Před pár týdny jsme na našich stránkách podali přehled knižních průvodců po Jihovýchodní Asii, které vyšly v češtině v posledních letech. Avizovali jsme v něm i chystaný svazek o Vietnamu z řady Lonely Planet. Nyní je na světě a můžeme se radovat z toho, že se českým zájemcům o tuto zemi konečně dostává do rukou obsažná souhrnná příručka, kde najdou vše potřebné. Na významu neubírá knížce ani řada drobných chyb. Jde o dílko nepostradatelné pro každého, kdo se o Vietnam nějakým způsobem zajímá.
Co všechno v průvodci najdete
Průvodce Vietnam z edice Lonely Planet vydalo nakl. Svojtka & Co.
Svazek má zhruba 580 stran a stojí 599,- Kč. Jde o český překlad 8. (anglického) vydání tohoto průvodce. V originále přitom vychází aktualizované svazky vždy ve dvouletých intervalech. Ve skutečnosti však mohou být rozdíly ve vydáních značné. Donedávna byli totiž pod průvodcem po Vietnamu podepsáni docela jiní autoři (Mason Florence + Robert Storey) než dnes (Nick Ray + Wendy Yanagiharová). Nové vydání – tím spíš, že aktuální a navíc české – může být tedy zajímavé i pro toho, kdo už si dříve pořídil některé ze starších vydání v originále.
Knížka je opravdu komplexní: kromě základních údajů pro turisty, jako jsou popisy zajímavých lokalit, informace o dopravě, výčty hotelů, restaurací, klubů apod. obsahuje také souhrnné odstavce o dějinách, napjatých čínsko-vietnamských vztazích, o kultuře, jídle, atd. Základní texty jsou navíc zpestřeny občas vloženými rámečky, v nichž se dočteme dost často i kuriozních věcí: autoři popisují, jaké existují ve Vietnamu druhy pouličních losů, z jakých typů pušek si můžete zastřílet u tunelů Cu Chi; citují výpověď jedné převoznice od Voňavé pagody; nabízejí medailonek jednoho fotografa nebo nás zpravují o tom, jak si Vietnamci berou jinak neprovdatelné tlusté Tchajwaňanky kvůli penězům aj.
Objem pozornosti, již autoři věnovali jednotlivým částem Vietnamu, je podobný jako v minulých vydáních – větší pozornost je věnována jižnímu Vietnamu, a to zhruba 2,5 x větší než Vietnamu severnímu (tomu asi 110 stran). Znamená to, že by byl severní Vietnam méně zajímavý? O tom se lze přít – spíš jde o to, že západní autoři se tradičně soustřeďují více na jih. Není také bez zajímavosti, že popisy lokalit severního Vietnamu jsou v průvodci trochu věcnější, střízlivější, než zmínky o těch jihovietnamských; zde se pravděpodbně nejviditelněji podepisuje autorská nevyrovnanost. Z jihu se navíc dovídáme i o dosud poměrně málo turisticky navštěvovaných oblastech, na severu se pohybujeme po spíše turisticky známějších místech. Těžko však vytknout, že by něco zásadně důležitého scházelo.
V průvodci se objevuje také stránka jakéhosi etického kodexu pro chování při návštěvě oblastí obydlených národnostními menšinami. Jako by si australští vydavatelé chtěli vyžehlit svědomí za to, že do podobných míst sami posílají díky svému průvodci statisíce netolerantních turistů z celého světa… Myslím, že podobné kodexy měly být servírovány turistům a cestovním kancelářím už dávno – ne všichni mají dost citlivosti, aby na to přišli sami.
Solidní překlad
O překlad průvodce Vietnam se postarali Johana Martinová, Martin Svoboda a Daniela Štecherová. Třebaže i zde najdeme řadu chyb a nedůsledností, v celku lze říci, že odvedli slušnou práci. Množství nedostatků, které jsme zaznamenali v průvodci téže řady Jihovýchodní Asie – Pevnina, se zde podařilo vychytat.
Vzhledem k množství a rozmanitosti informací je samozřejmě velmi těžké neudělat chybu. Na překlad podobných průvodců je jen málo času – musí vyjít max. do 6 měsíců po originále a na odbornou recenzi není čas a zřejmě ani peníze, neboť svazek nemůže mít v českém prostředí dostatečně velký náklad, aby se odpovídajícím způsobem dala zaplatit rychlá i důkladná překladová práce; o převod se obvykle starají nadšenci-neodborníci, a to ještě někdy ve svém volném čase. Uvážíme-li všechny tyto skutečnosti, pak nutno říci, že se překladatelé tentokrát s úkolem vypořádali opravdu odpovědně. Podobně jako u svazku o Laosu se ukazuje, že kvalitnějších překladů se docílí u svazku věnovaných jediné zemi spíš, nežli u svazků zabývajících se celým regionem, kde je prostě nad síly překladatele, aby se při práci hlouběji zajímal o každou z několika zemí.
Drobné nedotaženosti
Samozřejmě se vše nepodařilo dotáhnout k úplné dokonalosti. Někdy by přitom stačilo jen porovnat různé pasáže v knize, jako v případě Květinových Hmongů (správně na str. 45), kteří jsou vedle Černých, Bílých, Červených a Zelených Hmongů jednou z podskupin tohoto menšinového etnika – na str. 25 však překladatelé anglický výraz "the Flower H´mong" interpretovali jinak, dokonce s vysvětlivkou: "…kmene H´mong (známého též pod názvem "květinový lid")"…
Chyby se týkají i dalších etnonym: v české literatuře o JV Asii se např. rozlišují Thajci (občané Thajska) a Thajové (etnikum), podobně Tayové, nikoli Tajci…
Některé závady se týkají terminologie. Kaodaistické chrámy (na něž je ve vietnamštině speciální výraz thanh that) nelze nazývat "pagody" (v. chua), ty jsou totiž jen v buddhismu. Neexistují žádné domy "na chůdách" (str. 168), nýbrž "na kůlech". Většina takových chyb však nijak zásadně nezkresluje obsah.
Problémy jsou ovšem i s vietnamštinou. Překladatelé se na několika místech pokoušejí počeštit původní pravopis vietnamských slov, aby byla jasná výslovnost: tak např. ong taj (v. ong tay – pan ´Zápaďák´), čua (v. chua – pagoda) nebo dokonce banh čung (v. banh chung). Pokud by tak činili důsledně, snad by to tolik nevadilo, pak by ale poslední výraz museli přepisovat rovnou baň čung. Tento přepis je tedy zcela nahodilý a působí v publikaci nesourodě. Jediné písmeno, u nějž by naopak počeštění mohlo být snad prospěšné, ponechali: vietnamština rozlišuje đ přeškrtnuté (čtené "d") a d nepřeškrtnuté (čte se "z"). Neexistenci této opozice v češtině lze vyřešit ekvivalentním rozlišením d x z. Takhle však, když běžný čtenář v textu objeví jméno Le Van Duyet, samozřejmě netuší, že toto D se čte jako "Z".
Tradiční trable nastávají s pasážemi věnovanými slovníčku: stránky s užitečnými výrazy ve vietnamštině mají přidaný sloupec, který má opět naznačit skutečnou výslovnost vietnamských slov. Dlužno říci, že jsou přepsány (s výjimkou ch, znovu počeštěného na č) podle anglického originálu, už tak podivného, což – pokud se podle toho uživatel řídí - vede v české verzi k neuvěřitelným nesmyslům:
Věta Jsem vegetarián. (Tôi ăn chay.) se má podle autorů vyslovit jako "doj un čaj"
Bez cukru. (Không đường.) jako "kom dur-erng"
Rýže (cơm) se má vyslovit jako "kerm"
Jablko (táo) zase "dóu"
Kaše (cháo) jako džóu atp.
Raději ať se nikdo neučí vietnamsky podle tohoto průvodce.
Ještě jednou však můžeme podtrhnout, že ani tyto výtky (předvedené na namátkových případech) neubírají knize ani překladu nějak zásadně na významu. Svazek Vietnam z řady Lonely Planet vřele doporučujeme.
