Články

Jednotliví autoři (Jan Černík, Ján Ičo, Jiří Kocourek, Petr Komers, Šárka Martínková, Kateřina Nováková, Eva Pechová, Phung Thi Phuong Hien, Ivo Vasiljev), jejichž stručná charakteristika je uvedena na konci publikace, přispěli texty, které mnohdy obsahují dosud nepublikované úvahy, fakta, metodické postupy a návrhy.

Knihu tvoří tři části. První kapitola obsahuje základní informace o vietnamské kultuře (o charakteru země, její historii, tradicích a hodnotách, jazyku a literatuře). Autoři jsou vietnamisté, ale texty jsou rozhodně psány pro veřejnost přijatelným a srozumitelným jazykem: "Možná mnoho čtenářů překvapí, že vietnamština není příbuzná čínštině. Svou stavbou se jí však značně podobá (asi tak jako čeština latině nebo řečtině). Ani slovům přejatým do vietnamštiny z čínštiny však už Číňan nerozumí, protože se vyslovují velmi odlišně. Japonštině či korejštině se vietnamština nepodobá ani stavbou, ani slovní zásobou. Navíc se od všech uvedených jazyků liší písmem." , vysvětluje například ve svém textu o jazyku náš přední vietnamista a lingvista Ivo Vasiljev.

O tom, jak se vietnamská kulturní identita může měnit v českém prostředí, pojednává druhá část publikace, ve které jsou zařazeny texty o česko-vietnamské interakci: o česko-vietnamských vztazích, o migraci Vietnamců do ČR a o zdejších proměnách jejich kulturních tradic. Texty se zabývají nejen historií příchodu Vietnamců do ČR, ale i současností, kde nabízí i mnoho zajímavých čísel: "Pokud jde o druh povolení k trvalému pobytu vietnamských občanů, do 31. 3. 2004 bylo v ČR uděleno 17 povolení z důvodu českého původu, 465 z humanitárních důvodů, 3704 z důvodů sloučení rodiny s občanem ČR, 10 843 z důvodů sloučení rodiny s cizincem, 2024 povolení pobytu po 10 letech, 310 po osmi letech, 163 z jiných důvodů. Celkem bylo uděleno 17 526 povolení k trvalému pobytu. Z celkového počtu Vietnamců tedy v současné době žije v ČR 39% registrovaných Vietnamců s dlouhodobým pobytem, tento údaj platí k 31. 12. 2004. Jak ukazují další data, podíl Vietnamců s trvalým pobytem ze všech legálně pobývajících Vietnamců v ČR se výrazně zvyšuje." píše vietnamista a sociolog Jiří Kocourek v textu nazvaném Vietnamci v současné ČR.

Třetí část se soustřeďuje zejména na poznámky a zkušenosti, které mohou pomoci pedagogům k vytvoření vlastní efektivní metodiky práce s vietnamským dítětem (tradiční způsob vzdělávání ve Vietnamu, praktické metodické poznámky k práci s vietnamskými dětmi, výsledky výzkumu o vietnamských dětech na českých školách). Například doktorandka oboru pedagogika a tlumočnice paní Phung Thi Phuong Hien uvádí: "Ve své pedagogické praxi jsem se občas setkala se situací, kdy učitel nebo vychovatel kritizoval či nadával na nějaké vietnamské dítě za to, že udělalo chybu a ještě se u toho smálo. Takový úsměv však často znamená, že už ví o své vině, omlouvá se za to a hlavně doufá, že jeho úsměv sníží Váš vztek, že Vás uklidní. Jenže málo Čechů tomu porozumí, a proto ho považuje za drzé chování, a tím se rozčílí ještě mnohem více."

Kapitola shrnuje i zkušenosti s výukou vietnamských dětí v jednotlivých školách: "Podobně jako individuální přístup v běžných třídách se neujala myšlenka vyučovat češtinu pro všechny děti/cizince soustředěné v jedné třídě v rámci běžné výuky (ZŠ Meteorologická). Jinde se dlouhodobě neujala nabídka doučování češtiny v rámci zájmových kroužků (Mezi Školami). Jako doplňkové možnosti využívají některé pražské školy programu rozšířené výuky jazyků, kde lze vysvětlit látku v některém světovém jazyce (Bronzová, Angelovova)." (Jan Černík, Vietnamští žáci na základních školách: Náčrt problémů a přístupů).

Publikace dále přináší mnoho konkrétních námětů, které může pedagog použít přímo při vzdělávacím procesu: navrhuje aktivity pro různé věkové skupiny, poskytne i seznam relevantní literatury.

Kniha nabízí pedagogům především základní informační teoretické zázemí. Reálie z vietnamské kultury jsou často formulovány tak, aby bylo možné je porovnat s relevantními informacemi o kultuře české a tak se práce s nimi může pro pedagoga i žáky usnadnit. Zároveň si učitel může vytvořit základní představu o tom, jak se vietnamská tradice proměňuje v prostředí dnešní ČR. Poznatky může pedagog rovnou konfrontovat s vlastní zkušeností a předávat je žákům také pomocí navržených a popsaných aktivit.

Pevně věříme, že touto knihou přispějeme k vzájemnému porozumění a k efektivní komunikaci mezi vietnamským žákem a českým učitelem a následně pak k lepší pozici Vietnamců v české společnosti.

Publikace vznikla díky významné finanční podpoře MŠMT ČR a sponzorům z řad vietnamských podnikatelů (iniciátorem sponzorské sbírky bylo Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze a paní Phung Thi Phuong Hien).

Část výtisků jsme předali MŠMT, zbytek je distribuován ZŠ s vyšším počtem vietnamských žáků, na pedagogické fakulty a do různých nevládních organizací. Další vážní zájemci o publikaci se mohou obrátit na Klub Hanoi.

Kocourek, J. + Pechová, E. (ed.): S vietnamskými dětmi na českých školách. Nakladatelství H+H, Praha 2006.