Články

Ve vísce Doai sedě na ves Dong vzpomínám
Kolik je bolestí, a jediný člověk sám
si musí pomoci
Nebesa trpívají děšťovou nemocí
Já trpím chorobou – trápením pri pocit
že tebe miluji
Dvě vsi se spolu v jednu vesnici spojují
Tak proč tě nespatřím jen na tuto strnu jít
z té tvojí přicházet?
Mine den, druhý po něm, a třetí jakbysmet
V korunách zeleň listí mění se v žlutou hned
strom žloutne s listovím
Bezpočet překážek je na cestě k sobě, vím
Nebýt tam žádná cesta, spíš bych se smířil s tím
že k sobě nesmíme
nejsme si dál než ty dvě obecní svatyně
Což je to daleko snad pro lásku, řekni mně
pro lásku vzdálenou?
Stýská se, probděná noc střídá noc probděnou
Kdopak ví víc, kdo tuší, co dál je přede mnou
Kdo mi to poví jen?
Kdy teprv setká se loď zas se svým přístavem?
Kdy motýl setká se zas s květinou za oknem
dívčího pokoje?
Ve vaší zahradě již vyrostlý betel je
Oříšky arekové jsou zas v mé zahradě
už jen je natrhat
Ve vísce Doai kdosi na ves Dong myslí si
Oříšek z vísky Doai na betel z jaké vsi
může tak vzpomínat?