Nakladatelství Karolinum se zhostilo vydání knihy Dvě hostiny, která představuje dva výrazné spisovatele počátků vietnamské prózy. Nguyen Cong Hoan (1903-1977) a Nam Cao (1917-51) patří mezi průkopnické autory, jejichž dílo zůstává ve Vietnamu dodnes populární a zároveň se o něm povinně učí ve školách. Oba prozaici vynikli především v psaní realisticky zaměřených povídek.
Obálku kapesního svazku v měkké vazbě zdobí obraz dalšího vietnamského klasika – malíře Bui Xuan Phaie. Bohužel na titulní straně knihy zcela chybí jména obou spisovatelů, přičemž poněkud vágní podtitul "Antologie povídek z Vietnamu" spíše matoucně opakuje tituly a podtituly z předchozích mála knížek, které v češtině dosud vyšly (Vietnamské povídky z r. 1972, "Moderní povídky z Vietnamu" v podtitulu Krejčovského závodu Saigon z r. 2008). Nevýrazný podtitul by však neměl zájemce rozhodně odrazovat, protože jde o cenný příspěvek do českého poznávání vietnamské literatury.
Nguyen Cong Hoanovi i Nam Caovi se zde konečně dostává většího prostoru na to, aby zřetelněji vyzněla jejich autorská osobnost a osobitost. S jejich dílem se totiž v českých překladech nesetkáváme tak úplně poprvé – v roce 1972 byli oba skromně zastoupeni v polozapomenuté antologii Vietnamské povídky. Dva Nam Caovy texty, přeložené tehdy Ivou Klinderovou, se znovu objevují i ve Dvou hostinách, což má svou logiku – představit Nam Caa v důkladnějším profilu, zejména bez slavné povídky Chi Pheo by znamenalo výrazné ochuzení. (Tu povídku zná skoro každý Vietnamec a hlavní postava se coby výrazný refereční typ dostala i do běžného vietnamského jazyka, asi podobně, jako když u nás někdo přirovnává ke Švejkovi, Němcové Babičce nebo k Pejskovi a Kočičce.) Texty od Nguyen Cong Hoana se oproti tomu objevují v novém svazku všechny premiérově.
Nguyen Cong Hoan sice napsal i několik úspěšných románů, ale oblibu si získal hlavně stovkami svých satirických povídek – někdy humornějších (např. Já jsem vydavatel, ty jsi vydavatel…), někdy spíš pichlavě kritických (titulní Dvě hostiny). Ve Dvou hostinách je zastoupen devíti povídkami, které dobře ilustrují toto autorské rozpětí. Stejně jako v případě Nam Caa, i zde se v několika případech objevuje silnější sociální akcent, což dnešní – a tím více český – čtenář musí vnímat především jako svědectví o éře, kdy se ve Vietnamu skutečně žilo jinými a závažnějšími problémy než dnes. Ostatně řada jeho próz byla v koloniálním období zakázána.
Nam Cao je ve sbírce představen hned jedenácti povídkami (z nich, jak si lze spočítat, i zde je devět nových). Třebaže tento nadaný autor zemřel v mladém věku, řada jeho povídek se zařadila do klasiky. Na rozdíl od Hoana provází jeho příběhy značně posmutnělá nálada, hodně povídek je z chudého, často zcela bezútěšného prostředí (Chi Pheo, Psí maso aj.). A dokonce i tam, kde nejde o zobrazení beznadějných osudů lidí z okraje společnosti, jako např. v povídce Vidět druhé lidi šťastné, se čtenář příliš nadějného vyústění nedočká. V případě Nam Caa jde však možná víc o samotné vystižení životního pocitu pomocí exemplárních situací, a v tom zůstává síla jeho textů až dodnes.
Po nedávno vydaném románu Klikař dalšího klasika Vu Trong Phunga (vyd. 2016 u nakl. Dokořán) se tak dostává i na další dílek dosud velmi řídké mozaiky, z níž si český čtenář může o vietnamské literatuře činit povědomí. Tentokrát jsou představeni hned dva podstatní autoři jednou ranou, a přitom v dostatečné míře. Zajímavou a odvážnou novinkou v tomto svazku je bezprecedentní ponechání vietnamské diakritiky u vlastních jmen přímo v českém textu, uvidíme, nakolik se s touto neústrojností čeští čtenáři budou schopni popasovat.
Soubor 20 povídek vznikl pod edičním zastřešením Ondřeje Slówika, jenž se stal také nejpilnějším překladatelem (7 povídek). O dalších 13 kousků se vedle zmíněné Ivy Klinderové podělili další vietnamisté: Dana Healy, Jan Komárek, Petr Komers, Marta Lopatková a Barbora Nováková. Poslední dvě jmenované napsaly také doslov, naopak o předmluvu se postaral profesor Pham Xuan Thach z Vietnamské národní univerzity v Hanoji. Lví podíl na knížce má ovšem i lektorka vietnamistiky Nguyen Thi Binh Slavická, jejíž konsultantská pomoc všem překladatelům byla k nezaplacení (a snad proto také byla poskytována bez nároku na honorář).
Dvě hostiny (antologie povídek z Vietnamu). (pozn.: ve skutečnosti jen od dvou autorů: Nguyen Cong Hoana a Nam Caa). Editor: Ondřej Slówik. Přeložili: Dana Healy, Jan Komárek, Petr Komers, Marta Lopatková a Barbora Nováková a Ondřej Slówik. 208 stran. Vydalo Karolinum, Praha 2020
