Za posledních dvacet let došlo v České republice k významné demografické změně u přistěhovaleckých skupin, jež je přinejmenším výzvou současnému systému udělování českého občanství.
Zvyšuje se počet trvale usedlých cizinců a přibývá příslušníků druhé generace přistěhovalců, přesto ani platná legislativa ani hodnoty naturalizace nereflektují tuto skutečnost. Základní způsob nabývání občanství v ČR je založen na principu ius sanguinis, což znamená, že děti získávají občanství svých rodičů bez ohledu na místo narození. Logickým vývojem se v české společnosti zvyšuje podíl trvale usedlých a plně integrovaných osob, které jsou vyloučené z politického života (nemohou volit a nemohou být voleny), protože nepožívají status občana ČR. Tuto situaci řeší naturalizační politiky jednotlivých států, které určují, za jakých podmínek se mohou cizinci stát občany hostitelské země, tzn. také určují reprezentativnost výkonných a zákonodárných orgánů státu. Čím striktnější pravidla a malé pobídky k naturalizaci, tím větší podíl trvale usedlých neobčanů v zemi.
Občanství
Občanství se dá nejjednodušeji charakterizovat jako "členství ve společensko-politickém uskupení". Občanství definuje vztah jednotlivce ke komunitě, kolektivu, národu, státu. Má čtyři základní dimenze – jedná se o legální status jednotlivce, který definuje jeho práva, zakládá jeho identitu a vyžaduje participaci jeho držitele. Už několik desetiletí řada evropských zemí "hostí" velký počet trvale usedlých cizinců, kteří nejsou podle zákona jejich občany. Na základě přihlášení ke konceptu lidských práv přiznávají demokratické vlády těmto osobám mnoho sociálních, občanských a ekonomických práv. Využívají k tomu institut trvalého pobytu, který se stává zásadní statusovou variantou ovlivňující kvalitu života cizinců.
Naturalizační politika ČR
Státní občanství České republiky se nabývá a) narozením (v ČR na principu ius sanguinis), b) osvojením, c) určením otcovství, d) nalezením na území České republiky, e) prohlášením a f) udělením. Poslední typ nabývání občanství – udělením - je hlavní způsob, jakým mohou imigranti a děti imigrantů získat české občanství, naturalizovat se.
Česká republika patří do skupiny mála zemí, ve kterých žadatel o občanství musí bezpodmínečně splnit podmínku, že je držitelem trvalého pobytu (TP). Získání trvalého pobytu je dle mého názoru samo o sobě známkou vysokého stupně integrovanosti do majoritní společnosti. Jeho držitel se domluví v českém jazyce, pobývá na našem území nejméně pět let, je finančně zaopatřen, má zajištěné ubytováním a prokázal, že zde pobývá legálně a řídí se českými zákony. Navíc samotná schopnost požádat o trvalý pobyt, orientovat se v českém právním řádu, veřejných institucích a zařídit si potřebný jazykový certifikát naznačují dostatečnou obeznámenost s místním prostředím.
V oblasti bydlení, práce, sociální a zdravotní péče či vzdělávání mají osoby s trvalým pobytem stejné povinnosti a práva jako občané ČR. Obdržení českého občanství vyžaduje opakovanou byrokratickou zkušenost, která v mnoha případech přezkoumává skutečnosti, jež musel žadatel prokazovat už při žádosti o trvalý pobyt. Navíc je tato žádost oproti TP finančně zatěžující (10 000Kč za vydání Listiny o udělení českého občanství), z hlediska nově nabytých práv se může jevit pro každodenní život ne příliš atraktivní (volební právo, možnost ucházet se o veřejné funkce, nemožnost být deportován) a v neposlední řadě vyžaduje zřeknutí se původního občanství.
Trvalý pobyt tak může být pro přistěhovalce dostačující statusovou variantou – zajišťuje kvalitní osobní, pracovní a studijní život, a navíc umožňuje subjektivně (emocionálně) i objektivně (legálně) udržovat vazby na zemi původu i zemi novou, tzn. takový životní stav, který lépe odpovídá každodenní realitě imigrantů.
Vietnamci a české občanství v číslech
Vietnamská populace se od devadesátých let stala třetí nejpočetnější imigrantskou skupinou na území České republiky. K tomu drží několik prvenství: má nejvyšší podíl dětí do patnácti let, nejnižší podíl seniorů a nejvyšší podíl osob s trvalým pobytem (a to i přesto, že v roce 2008 byla komunita oproti roku 2006 rozšířena o dvacet tisíc nově příchozích, kteří podíl trvalých pobytů v komunitě výrazně snížili). Z toho jasně vyplývá, že se jedná o komunitu s vysokým podílem mladých lidí, v níž vyrůstá početná druhá generace, která sestává z mnoha osob sídlících trvale v ČR.
Pakliže v rámci komunity najdeme velký počet osob s trvalým pobytem, který je podmínkou pro získání českého občanství, a početnou skupinu mladé generace, která se tu buď narodila nebo strávila část svého dětství či dospívání, mohli bychom předpokládat, že se z ní bude etablovat významná skupina potenciálních žadatelů o české občanství. Ve statistikách Ministertsva vnitra ČR lze dohledat počet Vietnamců, kteří každoročně získají české občanství. Neexistují však data udávající, kolika z nich byla žádost zamítnuta či kolik Vietnamců celkem si ročně žádá. Požádala jsem o tato čísla přímo Ministerstvo vnitra ČR a bylo mi v oficiálním vyjádření sděleno, že takovými daty nedisponují ani oni, ani cizinecká policie. Nehledě na neexistenci přesných dat, MV ČR v odpovědi na můj dotaz uvedlo, že o české občanství je čím dál větší zájem především mezi mladými Vietnamci:
"Ministerstvo vnitra v současné době statisticky neeviduje počty podaných žádostí o udělení státního občanství podle kriteria státního občanství žadatelů, tzn. že Vám v současné době nejsme schopni sdělit, kolik žádostí o udělení státního občanství České republiky bylo v jednotlivých letech podáno vietnamskými státními občany.
Ministerstvo vnitra podle původního státního občanství eviduje pouze ty žádosti, jejichž vyřízení bylo zakončeno udělením státního občanství České republiky, tzn. počet občanů jednotlivých států, jimž bylo české státní občanství uděleno (…).
Můžeme Vám však sdělit, že z úřední činnosti oddělení státního občanství a matrik Ministerstva vnitra lze bezpochyby dovodit, že mezi státními občany Vietnamu zájem o udělení českého státního občanství existuje a jistě tento trend nelze považovat za sestupný, spíše naopak. Lze pak rovněž konstatovat, že zájem o udělení českého státního občanství existuje především u mladší generace vietnamských státních občanů, kteří v České republice prožili většinu svého života. Dále pak lze konstatovat, že řada vietnamských občanů (zejména středního a staršího věku) o udělení českého státního občanství dosud neusiluje, protože je pro ně nepřijatelné případné splnění jedné ze zákonných podmínek pro udělení českého státního občanství, která spočívá v pozbytí dosavadního (tj. v jejich případě vietnamského) státního občanství."
O české občanství je tedy mezi potomky vietnamských imigrantů zájem. Podíváme-li se na statistická data, zjistíme, že od roku 2001 získalo každoročně české občanství v průměru 48 osob vietnamské národnosti. Česká republika ročně udělí poměrně malé množství občanství (hodnoty naturalizace se pohybují kolem 1100 osob ročně). Trend v posledních letech spíše naznačuje klesající tendenci. Navíc to český stát komplikuje požadavkem vyvázání se z občanství původního, kvůli čemuž ročně pozastaví několik set žádostí. Na druhé straně, pokud porovnáme počet udělených občanství a zamítnutých žádostí, lze zhruba říci, že každý rok dvě třetiny žadatelů jsou úspěšné. V čem tedy spočívá problém nízké naturalizace? Příčiny musíme hledat i v zájmu o české občanství, který mezi cizinci není nijak vysoký. A to platí i o vietnamské komunitě.
Pokud pomineme ostatní požadavky k žádosti o občanství a zaměříme se na základní požadavek pětiletého trvalého pobytu, který standardně musí každý žadatel splnit, můžeme udělat tento hrubý výpočet:
V roce 2004 žilo na našem území 20 689 Vietnamců na základě trvalého pobytu. Tito jednotlivci v roce 2009 teoreticky splnili podmínku pětiletého pobytu na území ČR. Z nich získalo v roce 2009 občanství pouze 42 osob, což je pouhých 0,2% ze všech potenciálních žadatelů. Nevíme, kolik Vietnamců je obsaženo v číslech zamítnutých žadatelů nebo těch, kterým byl dán příslib. I kdybychom však předpokládali, že polovina z nich byli vietnamští žadatelé (což by činilo 523 osob), zájem ze strany Vietnamců potenciálně oprávněných žádat o české občanství by se zvýšil z 0,2% na 2,5%. To je velmi nízké číslo.
Shrnutí
Trvalý pobyt, který více jak polovina Vietnamců v ČR požívá, jim zajišťuje rovnocenná práva ekonomická, občanská a sociální. Z hlediska racionální volby, pokud tito jednotlivci porovnají ztráty a zisky, které jim žádost o udělení českého občanství přináší, nelze se divit, že v jejich řadách je tak málo držitelů české státní příslušnosti. Navíc situace, kdy jsou majiteli vietnamského pasu a trvalého pobytu na území ČR, může lépe odpovídat vnitřnímu vnímání jejich životní situace. Trvalý pobyt nezakládá oficiálně identitu jednotlivce, protože není vyjádřením přechodu od jednoho národa k druhému, a tak může více vyhovovat jedincům, kteří se cítí být součástí obou národních celků, protože si tak uchovávají legální pouto k oběma zemím. Současná situace přináší nevýhody spíše majoritní populaci a reprezentativnímu charakteru jejího politického uspořádání.
Dvoudílný článek zpracovala autorka diplomové práce "Občanství, občanská společnost a národní stát. Potomci vietnamských imigrantů mezi aktivním a pasivním občanstvím", FHS UK Praha 2011.
Druhý díl si přečtete zde.
Článek vznikl v rámci projektu Spokojené sousedství: česko – vietnamský integrační projekt nejen pro městskou část Praha Libuš. Projekt je spolufinancován obecným programem Solidarita a řízení migračních toků.
