Pod knihou Kambodža jsou podepsáni Beverly Palmerová a Steven Martin. Vydatný svazek čítá 424 stran a je k němu přiloženo – jak už bývá v posledních letech u této řady dobrým zvykem – i DVD.
Na našich stránkách jsme již recenzovali několik turistických průvodců z knižních řad Rough guides (překlady z angl. originálů vycházejí péčí nakladatelství Jota) a Lonely Planet (vyd. nakladatelství Svojtka & Co). Shrňme si, jaké svazky v těchto edicích vyšly o oblasti Indočíny. Jednak šlo o souhrnné svazky: Jihovýchodní Asie (v řadě RG) a Jihovýchodní Asie-pevnina (LP). V obou řadách vyšly samostatné průvodce po Vietnamu (přičemž Svojtka & Co právě chystá i nové, aktualizované vydání), a v řadě Lonely Planet se objevil rovněž samostatný průvodce po Laosu. Nyní tedy máme do třetice též samostatnou knihu o Kambodži, kterou právě v řadě Rough Guides vydala Jota.
Můžeme opakovat to, co jsme již řekli na jiném místě: průvodce řady Rough guides jsou důkladnější a textově hutnější (možná pro běžné turisty místy až dost hutné) než průvodce řady LP, na druhou stranu obsahují zmínky o menším počtu lokalit. Pro první, byť i třeba dvouměsíční návštěvu země, je ovšem takový informační materiál bohatě dostačující. V případě Kambodži ostatně český čtenář zatím může sáhnout jen po tomto nově vydaném svazku z edice RG, takže není co řešit – a pokud tak učiní, v žádném případě neprohloupí. Srovnávám-li s posledním anglickým vydáním konkurenční edice, asi bych stejně dal přednost tomuto svazku.
Kambodža je v knize rozdělena na 6 oblastí: Phnompenh a okolí, Battambang a severozápad, Siem Reap a chrámy Angkoru, Centrální Kambodža, Severovýchod, Sihanoukville a jih země. Nejdelší části jsou samozřejmě věnovány Angkoru a také hlavnímu městu a jeho okolí (každá z kapitol má 70-80 stran). Naopak centrální Kambodži připadlo toliko 24 stran. V zásadě tu však nic podstatného nechybí, a některá místa jsou pojednána věru s rozšafnou štědrostí (např. Královský palác se Stříbrnou v Phnompenhu je popsán kromobyčejně zevrubně na celých 8 stran – což může být odhadem nějakých 18 normostran textu…). U průvodců RG má někdy člověk pocit, že text hraničí až s upovídaností, a méně by občas mohlo být více i při zachování všech informací; v případě Kambodži se zdá být naštěstí tato hranice hlídána z odstupu.
Celá edice Rough guides zaznamenala v posledních letech některé prospěšné změny – tou nejdůležitější je, že už si nemůžeme stěžovat na nedostatek mapiček, které jsou u knižních průvodců přeci jen velmi podstatné. A i když to přidává už tak těžkému svazku na tloušťce, myslím, že na škodu není ani nové obohacení o černobílé fotografie, zařazené přímo k textu. Vedle dlouhých odstavců a celých hustě popsaných stránek, v nichž si RG libuje, působí tento obrazový materiál určitě osvěživě a čtenář si alespoň může hned trochu doplnit ten informační příval i vizuálním vjemem.
Třebaže není v silách recenzenta přelouskat na posezení jeden svazek, při namátkové četbě se zdá, že k překladu Pavly a Jana Sládkových tentokrát není třeba mít nějaké zásadní připomínky, možná i díky větší péči lektorů (Helena a Dalibor Mahelovi). Samozřejmě že i tady by se našly prkotiny typu "devarajská socha zbožštělého krále" (= socha dévarádži, tj. zbožštělého krále) nebo neustále opakované dvousloví pagoda wat, např. "pagody Wat Phephittam a Wat Dhum Rey Sor" (pagoda není wat a wat není pagoda! – možná už chyba originálu?), eventuálně používání názvu Tonle Sap pro jezero (ve skutečnosti jde o jezero na řece Sap, přičemž tonle = řeka). Rovněž výraz "Král Lepra" není moc šťastný, lépe: malomocný král (jak už to druhdy zavedl Miloslav Krása ve své na tu dobu výtečné monografii o Angkoru).
Velkým problémem je přepis khmerských názvů, byť menším než třeba v případě takové barmštiny. Autoři asi správně (vzhledem k tomu, že zatím nebyl do praxe uveden žádný důkladný systém přepisu khmerštiny do češtiny) volili ponechání názvů v původní podobě, jakkoli rozkolísané (Phnom Suntuk se častěji přepisuje jako Phnom Santuk, někdy též Phnom Sontuk, aj.). Snad jen v případě ou vyslovovaného u by bylo lepší se odvážit zřetelnějšího přepisu, tedy Udong místo Oudong, U Dah m. Ou Dah, tak jak to učinil (jakkoli ne zcela důsledně) M. Nožina ve svých nedávných Dějinách Kambodže. U některých slov pak existuje poměrně zavedený počeštělý zápis: baraj m. baray, dévarádža m. devaraja, a možná by se to mělo respektovat. Toliko drobnosti.
Zatímco svazek bez problémů snese přísnější kriteria, nelze to – ani tentokrát – říci o přiloženém DVD. Budiž v zájmu spravedlnosti dodáno, že o DVD se stará ABCD video, spol. s r.o., nikoli tedy knižní nakladatel. Výtek k mluvenému komentáři by se našla spousta: chamské království m. čamské království, …zobrazuje tančící apsaras m. apsary (výraz apsara je tu mnohokrát skloňován chybně), tyčí se mnohohlavé nágy m. mnohohlaví nágové (item; nága je mužského rodu!), panenky m. loutky (u stínového divadla…) atd. Film samotný je tak nutno vnímat spíše jako atmosférotvorný než informační.
Každý, kdo se vydává do Kambodže, by měl tedy přinejmenším nahlédnout do tohoto průvodce, a nejlépe si jej pořídit, protože nic lepšího v tomto oboru zatím k disposici nemáme (odmyslíme-li monografické knížky o Angkoru). A tam, kde končí průvodce, může pak začít improvizované dobrodružství.
Kambodža. Beverly Palmerová, Steven Martin. Jota 2009; 424 stran, 698 Kč, přes internet 558 Kč.
