V první části trilogie článků o soužití vietnamské komunity a českých obyvatel v Chebu jsme problematiku nahlíželi z pohledu mladé vietnamské generace. Následující článek je zaměřený na pohled mladých Čechů na vietnamské spoluobčany.
Odpovědi na otázky v dotazníkovém šetření zodpovídali převážně mladí lidé z Chebu do 26 let, z celkových 55 respondentů bylo 29 mužů a 26 žen. Za nejvhodnější indikátor soužití Čechů s Vietnamci jsme považovali odpověď na otázku, zda mají mladí Chebané mezi vietnamskými vrstevníky přátele. Tuto otázku jsme respondentům položili zejména proto, abychom zjistili, zda si od sebe skupiny udržují sociální odstup nebo zda dochází ke vzájemné komunikaci a navazování vztahů.
Českou optikou
Z celkového počtu 55 respondentů 31 uvedlo (přes 56 % dotázaných), že mezi Vietnamci mají své kamarády. Zbytek 24 dotázaných uvedl zápornou odpověď. Je zřejmé, že tato čísla jsou u mladší generace výrazně vyšší než u starší generace, neboť v odpovědích na otázku, zda mají rodiče respondentů přátele mezi Vietnamci, drtivá většina dotazovaných odpověděla, že nikoliv (celkem 84 % respondentů). Tento fakt je způsoben zejména tím, že na chebských školách (zejména na chebském gymnáziu) studuje velký počet vietnamských žáků/studentů, díky čemuž dochází k vytváření přirozených sociálních vazeb mezi žáky/studenty obou skupin.
Ačkoli více jak polovina dotázaných (56 %) uvedla, že má mezi vietnamskou komunitou kamarády a přátele, jen 45 % mladých Chebanů by bylo ochotno navázat s jejím členem partnerský vztah. V porovnání vztahu mužů a žen k otázce partnerství s členem vietnamské komunity jasně vyplývá, že muži jsou více nakloněni k partnerství s Vietnamkou (55 %), než ženy s Vietnamci (pouze 34 %).
V dotazníkovém šetření jsme se také pokusili zjistit, zda by mladým Chebanům vadilo mít za sousedy vietnamskou rodinu. Téměř 64 % odpovědí znělo, že v žádném případě ne, necelých 20 % uvedlo, že by jim to vadilo výrazně, stejné procento uvedlo, že by jim to sice vadilo, ale zvykli by si.
Respondentům jsme dále položili otázku, jaká menšina jim v Chebu vadí nejméně. Z 55 odpovědí jich nejvíce (28 odpovědí) odpovědělo, že právě vietnamská, na druhém místě skončila slovenská menšina (7 odpovědí), na třetím ukrajinská menšina (5 odpovědí). Přestože odpovědi na tuto otázku mohou být zkresleny charakterem dotazníku (respondent odpovídá na otázky týkající se pouze vietnamské minority), lze tvrdit, že vietnamská komunita v Chebu je mladými lidmi chápána velmi pozitivně.
Poměrně velkým a příjemným překvapením bylo zjištění, že téměř 86 % dotázaných mladých chebských občanů se ze strany Vietnamců vůči sobě ani blízkým nesetkalo s projevem rasismu. Ze zbylých respondentů jich 5 uvedlo, že se nejednalo o nic vážného a pouze 3 dotázaní uvedli, že byli fyzicky napadeni. Z opačného pohledu vypovědělo téměř 85 % dotázaných, že se s rasisticky motivovaným násilím vůči Vietnamcům nesetkalo.
V našem výzkumu jsme taktéž chtěli zjistit, co mladým Chebanům na Vietnamcích vadí a co na nich naopak oceňují. Mezi odpověďmi na otázku "co Vám na Vietnamcích nejvíce vadí", respondenti nejčastěji uváděli: praní špinavých peněz v hernách, daňové úniky, distribuci drog, pašování a padělání značkového zboží, neznalost češtiny, přemíra nehtových studií v centru města a nízký hygienický standard ve vietnamských restauracích.
Na druhou stranu je třeba zmínit, že téměř čtvrtina respondentů uvedla, že jim na vietnamské komunitě nevadí nic. Mladí Chebané naopak na Vietnamcích oceňují jejich pracovitost, přizpůsobivost, cílevědomost, rodinnou pospolitost, učenlivost, slušnost, stále otevřené večerky (70 % respondentů v nich nakupuje). Často také dotazovaní ve svých odpovědích porovnávali vlastnosti Vietnamců a Romů, přičemž srovnání vždy dopadlo výhradně ve prospěch vietnamské komunity. Vietnamskou (asijskou) kuchyni překvapivě ocenil pouze jediný respondent, ačkoliv z dotazníkového šetření vyplynulo, že asijská bistra a restaurace navštěvuje 80 % mladých Chebanů.
Dále jsme se pokusili zjistit, zda by mladí Chebané uvítali veřejnou akci, která by prezentovala vietnamskou kulturu. Přes 50 % dotázaných by ji uvítalo, 16 % odpovědělo zamítavě, zbytek dotázaných odpovědělo, že je jim to jedno.
Pagodu nebo mešitu?
V poslední části dotazníkového šetření jsme se ptali, zda Chebané vědí o existenci buddhistického chrámu v tržnici na Svatém Kříži u Chebu, případně jaký na něj mají názor. O stavbě chrámu vědělo pouze 19 respondentů z 55, z toho 3 dotázaní uvedli, že jej i navštívili. Názory respondentů na tento chrám jsou z drtivé většiny pozitivní či neutrální. Respondenti buddhismus považují za mírumilovné náboženství a za nedílnou součást vietnamské komunity. Ostře se proti chrámu vyjádřili pouze 3 respondenti.
Opět zde můžeme vidět velice tolerantní přístup mladých Čechů k vietnamské komunitě a její kultuře. Pro srovnání jsme v souvislosti s předešlou otázkou položili respondentům dotaz na jejich názor v případě, že by si v Chebu či jeho okolí postavili mešitu nebo minaret muslimové. S výstavbou mešity či minaretu by souhlasila zhruba polovina dotázaných. To dokazuje více odmítavý přístup k islámu než k buddhismu, což lze interpretovat jako výsledek úspěšné mediální sekuritizace islámu. Přesto lze i tento výsledek brát ve svém důsledku jako poměrně tolerantní, pokud si uvědomíme, jakým způsobem je současný mediální obraz islámu vykreslován.
Shrnutím výše zmíněných poznatků můžeme směle tvrdit, že současná mladší generace Čechů (v našem případě Chebanů) má s vietnamskou komunitou poměrně bezproblémový vztah, který je hlavně důsledkem již raných kontaktů Čechů s Vietnamci v rámci předškolních zařízení a posléze škol.
Článek vznikl v rámci projektu Spokojené sousedství: česko – vietnamský integrační projekt nejen pro městskou část Praha Libuš. Projekt je spolufinancován obecným programem Solidarita a řízení migračních toků.
