obvykle pár dní potrápí téměř každého cestovatele.
Zatímco běžné úrazy a nemoci je možno bez větších problémů léčit v místních nemocnicích (nebo i venkovských klinikách), závažnější případy bývají řešeny převozem do nejbližšího vyspělého velkoměsta, tedy do Bangkoku, Hong Kongu či Singapuru. V těchto případech je naprostou nezbytností řádné cestovní pojištění.
Nebezpečí krádeže (kapsáři) je reálné překvapivě spíše ve "vyspělejší" jižní části Vietnamu (zejména Saigonu), v severní části jde jen o výjimečné případy. Násilná přepadení cizinců nejsou v zemi běžná, pokud dotyčný cestovatel svým chováním takové riziko sám nevyvolává. Celkově je riziko krádeže jistě výrazně nižší než např. v Praze.
V příští části stručně zmíníme předpoklady úspěchu obchodního jednání a podrobně rozebereme specifika a místní zvyklosti ve vztahu k jednání a uzavírání smluv.
Informace uvedené v článku vyjadřují osobní názor autora, nikoliv oficiální údaje Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji.
