Mumifikace půstem?
Nejznámější vietnamské mumie lze spatřit v pagodě Đậu (prov. Hà Tây), nějakých 30 km jižně od Hanoje. Podle některých pramenů existovala pagoda již ve 3. století n. l., kdy se na území dnešního Vietnamu začal dostávat buddhismus. Podle nápisu na jedné stéle však byla nově založena v 11. století, za dynastie Lý (1010-1225). V dalších staletích byla spojena především se zenovým směrem buddhismu. Její význam podtrhuje skutečnost, že král Lê Thần Tông (1649-1662) ji dal prohlásit za jednu z nejvýznamnějších pagod ve svém království.
Kromě řady cenných historických a votivních předmětů, mezi něž patří např. kniha s osmi bronzovými listy z doby dynastie Lê, 1533-1788, s vyrytými údaji o historii místa, je dnes pagoda Đậu známa hlavně svými dvěma mumiemi mnichů. Původně byly považovány za sochy, protože se příliš nelišily od ostatních soch v lokalitě. Bonzové Vũ Khắc Minh a jeho následník i příbuzný Vũ Khắc Trường žili na počátku 17. století. Legenda vypráví, že prvně jmenovaný mnich se vydal cestou přísné tělesné askese, a jedl každý den pouze trochu zeleniny, ke konci života pak už jen jedno sezamové zrnko denně. Před svým skonem poradil svým žákům, aby jeho tělo nechali 100 dní tak, jak je, a pokud pak bude zapáchat, mají jej teprve pohřbít. Když žáci po stanovené době otevřeli jeho meditační svatyni, zjistili, že tělo nikterak nesmrdí, a po konservaci jej umístili do hlavní prostory pagody. Vũ Khắc Minh tu dnes sedí v typické lotosové posici, stejně jako jeho mladší kolega Vũ Khắc Trường, po jeho boku. Jsou umístěni za sklem, a spolu s bustou Ho Či Mina naplňují místa pravou duchovní atmosférou.
Ve skutečnosti se ukazuje, že právě skleněná vitrína uchování těchto dvou soch příliš neprospívá. Mumie byly zkoumány v l. 1982-1983 pomocí prosvicování roentgenovými paprsky a v případě Vũ Khắc Trườnga i metodou ultrafialového záření. Potvrdily se překvapivé závěry: ani jedna socha nebyla před mumifikací zbavena vnitřností či mozku, jak tomu bývá u egyptských nebo inckých mumií. Lebky jsou nedotčené. Těla obou mnichů byla zřejmě po skonu obalena látkou, oplácána hlínou smíchanou s dřevěnými pilinami a lakem, poté pokryta – v případě Vũ Khắc Minhe – čtrnácti vrstvami laku a na závěr kolorována. Mumie tak de facto byly předělány na sochy. Socha Vũ Khắc Trườnga údajně byla poškozena při záplavách, a jeho schránka byla navíc pokryta i vrstvou sádry. Obě mumie-sochy mají malé praskliny, skrze něž prý lze při důkladnějším pohledu spatřit lebku (u Minhe), stehenní a ramenní kost (u Trườnga). V každém případě metoda mumifikace u těchto dvou těl dodnes nebyla uspokojivě objasněna.
Stojí ovšem za zmínku, že např. v Japonsku se ještě nedávno objevily ojedinělé případy přirozené "mumifikace půstem", kdy zen-buddhističtí mniši praktikovali postupný, progresivní půst, který mohl trvat až 7 let a byl doprovázen meditací. Těla těchto "světců" po smrti rovněž nezapáchala. Nejstarší dochované japonské mumie tohoto typu jsou staré i deset století. Hovoří se o fenoménu sokušin-bucu ("smrtelník-buddha"). V Číně byl pro změnu mumifikován – údajně za použití balzámu – slavný zen-buddhistický šestý patriarcha, mistr Chuej-neng (7. století). Občas lze v literatuře narazit i na zmínky o mumiích buddhistických mnichů v Tibetu.
Světské mumie
Kromě dvou nejznámějších vietnamských mumií z pagody Đậu byly objeveny i další. V Učitelské pagodě (chùa Thầy) v téže provincii (Hà Tây) jde o mumii mnicha Từ Đạo Hànhe; v provincii Bắc Ninh pak byla zjištěna mumie dalšího mnicha Chuyet Chuyeta v pagodě Phật Tích. Teprve v nedávných letech došlo k jinému, obdobnému nálezu v pagodě Tiêu, též v prov. Bắc Ninh. Tam byla odhalena mumie dalšího buddhistického mnicha, Như Trího, která v mnohém připomíná dvě mumie-sochy v pagodě Đậu. Také bonz Như Trí sedí v meditační, lotosové posici, a rovněž jeho vnitřní orgány zůstaly nedotčené. Pod spodní vrstvou laku byla identifikována bronzová deska, která měla zřejmě držet mnichovo tělo ve vzpřímeném sedu. Như Trí žil zhruba ve stejné době jako dva mniši z pagody Đậu. K jeho mumii se vztahuje další legenda: jakýsi člověk ji v dávných dobách píchl hůlkou do očního důlku – a záhadně pár dní nato zemřel. Po této nehodě místní bonzové uzavřeli mumii ve zdejší vížce a zapomnělo se na ni, alespoň na další více než dvě staletí. Znovu byla vytažena na světlo až v 70. letech minulého století.
Před pouhými několika měsíci došlo k nálezu další mumie přímo v Hanoji. Tentokrát se nejednalo o buddhistického mnicha, nýbrž o postaršího příslušníka nějaké zámožnější rodiny. Jeho tělo bylo obaleno do několika tunik a mělo na sobě dvoje kalhoty, což z nálezu činí i vzácné svědectví o vestimentárních zvyklostech doby před asi 200 lety, kdy byla mumie pohřbena. Šaty totiž zůstaly zachovány ve výtečném stavu. Mrtvola byla uložena ve dvojité dřevěné rakvi, důkladně zapečetěné. Brzy po prozkoumání byla mumie znovu pohřbena, stejně jako dalších zhruba 35 těl, která byla při vykopávkách objevena, ale jejich zápach (hlavně z olejů, jimiž byly schránky naplněny) neumožnil provést ani základní průzkum. Jak dodávají vietnamští archeologové, nešlo o významné historické osobnosti.
