Vietnamské děti neslaví svůj svátek 1. června jako děti české, ale až na podzim, za úplňku 15. dne 8. měsíce dle lunárního kalendáře. V tento den, kdy je měsíc nejkulatější a nejjasnější, oslavovali kdysi lidé ve Vietnamu sklizeň, předpovídali příští úrodu a obětovali dárky předkům a nejrůznějším božstvům. Dnes tento Svátek uprostřed podzimu patří hlavně dětem. Traduje se, že zvolené datum souvisí s odpočinkem po sklizni, kdy měli rodiče více času se dětem věnovat. Kořeny svátku, jeho tradiční prvky a atmosféru v české kotlině si pojďme přiblížit následujícími řádky a obrázky.
Sváteční pochoutky
Během svátku dětí se Vietnamci obdarovávají různými druhy sladkostí, zejména pak "koláčky Středu podzimu" – bánh Trung thu. Koláčky nejčastěji hranaté nebo kulaté (čtverce symbolizují zemi podle staré čínské představy, kulatost zase měsíc a jednotu rodiny), velikosti asi kávového podšálku, můžou být různě barevné, sladké, měkké, hutné, vydatné a lahodné. Existuje nesčetně receptů pro jejich přípravu. Co však všechny druhy spojuje, je fantastická směs chutí, které cizince přinejmenším zarazí – málokdo čeká, že v bílé nebo zlatavé buchetce objeví extrémně tučné maso smíchané se sladkým ovocem, zázvorem a cukrem.
První koláčky Trung thu byly údajně vyrobeny Číňany žijícími v okolí čtvrti Cho lon v Saigonu, dnešním Ho Či Minově Městě. Někteří zkušení pekaři je ještě dnes plní tradičními čínskými sušenými klobáskami, opečeným vepřovým masem, kousky ryb a náplň míchají s léčivým kořením a zázvorem. Někteří výrobci do koláčků přidávají zase kokos a kokosové mléko, hlízy sladkých brambor, lotosová semínka, durián, sojové boby nebo burské oříšky. Koláčky v severním Vietnamu jsou podobně sladké, leč méně tučné, a výrobci je koření citrónovými listy a kůrou z mandarinek a grapefruitů. V dnešní době mají koláčky Středu podzimu i své moderní varianty: dietní, sýrové, čokoládové či zmrzlinové. V příznivém počasí vydrží chutné i dva týdny, takže Vietnamci v Čechách si je často objednávají ve velkém množství přímo z Vietnamu.
Příběhy o lampiónech a lvím tanci
Svátek středu podzimu spojuje několik vietnamských legend. Podle jedné z nich zorganizoval kdysi dávno jeden z čínských králů ve Svátek středu podzimu noční lampiónový festival a tomu, kdo vytvoří nejkrásnější lampičku, slíbil bohatou odměnu. Obdržel lampióny ze všech koutů země, roztodivných tvarů, barev a velikosti, ale nebyl spokojen. V ten čas se chudému, ale ušlechtilému muži jménem Luc Duc zjevil duch, který mu poradil, jak vytvořit nejkrásnější lampión: "Použij bambusové tyčky, bambusová vlákna, barevný papír a vytvoř šestiúhelník. Umísti do něj svíčku a její teplo bude otáčet osou lampiónu a všechna zvířata a lidé nakreslení na lampiónu se budou také otáčet." Poté duch zmizel. Lu Duc sestrojil lampión přesně podle jeho rady a král byl výsledkem vskutku nadšený. Dnes tedy děti i dospělí zapalují večer o svátku Trung thu lampióny a předhánějí se, kdo bude mít nejoriginálnější. Oblíbenými ozdobnými doplňky Trung thu jsou také nejrůznější mávátka na principu větrného mlýnu, které se ve větru otáčejí, či jiná podobná z barevného papíru nebo celofánu, která děti drží na klacíku.
Podle další z populárních legend spojených se svátkem dětí žil byl kdysi dávno v lesích dřevorubec. Během noci Středu podzimu uviděl velkého lva, jak si hraje s měsícem odrážejícím se v hladině potoka. Lev skákal do potůčku, aby chytil měsíc, ale ten pokaždé zmizel. Lev se proto rozzuřil a běžel si svůj hněv vylít na obyvatele blízké vesnice. Jakmile dřevorubec slyšel vesničany volat o pomoc, v tu ránu usekl větev, udělal z ní palici a spěchal jim na pomoc. Když po dlouhém a vyčerpávajícím zápase dřevorubec lva přemohl, vděční rolníci uchvácení dřevorubcovou statečností prosili, aby jim celý boj se lvem předvedl ještě jednou. Od té doby, vždy během noci Středu podzimu, tancují lidé lví tanec (mua su tu), který představuje urputný zápas lva a dřevorubce. V současnosti je lví tanec oblíbenou součástí mnohých asijských oslav, nejen svátku dětí. Tanečníci jsou často mladí chlapci zběhlí v bojovém umění, kteří v pestrobarevných kostýmech předvádějí atraktivní podívanou.
Kromě lvích tanců a lampiónů připravují vietnamské děti na den oslav i různá pěvecká a taneční vystoupení. Také vietnamská komunita u nás organizuje každoročně pro své nejmladší členy velké oslavy, kde děti předvádí nacvičené tanečky a zpívají. Vzhledem k tomu, že dětský den je na začátku školního roku, bývají během něj i odměňováni nejlepší žáci a studenti minulého roku. K zábavě patří rovněž oblíbený kolotoč nebo autodrom, na pražské Sapě obvykle v tento den vyroste celá pouť.
Svátek uprostřed podzimu samozřejmě neslaví čeští Vietnamci jen v Praze, jeho oslavy probíhají po celé České republice v místech, kde je početná vietnamská komunita: v Brně, v Chebu, Tachově, Plzni, v Chomutově a mnoha dalších městech. Oslavy nemají jednotný scénář, program se odvíjí od nápadů a finančních možností těch kterých organizátorů – ať už jsou jimi tamní pobočky Svazu Vietnamců v ČR nebo vietnamští studenti. V tomto článku nahlédneme do oslav vietnamského dětského dne v Potůčkách na Karlovarsku, kde je tradice oslav dětského dne sice mladá, avšak o to radostnější.
Možná přijde i kouzelník
Ačkoli se v Potůčkách nachází jedna z nejslavnějších vietnamských tržnic v České republice, pořádné oslavy Trung thu se Potůčky dočkaly teprve před rokem. Tehdy mohli místní i náhodní diváci shlédnout ve zdejší tržnici lví tanec a ohňostroj, následně se přidat ke slavnostnímu průvodu vietnamských i českých dětí v čele se lvími tanečníky a bubeníky, který prošel celou vesnicí, a po něm si společně s dětmi zazpívat a pochutnat na pečeném selátku.
Letos se rozhodli potůčkovští Vietnamci minulý rok ještě o něco předčít, a tak postavili na plácku uprostřed tržnice pódium, před nějž umístily stoly s bohatým občerstvením, a s místními vietnamskými dětmi a teenagery secvičily taneční a pěvecká čísla. Zazpívat si při té příležitosti dostaly možnost i české děti, které byly na dětskou oslavu pozvány přirozeně také. Když byla zábava v největším proudu, přišel dokonce i kouzelník, který za své vystoupení sklidil u dětských diváků zasloužené ovace.
Vedle přihlížení zábavě na pódiu si současně všechny děti i jejich rodiče mohli uzobávat z dobrot, pod kterými se stoly před pódiem jen prohýbaly. Snad jediné, co by na nich takové děti žijící ve Vietnamu mohlo ohledně svátečního menu Středu podzimu mást, byla absence tradičních bánh Trung thu. Ty totiž nahradily klasické české křupky a jednohubky s domácí sýrovou pomazánkou. V účastnících svátečního veselí však mizely stejně rychle. Závěr slavnosti pak patřil volné dětské zábavě.
