Král Hung Vuong osmnáctý měl jednu dceru. Jmenovala se Mi Nuong a byla překrásná. Otec ji velmi miloval. Chtěl pro ni najít ženicha, který by si ji opravdu zasloužil.
Jednoho dne předstoupili před krále dva mladíci, aby ho požádali o ruku Mi Nuong. První přišel z hory Ba Vi. Byl udatný a výjimečně nadaný. Když pokynul na východ, vyrostla zelená rýžoviště. Když pokynul na západ, vyrostla vysoká pohoří. Místní lidé jej nazývali Pán hor.
Druhý mladík přišel z Východního moře. Svými schopnostmi si s prvním nezadal. Když přivolal vítr, vítr se zvedl. Když povolal déšť, déšť se snesl. Jmenoval se Vládce vod. První mladík panoval nad vysokými pohořími, druhý vládl hlubokým vodám. Oba dva by si jistě zasloužili stát se zetěm krále Hunga.
Hung Vuong byl na rozpacích, nevěděl, komu dát své slovo a koho odmítnout. Nechal svolat rádce a dvorní mandaríny, aby se poradil, ale stále nemohl to správné řešení nalézt. Nakonec Hung Vuong pronesl: "Oba dva byste mi byli dobrými zeti, ale já mám jen jednu dceru. Komu z Vás ji tedy mám svěřit? Kdo z Vás zítra dříve dokáže donést na toto místo sto mís lepkavé rýže, dvě stě košů rýžových koláčků banh trung, slona s devatero kly, kohouta s devatero ostruhami a koně s devatero hřívami, ten si může odvést mou dceru domů jako nevěstu."
Druhý den ráno přinesl Pán hor všechny určené svatební dary jako první a dostal svolení odvést si nevěstu domů do hor.
Vládce vod přišel s dary jako druhý, a tak si již nevěstu odvést nemohl. Velice se rozzuřil, přivedl s sebou své vojsko, aby Mi Nuong unesl.
Vládce vod povolal déšť, přivolal vítr a nechal rozbouřit mračna, hromy a blesky sršely všude kolem, voda se zvedla ze břehů. Tak zaútočil Vládce vod na Pána hor. Voda zatopila rýži, zaplavila pole, přelila se přes domy a stavení.
Pán hor však dlouho nezaváhal, využil své moci a pozvedl pohoří, vztyčil hory, aby zabránil přívalům vody. O kolik se voda zvedla, o tolik Pán hor nechal narůst hory do výše. Obě znesvářené síly proti sobě bojovaly nepřetržitě několik měsíců. Nakonec se Vládce vod u konce svých sil musel stáhnout s armádou zpět.
Od té doby neuplynul rok, kdy by Vládce vod nepřivolal déšť a bouři, aby zaútočil na Pána hor přívalem vod, který zaplaví širé nížiny i vrchoviny naší země. Ale pokaždé bitvu prohraje a musí se stáhnout zpět.
Klasickou vietnamskou pohádku, která vyšla v druhém díle Čítanky příběhů (Vydavatelství Giáo Dục, 1999), přeložil Jirka Kocourek.