Články

Kešu

Vietnam je největší producent kešu oříšků v jihovýchodní Asii a třetí největší exportér na světě po Indii a Brazílii. Většina místní produkce je určena na export (90 procent), který směřuje hlavně do Číny, Austrálie, USA. Objem produkce kešu se pohybuje mezi 15 000 – 25 000 tun ročně.

Kešu oříšky se ve Vietnamu pěstují hlavně v jižních provinciích (Dong Nai, Binh Thuan, Binh Phuoc), kde se z jednoho ha daří sklízet až 500 – 600 kg oříšků, což je dost i v porovnání s ostatními zeměmi: Indie 500 kg/ha, Brazílie 450 kg/ha.

Zajímavé je, že přes značnou domácí produkci jsou kešu oříšky ve Vietnamu v porovnání s ostatními potravinami a pochutinami drahé – 100 g stojí přibližně 40 Kč a sami Vietnamci je (stejně jako pistáciové oříšky, kterým říkají americké) příliš v oblibě nemají. Buráky jsou naopak ve Vietnamu velice levné a běžné; přidávají se do jídel slaných, sladkých a i do salátů.

Med

Ve Vietnamu se včelařením zabývá asi 20 000 lidí (přes 130 000 úlů) a Vietnam je hned za Čínou druhým největším asijským exportérem medu a figuruje mezi dvaceti státy světa, které mají právo vyvážet med do EU. Tento rok vyprodukoval Vietnam 13 500 tun medu a vyvezl rekordních 12 000 tun.

Včelařením se zabývají převážně horské národnostní menšiny.

Zvláštní jsou rostliny, ze kterých je med získáván: kaučukovník, kávovník, longan, eukalyptus.

Medu si Vietnamci hodně cení a stejně jako my v Evropě mu přisuzují léčivé účinky hlavně při nachlazení.

Pepř

Vietnam se drží na prvním místě světového žebříčku produkce pepře.

Vesnice Mung v provincii Gia Lai (střední Vietnam) obývaná převážně příslušníky etnika Gia Rai žije právě z pěstování této plodiny. Životní úroveň tamních vesničanů je ve srovnání s běžným vietnamským venkovem silně nadprůměrná: v jejich domech najdeme ledničky, televize, magnetofony, pěkný nábytek… Podle aktuálních cen za pepř, které se pohybují okolo 15 000 dongu za kilo, vydělává každá domácnost ve vesnici průměrně asi 30 milionů dongů za rok (to je třikrát více než jsme tu jako studenti dostávali stipendium). Závratná částka to není, ale na venkově je to rozhodně více než slušné živobytí.

Jen pro zajímavost:

Dalšími producenty pepře jsou Indie, Indonésie, Malajsie, Brazílie, Madagaskar a Srí Lanka. Původem je toto koření z jihozápadní Indie. Kuličky pepře jsou bobule tropické liány a jen dva druhy jsou uznávány jako pravý pepř: bobule z rostliny Piper Negrum a bobule z Piper Longum. Stupeň zralosti, ve kterém jsou boule sbírány, určuje barvu pepře: zelený, černý a bílý.Vietnam je producentem černého pepře, který je sbírán ve své poloviční zralosti a má nejjemnější chuť.

Existují i jiné rostliny, jejichž bobule se někdy používají jako náhražka pepře: tzv. růžový pepř z Jižní Ameriky, charakteristický delikátní lehce pálivou chutí, kayenský pepř z latinské Ameriky a Indie, který se používá na výrobu světoznámého Tabasca, a Jamajský pepř z Karibiku a Střední Ameriky používaný do omáček, sladkých koláčů a likérů.

Cukrová třtina

Díky státní podpoře a investicím vzrostla silně v nedávné době produkce cukrové třtiny: v roce 1990 dosahovala roční produkce 5,4 miliónů tun a v roce 1999 už 17,8 miliónů.

Mezi tři hlavní oblasti pěstování cukrové třtiny patří provincie Thanh Hoa, Nghe An a dále Quang Ngai a Tay Ninh.

Z cukrové třtiny se vyrábí především cukr, nápoje, alkohol, z vylisované části pak překližky a hnojivo. Například i firma Coca-cola přidává ve Vietnamu do svých nápojů cukr z cukrové třtiny (možná proto mi vietnamská kola přijde ještě sladší než evropská). Velmi oblíbeným a běžným nápojem všech vrstev vietnamské společnosti je vylisovaná cukrová třtina s ledem a citronem. Hlavně v horkých dnech krásně osvěží a dodá energii.

Rýže

Stejně jako v dalších asijských zemích je rýže ve Vietnamu denním chlebem (ale i rohlíkem, bramborou a knedlíkem) každého bohatého i prostého člověka.

Po Thajsku je Vietnam druhým největším exportérem rýže na světě, přičemž nejvýznamnějšími cílovými trhy jsou trh asijský a africký (70 – 80% veškerého odbytu).

Vietnamská rýže má, na rozdíl od té "naší", velmi výraznou chuť a hlavně vůni. Zpočátku se nám vietnamská rýže zdála příliš agresivní a Mirkovi se pokaždé zvedal žaludek, když cítil, jak ji Vietnamci vaří, avšak časem jsme si na ni zvykli a nyní nám u nás prodávané rýže přijde mdlá, bez chuti a nevonící. Je pravda, že naši rýži by Vietnamec asi ohodnotil jako největší odpad, vhodný tak pro prasata. Kdybych se měla rozepisovat o všech odrůdách rýže, jejím pěstování a pokrmech z rýže připravených asi bych napsala pěkně dlouhou (možná zajímavou) disertaci, nechám si to tedy na jindy, až budu mít více času (hahaha).

Poznámka: Podle francouzského zdroje z června tohoto roku (Radio France International) zaplavila letos indická rýže světové trhy (indická vláda rozhodla zbavit se velkých zásob rýže). Indie tak předstihla Vietnam a stala se druhým největším exportérem rýže na světě.

Káva

Vietnam je největším producentem kávy robusta na světě a druhým největším vývozcem kávy hned po Brazílii, která pěstuje arabiku. V posledním roce se Vietnamská asociace kávy a kakaa (VICOFA) rozhodla pro zvyšování produkce druhu arabika, jejíž ceny na trhu kávy jsou výhodnější než ceny robusty. Arabika je v současné době ve Vietnamu pěstována na zhruba  20 000 hektarech z celkových 500 000 hektarů využívaných k pěstování kávy (výnosy arabiky představují asi 2% celkový produkce kávy). Přáním vlády je dosáhnout 20 – 30% produkce arabiky v roce 2010, což je podle světových odborníků velmi ambiciózní plán. Podle nich by se Vietnamu měl především snažit zlepšit kvalitu produkované robusty, neboť arabika je nákladnější a vzhledem ke klimatickým podmínkám i náročnější na pěstování. Přesto úspěch Vietnamu v pěstování tohoto druhu kávy nikdo raději nevylučuje; během uplynulých patnácti let se místím producentům už jeden zázrak podařil – z nulového vývozu se stal kávovým magnátem a nakonec předhonil v exportu i takovou kávovou velmoc jakou je Kolumbie.

Čaj

Vietnam je jedním z největších světových producentů čaje na světě. Pro domácí spotřebu je určen převážně čaj zelený, který Vietnamci popíjejí z malých konviček do poloviny zaplněných čajovými lístky. Tato konvička a souprava malinkých téměř náprstkových šálků spolu s obrovskou termoskou, ze které se stále dolévá horká voda, tvoří základní vybavení vietnamské domácnosti. Pro export je naopak určen čaj černý, kterým Vietnamci téměř pohrdají (výjimku tvoří černý čaj ve žlutých krabicích s nápisem LIPTON, který je naopak znakem vybraného vkusu a zámožnosti).

Zajímavé je, že Vietnamci pijí čaj nejen ze suchých listů, jak je známe my v Čechách, ale i čaj z čerstvých mladých lístků, který má jen málokterý Středoevropan šanci ochutnat.

Nejznámější a nejcennější je čaj z provincie Thai Nguyen, dále je také pěstován v provinciích Tuyen Quang, Ha Giang, Yen Bai, Lao Cai.

Dříve se pro zpracování čaje používala sovětská technologie, která údajně vietnamskému čaji na kvalitě nepřidávala, nyní se používá moderní indický proces zpracování čajových lístků. Čaj je vyvážen do Íráku, Ruska, Velké Británie, Alžírska a mnohých dalších zemí.