Ho Či Min (vlastním jménem Nguyen Tat Thanh) se narodil ve středním Vietnamu v provincii Nghe An dne 19. května 1890. Jeho otec Nguyen Sinh Huy byl zaměstnancem francouzského lycea a měl pověst učence a intelektuála.
Je třeba vzít v potaz, že právě Ho Či Minova rodná provincie Nghe An se ve vietnamské historii proslavila jako kolébka těch nejvýznamnějších učenců své doby, tedy těch, kteří úspěšně skládali zkoušky u císařského dvora v tehdejším hlavním městě Hue. Provincie Nghe An je jako rodiště těch nejnadanějších studentů známa dosud. Rovněž je pověstná svou chudobou.
Ho Či Min chodil do školy v Hue a krátce vyučoval na soukromé škole ve Phan Thiet. V roce 1911 se nechal zaměstnat jako kuchař na zaoceánském parníku Admiral Latouche Trévill, díky čemuž měl možnost mnoho poznávat a seznamovat se tak s bídnými poměry proletariátu v celém světě. Po konci první světové války byl politicky činný a pod pseudonymem Nguyen Ai Quoc (Nguyen vlastenec) byl u zrodu Komunistické strany Francie. To se událo, když se na sjezdu Francouzské socialistické strany přiklonil k vznikajícímu komunistickému hnutí.
Krátce po Leninově smrti se v roce 1924 dostal do Moskvy na Univerzitu pracujících východu, založenou na základě direktiv Kominterny. Na konci roku 1924 byl poslán do čínského Kantonu, kde organizoval revoluční hnutí vietnamských exulantů. Když zde místní úřady provedly na komunisty zátah, uprchl do Hongkongu, kde v roce 1930 založil Komunistickou stranu Indočíny. V Hongkongu rovněž zůstal jako zástupce Kominterny. V červnu roku 1931 byl zatčen britskou policií a ve vězení zůstal dva roky. Právě v čínském kriminále napsal v klasické čínštině svou slavnou básnickou sbírku Deník z vězení.
Poté odjel do Sovětského svazu za účelem léčby tuberkulózy – následku svého věznění. Roku 1938 se vrátil do Číny, kde sloužil jako poradce čínské komunistické armády.
Když v roce 1941 okupovalo Japonsko Vietnam, pokračoval v kontaktu s vůdci Komunistické strany Indočíny a založil Ligu za osvobození Vietnamu - Viet Nam doc lap dong minh, známou jako Vietminh.
Po japonské kapitulaci v srpnu 1945 převzal Vietminh moc a Ho Či Min vyhlásil na Hanojském náměstí Ba Dinh Vietnamskou demokratickou republiku. Právě od hanojského vyhlášení nezávislosti je Nguyen Ai Quoc celému světu znám jako Ho Či Min (Ten, který osvětluje). Ho Či Min se po srpnové revoluci stal prezidentem Vietnamské demokratické republiky.
VDR však stála k před obtížným úkolem. Francouzi se odmítli smířit s koncem své koloniální nadvlády v Indočíně, pročež na konci roku 1946 obsadili VDR a vypukla tak Francouzsko-Vietnamská válka. Dlouhých osm let bojovali vojáci Vietnamské lidové armády a partyzáni Vietminhu proti Francouzským vojákům a cizinecké legii. Tato válka skončila až vítězstvím Vietnamské lidové armády a partyzánů v rozhodující bitvě u Dien Bien Phu a následným podepsáním ženevských mírových dohod v roce 1954. Ve VDR se v té době začalo s agrární reformou a rozdělováním zemědělské půdy rolníkům.
Válka se přesunula na jih Vietnamu, kde VDR podporovala partyzánský boj usilující o pád proamerické vlády – boj za sjednocení země. Prezident Ho Či Min v té době však již nebyl v dobrém zdravotním stavu a jeho prezidentská funkce byla už drahný čas omezována na převážně ceremoniální roli. Politika VDR už byla formována nastupující generací. Ho Či Min zemřel 3. září 1969 na srdeční selhání.
Saigon byl po osvobození v dubnu 1975 přejmenován na Hočiminovo Město.
