Brněnské nakladatelství Lingea vydalo v řadě svých kapesních jazykových příruček (po řadě dalších jazyků) také česko-vietnamskou konverzaci. Knížka Vietnamština – konverzace je přes svůj drobný formát překvapivě hutná po obsahové stránce (celkem 320 stran) a zahrnuje solidní slovní zásobu. Působí poněkud zvláštně, že se pod toto úctyhodné dílko nepodepsal žádný konkrétní autor – nebudeme-li za něj považovat "autorský kolektiv pracovníků Lingea s.r.o.". Tím spíš, že stydět by se za něj nemusel.
Přiznám se, že mi nikdy nebyl moc jasný účel konverzačních příruček. Pro člověka, který se nenaučil základy jazyka, jsou uvedené věty často nepoužitelné. Pokud se vyhne úskalím výslovnosti (která je například ve východoasijských jazycích pro mluvený projev naprosto klíčová) tím, že místním lidem ukáže větu napsanou, stejně si nemůže být jist, že věta může správně fungovat v daném situačním kontextu. Navíc, vypukne-li požár, asi těžko bude mít čas nalistovat větu: Kde je nouzový východ? A pokud se někdo podobné věty chce naučit z konverzace nazpaměť, pak je stejně jednodušší učit se rovnou celý jazyk včetně jeho gramatických zvláštností.
Nechci v žádném případě zmenšovat význam této knížečky – právě pro člověka jako já, jenž už k vietnamštině přičichnul, může být totiž užitečná, mj. i slovní zásobou v některých tematických kategoriích: kde jinde by našinec našel přehledný soupis desítek názvů koření či autodílů? Ve frázích už je to často složitější, protože tam jde o kontext.
Není zcela zřetelné, jak autoři dílko vytvářeli. Při prvním listování jsem nabyl dojmu, že zadávali jednotlivé věty Vietnamcům k překladu – a ti, protože neznali přesné použití vět, překládali někdy otrocky tak, aby byli co nejvěrnější. Později mi naopak spíš přišlo, že věty byly někdy převzaty z jiných, cizojazyčných příruček bez zohlednění situace, anebo bylo v některých případech dokonce použito automatického překladače. To možná není tak podstatné.
Hned úvodní stránky s pozdravy začínají větou Dobré ráno, do vietnamštiny přeloženou jako Chào buổi sáng. Z hlediska přesného významu i gramatiky je to v pořádku, až na to, že žádný Vietnamec takto nikdy nezdraví – běžně se totiž v pozdravech denní doba nerozlišuje. Takový doslovný překlad (kalk) se opakuje na bezpočtu míst, dokonce i v kapitolce Veřejné nápisy: Udržujte čistotu se tu překládá jako Giữ sạch sẽ, ve skutečnosti se však všude ve Vietnamu setkáte pouze s variantou Giữ vệ sinh. Uchovejte v chladu je přeloženo sice správně jako Giữ nơi lạnh, ale ustálená formulace zní jinak – Bảo quản nơi lạnh. Podobně i u dalších frazeologických spojení: Nevyklánějte se z oken – Không nhoài người ra cửa sổ (běžně však Không thò đầu ra cửa sổ); Nedotýkat se. - Không chạm vào. (běžně Không sờ.), aj. Mnoho formulací v celé knize tak představuje spíše významový kalk než běžně použitelnou větu – i když ve většině případů by jejímu významu asi Vietnamec rozuměl.
Další potíž způsobuje rozdílné vietnamské vnímání pojmů. To je patrné zejména na oslovení. Banální otázka Jak se jmenuješ? nachází sice správně svůj ekvivalent v překladu Anh tên là gì?, ovšem jen v případě, že hovoříte s osobou mužského pohlaví na úrovni vašeho věku a postavení. Jiná zájmena než anh se musí použít, jde-li o ženu (chị) ve stejném postavení, anebo o osobu výrazně mladší (em, cháu…) či starší (chú, cô, bác...). Podobné nerozlišování může zplodit např. trochu komické Anh có vấn đề với bọn du côn không? – Máte tu problémy s fotbalovými chuligány?, kde otázka zjevně položená do pléna je přeložena tak, jako by šlo o osobní dotaz pro určitého jedince (jímž je opět anh).
Jedna věc je jazykový kontext, druhá kontext situační a místní. V tomto smyslu jsou asi úplně zbytečné tři stránky rubriky V kempu, protože ve Vietnamu, alespoň pokud vím, se kempování nepraktikuje. Ačkoli vědět, jak se vietnamsky řekne "ešus", je osvěžující jazyková lahůdka, za niž jsem vděčný – kdo ale ještě jiný?
I přes některé nedotaženosti, o nichž jsem se musel zmínit, lze tento svazek rozhodně uvítat. Jen doplňme, že pokusy o česko-vietnamskou konverzaci se objevily již dříve: Nguyen Phan Canh a Hana Křivková vydali Česko-vietnamskou konverzaci jako malá skripta pro potřeby University Karlovy ve Státním pedagogickém nakladatelství v roce 1987, Le Thanh Nam pak vytvořil v polovině 90. let vlastní konverzaci v kapesním formátu (jejíž bibliografické údaje sem doplním, až ji ve své knihovně najdu).
Konverzace Lingey je však nejobsáhlejší a nejsystematičtěji zpracována. Kromě tematických kategorií obsahuje i závěrečný celkový slovníček, stručné informace o vietnamštině a její gramatice, dokonce i o Vietnamu. Ještě budiž dodáno, že většina frází je opatřena i přepisem výslovnosti – pokud však hodlá v praxi využít této knížky jazykově nezasvěcený turista, raději ať jen ukazuje psaný text. Bez předchozí znalosti tónových rozdílů v jednotlivých slabikách mu totiž ani přesný hláskový zápis ke srozumitelné výslovnosti moc nepomůže.
Kniha je sehnatelná ve všech větších knihkupectvích, kde mají jazykový koutek.
Lingea konverzace – česko-vietnamská. 320 stran, cena 249 kč. Vydala Lingea, Brno 2010
