Články

"Je před námi ještě hodně dlouhá cesta," uvedl zmocněnec vietnamské vlády pro záležitosti válečných obětí Le Khe Son, příspěvek USA však označil za "výmluvný krok." Velvyslanec USA ve Vietnamu Michael Marine připustil, že postoje obou zemí ke kauze "nejsou úplně shodné, ale chceme úspěšně vyřešit Danang a pak můžeme pokročit dál."

Pomiňme, že vypracování ekologické studie se ještě zdaleka nerovná likvidaci kontaminované zeminy či vyčistění prostoru a podívejme se na další souvislosti danangského případu.

Americké jednotky v letech 1962 – 1971 uskutečňovaly ve Vietnamu operaci Ranch Hand, v jejímž rámci chemickými defolianty ničily vegetaci kvůli odhalení pohybů partyzánů a jejich zásobovacích cest, přičemž nejintenzivněji postřiky používaly v roce 1967. Využívaly několik typů herbicidů, označovaných podle barevných pruhů na barelech s chemikálií: Agent White, Pink, Blue a zejména Orange. Posledně jmenovaný obsahoval vysoký podíl velmi jedovatého dioxinu, který se hromadí v lidském organismu a způsobuje různé druhy rakoviny, deformitu lidských plodů a postihuje nervovou soustavu. Agent Orange tvořil téměř 60 % ze všech herbicidů použitých nad Vietnamem. Dodatečně se přišlo na to, že Agent Orange je kontaminován vysoce toxickým a v životním prostředí velmi stabilním dioxinem, jehož poločas rozpadu se v přírodních podmínkách měří na desetiletí! Podle neúplných statistik bylo při zhruba 6 000 bojových akcích nad několika zeměmi jihovýchodní Asie rozprášeno okolo 80 miliónů litrů defoliantů, z toho více než polovina – 45 miliónů litrů – nad asi 24 tisíci čtverečních kilometrů území Vietnamu (kolem 7 % rozlohy dnešního Vietnamu). Přibližně třetina z 1,5 miliónu hektarů, na kterých byl aplikován herbicid, byla postříkána více než jednou a zhruba 52 000 hektarů bylo postříkáno více než 4-krát. Postřik byl aplikován na vnitrozemské lesy, na obdělanou půdu (za účelem zničení úrody) a na pobřežní mangrovové porosty. Přímo zasaženo bylo přes 3 tisíce vesnic s 2 – 4,8 miliónu obyvatel. V nejpostiženějších místech se to odrazilo v několikanásobně vyšším počtu narození deformovaných a mentálně postižených dětí.

Jakou souvislost s postřiky má v úvodu zmíněný Danang? Město Danang se nikdy nestalo cílem útoku chemické války, naopak zde byla největší americká vojenská základna vůbec v celé jihovýchodní Asii. Chemické látky se zde skladovaly a vojenský moloch nedbal na nějakou "zbytečnou" ekologii...

Vietnamská vláda dlouho volá po mezinárodní pomoci při opětovném osazování odlesněné půdy a při péči o 80 000 lidí, kteří jsou mentálně nebo psychicky postiženi v důsledku expozice Agent Orange nebo se s tímto postižením narodili v důsledku expozice jejich rodičů. Spojené státy zatím nezaujaly stanovisko k účinkům Agent Orange na vietnamské obyvatelstvo. Oficiální místa ve Spojených státech na otázky týkající se účinků těchto postřiků odpovídají poukazem na nezbytný další výzkum, který by potvrdil souvislost mezi zdravotními potížemi a postřikem. Nicméně je nepopíratelnou skutečností, že postřik, který byl zaměřený na zelený přirozený úkryt partyzánských vojsk, zcela změnil vietnamskou krajinu. Obrovská území kdysi pokrytá bujnou džunglí, obzvláště v provincii Quang Tri ve střední části země, jsou nyní spoře pokryta pouze kosodřevinami a divokou trávou. Vědci předpokládají, že bez lidské pomoci bude obnova mrtvého lesa trvat staletí. Díky tomu, že bývalý Jižní Vietnam byl chemicky postřikován a tehdejší Vietnamská demokratická republika (Severní Vietnam) nikoliv, představuje Vietnam pro vědce ideální laboratoř pro studium účinků těchto chemikálií.

Americké chemické firmy Dow Chemicals a Monsanto se jakýmkoli požadavkům na finanční kompenzace brání tím, že dioxin v době vietnamské války nebyl označován za nepovolený bojový prostředek. Nezapomínejme však, že ženevské konvence zakazují chemické bojové prostředky všeobecně. Le Khe Son má jistě pravdu, když říká, že před námi je ještě dlouhá cesta.

Zpracováno podle  www.hatfieldgroup.com.