V rámci kurzu Aplikovaný seminář rozvojových studií, realizovaném při projektu ROZVOJ na Katedře politologie a mezinárodních vztahů ZČU v Plzni, proběhl sociologický průzkum zaměřený na soužití vietnamské menšiny a českého obyvatelstva v Chebu. Cílem zmíněného výzkumu bylo jednak zmapovat vzájemné vztahy mezi dospívající generací Čechů a Vietnamců, jednak dokázat, že mladí lidé dnes mezi sebou navazují kontakty bez ohledu na svůj původ. Hlavní otázka ovšem spočívala ve zjištění, zda je Cheb pro druhou generaci vietnamských imigrantů pouze tranzitním městem či nikoliv...
Vietnamskou optikou
Nejdříve jsme realizovali dotazníkové šetření zaměřené na vietnamskou menšinu žijící v Chebu. Odpovědi na otázky v dotaznících zodpověděli současní či bývalí studenti Gymnázia v Chebu ve věku 15-26 let. Z celkových padesáti respondentů bylo 27 mužů a 23 žen, z nichž 20 se narodilo v České republice, 30 ve Vietnamu. Město Cheb jsme zvolili za cíl výzkumu především proto, že zde žije nejpočetnější vietnamská komunita z celého Karlovarského kraje. V loňském roce například reprezentovalo Cheb na světové soutěži mladých fyziků v Teheránu pět chebských studentů, z nichž tři byli vietnamské národnosti. Hlavní cíl výzkumu spočíval ve zjištění, zda se zástupci druhé generace vietnamské komunity chtějí v Chebu, potažmo v České republice, usadit.
Přestože většina respondentů uvedla, že v České republice se již cítí jako doma, nikdo z nich nemá v úmyslu strávit zde celý svůj život. Ukázalo se, že druhá generace zástupců vietnamské komunity mluví doma se svými rodiči výhradně vietnamsky, i když čeština se začíná v malých náznacích objevovat také. U rodičů vietnamské mládeže můžeme ocenit, že všichni mají vlastní obchod - buďto v odvětví potravin nebo v oblasti jiných služeb, případně pracují v textilním průmyslu. Co se týká navazování přátelských vztahů, hledají si mladí Vietnamci své kamarády jak mezi Čechy, tak mezi Vietnamci ve stejném poměru. Naopak jejich rodiče mají přátele převážně mezi Vietnamci. Rovněž se ukázalo, že by převážné většině dotázaných nevadilo mít partnerský vztah s Čechem či Češkou (a to především u mužské části dotázaných). Na otázku, zda by tento partnerský vztah vadil jejich rodičům, odpověděla většina respondentů "spíše ano". Z toho je patrné, že první generace Vietnamců je poměrně konzervativní při navazování vztahů s příslušníky jiné kultury, kdežto druhé generaci již navazování multikulturních vztahů tolik nevadí.
Dále jsme se našich respondentů ptali, do jaké míry doma udržují tradiční vietnamské zvyky a svátky. Ve 34 případech respondenti udržují jen ty nejdůležitější a v 16 všechny. Na druhou stranu se snaží slavit Vánoce podle českých tradic, aby dětem nebylo líto, že jejich spolužáci dostávají dárky a ony ne. Je poměrně zajímavé, že i přes takto vysoký souhlas v udržování vietnamských zvyků a svátků respondenti nechtějí, aby vietnamská komunita pořádala v Chebu nějakou veřejnou akci, která by prezentovala vietnamskou kulturu a zvyky. Naši dotázaní pravidelně udržují kontakt s Vietnamem, a ve 30 případech ho dokonce pravidelně navštěvují. Také zasílání peněžní podpory či darů příbuzným do Vietnamu se vyskytuje v nadpoloviční většině. V odpovědích respondentů na otázku nejdůležitější hodnoty v jejich životě se ve 24 případech na prvním místě objevila rodina, v 15 kariéra a v 6 případech přátelé.
Rovněž jsme chtěli zjistit, jak vidí vietnamská komunita českou společnost, co na ní oceňuje a co jí naopak nejvíce vadí. Někteří respondenti uvedli, že je česká společnost až příliš: konzervativní, rasistická, závistivá, nepřejícná, líná, flegmatická, nezajímá se o své okolí či dá na předsudky. Objevily se také nejkrajnější názory této generace Vietnamců, která vidí své vrstevníky jako lenochy, jež se snaží udělat minimum pro dosažení vytouženého cíle. U starší generace Čechů si všímají stále zakořeněných předsudků, že nemají rádi občany jiné národnosti či barvy pleti a chtějí je slovně napadat a zesměšňovat. Na české společnosti respondenti nejvíce oceňují: smysl pro humor, čistotnost, pohostinnost, originalitu, přátelskou povahu a skvělou kuchyni.
Žít či nežít v Chebu?
Přesuneme-li se k hlavní otázce našeho výzkumu, zda se zástupci věkové kategorie 15-26 let druhé generace vietnamské komunity plánují usadit v Chebu, vyvodíme následující: Celkem 42 respondentů odpovědělo, že nemá v úmyslu spojit svůj budoucí život s Chebem a pouze 8 ještě neví. Jako jeden z hlavních důvodů, proč se přestěhovat do zahraničí, byly jmenovány lepší pracovní příležitosti, lepší životní podmínky nebo vyšší platové ohodnocení. Na otázku, v jaké zemi by dotázaní chtěli studovat či pracovat, nejčastěji vítězily USA, Anglie a Německo. Spojené státy by si respondenti zvolili především kvůli rozsáhlým možnostem cestování, snadnějšímu uplatnění na pracovním trhu a menší diskriminaci. Anglie byla uvedena zejména z důvodu kvalitnějšího vzdělávacího systému v oborech ekonomie, účetnictví a managementu a Německo pro svou blízkost k České republice a vyšší mzdy.
Z uvedených odpovědí jsme dospěli k závěru, že Cheb je pro druhou generaci vietnamské komunity ve věku 15-26 let pouze tranzitním městem a svůj budoucí život s ním spojit nehodlají. K tomu je vedou především horší pracovní příležitosti, neuspokojivé životní podmínky a nižší mzdy v České republice.
Článek vznikl v rámci projektu Spokojené sousedství: česko – vietnamský integrační projekt nejen pro městskou část Praha Libuš. Projekt je spolufinancován obecným programem Solidarita a řízení migračních toků.
