Kniha Dějiny kolonizací: Od dobývání až po nezávislost nemá možná na první pohled mnoho společného s Vietnamem, ale z jejího obsahu zjistíme, že několik kapitolek je věnováno Indočíně. Jejím autorem je Marc Ferro, francouzský historik, který se zabývá především dějinami Ruska a SSSR, Francie, kolonialismu, historií filmu a dějinami konfliktů 20. století. Jeho přístup k tématu nabízí pohled na Vietnam v rámci koloniálního dění v celém světě.
Jak je uvedeno v doslovu, autor uchopil dějiny kolonizace a dekolonizace "s neobyčejným rozmachem a typicky epickým francouzským espritem". Čtenář by tedy neměl očekávat učebnici, ale esej, která svým záběrem přesahuje čistě historickou oblast a vede jej k zamyšlení nad všemi možnými problémy kolonialismu a jejich následků, z nichž mnohé trvají dodnes.
Nejvíce se Vietnamu věnují kapitolky "Break-up of China" - část první: Francie v Indočíně; Vietnam, nezávislost, a potom revoluce; Indočína, Magreb: francouzská politika paralyzována. Jelikož se jedná o komparatistické dílo, na srovnání se situací Vietnamu narazíme mnohokrát po celé knize. V pohledu na dílčí otázky se promítá i autorova národnost, pod jejímž vlivem Ferro líčí francouzské koloniální počiny ve srovnání s ostatními velmocemi příznivěji. Pro nás je velká škoda, že nepracoval více s prameny o Indočíně, kterých je ve francouzštině skutečně mnoho. Na 16 stránkách Ferrovy bibliografie najdeme vedle publikací s problematikou francouzského koloniálního impéria apod. sotva desítku knih o Vietnamu. Následkem toho se setkáme s nepřesnostmi, kdy například uvádí Phan Bội Châua jako účastníka hnutí Cần Vương, Srpnovou revoluci zmiňuje jako velkou manifestaci 25. srpna 1945, nebo působení Paula Doumera v Indočíně datuje do roku 1908, ačkoliv zastával úřad generálního guvernéra v letech 1897–1902, atd. V přehledu chronologie by také neměl chybět rok 1887, kdy bylo vyhlášeno zřízení Indočínské unie – Francouzské Indočíny.
Takovýchto nedostatků, jak je patrno z doslovu, je více, avšak z hlediska globálního pojetí knihy se jedná o detaily. Dějiny kolonizací především přinášejí přehled veškeré problematiky spojené s kolonialismem ve světových souvislostech, které vybízí k zamyšlení a k diskuzi. Například v úvodu XI. kapitoly najdeme větu: "V Indočíně chtěl zase Vietnam, sotva se sám osvobodil, ovládnout Laos a Kambodžu." Právě takováto tvrzení se mohou stát východiskem pro další práce, které posunou naše poznání Vietnamu o krok dále.
