Články

1. Ahoj, děkuji, že jsi souhlasil s rozhovorem. Začněme od začátku. Jak dlouho žiješ v České republice? Čemu jsi se věnoval v době, když jsi ještě žil ve Vietnamu?

Hiep/Hoa: Žijeme oba v České republice už 18 let, tedy od svých 2 let, takže jsme se ve Vietnamu tehdy učili chodit... :)

2. Líbí se Ti tu? Jaké jsou tu podle Tebe klady a zápory? Zvykal sis dlouho?

Hiep: Velmi se mi tu líbí. Česká republika je krásná země, ale asi největší klady vidím v tom, že tu mám spoustu skvělých českých přátel, kterým můžu hluboce důvěřovat, a toho si cením.

Hoa: Nemohu říct, že se mi to tu líbí, pokud pomyslím na Vietnam, kde jsem byl před dvěma měsíci, mám tam většinu svých příbuzných. ale na druhou stranu taky mi tu nic nevadí, protože žiju s tím, co mám.

3. Co Tě na Česku nejvíc upoutalo? Co se Ti tu nejvíc líbí?

Hiep: Česko je poměrně hornatá země, není divu, že Češi často jezdí na hory, takže jsem si taky oblíbil cestování po horách, kde je čistý vzduch a krásná příroda.

Hoa: To je docela těžká otázka, protože jsem tu vyrůstal a těžko mohu říct, co mě nejvíc upoutalo :-) A co se mi tu nejvíc líbí? Že jsem si tu našel nejlepší přátele, jak Čechy tak Vietnamce.

4. Jak dlouho trvalo, než ses naučil česky, a co je pro Tebe v českém jazyce nejtěžší?

Hiep: Nevím přesně, ale asi během prvního stupně základní školy jsem začal ovládat češtinu téměř srovnatelně s českými spolužáky, byla to však velká dřina. Jako největším problémem bylo pro mě skloňování jmen, a vůbec ohebnost slov ve větě, protože ve vietnamštině nic takového neexistuje. Teď češtinu ovládám nejlíp z jazyků, které umím.

Hoa: Češtinu jsem se učil až od první třídy, a ani si nepamatuju už, jak jsem se naučil česky :-) Ono to šlo celkem automaticky, když je člověk ještě dítě, ale na základce jsem se naučil opravdu nejvíc, nejtěžší bylo pro mě skloňování.

5. Co si myslíš o Češích?

Hiep: Žiju s Čechy v podstatě celý život a vůbec si na nic nestěžuju, ale možná bych jen vytknul to, že jsou hrozně leniví, ale na druhou stranu velmi přátelští.

Hoa: Někteří jsou fajn lidi, ale samozřejmě mají taky klady a zápory.

6. Co si myslíš, že si Češi myslí o vás Vietnamcích?

Hiep: Řekl bych, že ti, co nás znají, a tedy vědí i o vlastnostech a životě Vietnamců, mají o nás určitě kladné mínění. Ti ostatní se zřejmě jen domnívají...

Hoa: To nevím, co si myslí, doufám, že nic špatnýho :-)

7. Setkal jsi se tu s rasismem, nebo Tě okolí přijalo vždy přátelsky?

Hiep: Vždy přátelsky, osobně jsem se s rasismem ještě nesetkal.

Hoa: S rasismem jsem se setkal, jen když jsem byl malý, ale to bylo jen takový to "ťing ťang ťong", takže to nebylo nic vážnýho.

8. Jaký má pro Tebe význam slovo přítel, myslíš, že stejný jako pro Čecha?

Hiep: Myslím si, že význam slova přítel je, ať je to pro kohokoliv, všude stejný, protože se vztah mezi lidmi na různých místech světa neliší, nebo ano?

Hoa: Přítel je ten, komu důvěřuju, a který umí naslouchat, myslím, že pro Čecha je to stejný.

9. A co láska? Chceš v Čechách zůstat natrvalo a založit si tu rodinu?

Hiep: To se ještě uvidí, ale určitě nevylučuju možnost, že tu zůstanu natrvalo.

Hoa: Zatím jsem o tom nepřemýšlel.

10. Stýská se Ti po něčem (někom) z Vietnamu?

Hiep: Ano, po své široké rodině.

Hoa: Stýská se mi po příbuzných.

11. Co považuješ za největší rozdíl mezi Vietnamem a Českou republikou?

Hiep: Určitě kultura a místní zvyky. Zdůraznil bych to, že Vietnamci mají hlubokou úctu ke starým lidem, což tady je to mnohem mírnější.

Hoa: Kulturu a vztahy mezi lidmi.

12. Co bys řekl závěrem?

Hiep: Chtěl bych popřát Klubu Hanoi stále větší a úspěšnější projekty.

Hoa: :-)

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí a zdraví v dalším životě.

Hiep má talent pro malování.
Na jeho tvorbu se můžete podívat na stránkách: http://dhiep.wz.cz.