Články

Během srpna – září 2009 bylo sesbíráno týmem Mgr. Jiřího Kocourka 30 rozhovorů o délce 45 min. s respondenty různého věku, vzdělání, délky i místa pobytu v Praze. Čeští respondenti byli pochopitelně vybírání z řad těch, kteří s vietnamskou kulturou přichází alespoň minimálně do kontaktu. Pilotní šetření mělo přehledně popsat, co oslovení respondenti považují a cítí jako vzájemné ovlivňování kultur. Tazatele zajímala jak přímá reflexe osobních zkušeností respondenta (včetně jeho rodiny a blízkého okolí) s ohledem na jeho činnosti, zvyklosti a názory, tak respondentova reflexe na obecnou situaci "ostatních" v Praze. Charakter a struktura rozhovoru se snažily zachytit oboustranný vliv; vliv kultury vietnamské na tu českou, resp. "pražskou", byl však v souladu s tématem výstavy upřednostňován.

Obchod po vietnamsku

V oblasti obchodu se na evidentním vlivu shodli jak čeští, tak vietnamští respondenti bez rozdílu. Týkal se existence vietnamských obchodů, stánků, tržnic, večerek, které prodávají zboží v podobě zeleniny, smíšeného nebo čínského zboží. Respondenti uvedli, že si váží slušného chování obchodníků, jejich píle, nižších cen, dlouhé pracovní doby a podnikatelského ducha. Výroky typu "Chovají se tak, jak by se měli obchodníci chovat" či "Češi napodobují pracovní kulturu Vietnamců" dokládají, že se příslušníci majority nedívají na vietnamské obchodníky jen negativně.

Dále respondenti popsali obchodní sítě restaurací, fast-foodů či občerstvení, kam rádi chodí na vietnamská jídla, a vietnamskou kuchyni nadto doporučují. Jmenovitě zmínili mezi oblíbenými pokrmy závitky, nudle, čaj a rybí omáčku. Mnozí čeští respondenti rovněž uvedli, že jedí asijská jídla hůlkami a někteří též používají vietnamské ingredience do českých jídel.

Fenomén vietnamských tržnic v Praze pak výstižně popisuje citace: "Dále to jsou vietnamské tržnice, místo, kam se lidé mohou uchýlit, když mají chuť na pravou vietnamskou kuchyni, nejenom ochutnat už připravené jídlo, ale i koupit ingredienci domů a sám doma experimentovat. Je to i místo levného nákupu, zde se soustřeďuje nejvíce z vietnamské kultury, a nejvíce se dodržují i různé tradice, svátky."

Copak je to za komunitu

Faktem je, že okolo 2/3 Vietnamců v ČR již získalo povolení k trvalému pobytu a relativně dlouhodobě se tu usadilo. Následující výrok nicméně upozorňuje na skutečnost, že jen velmi málo Vietnamců u nás získalo statut občanství a jejich integrační potenciál je velmi nízký: "Není ještě žádný velký (kulturní) vliv, protože Vietnamci nejsou národnostní menšinou." Současně respondenti vnímali Vietnamce jako jednu ze skupin, na které doléhá ekonomická krize, a migranty, kteří se při příchodu setkávají s mnoha překážkami.

Mezi vlastnosti komunity, které mají pozitivní vliv na Čechy a české prostředí, patří podle respondentů pracovitost, úcta k rodině, její podpora za každé situace, smysl pro soudržnost a nenásilné řešení sporů (ať už vlivem osobností či tradic buddhismu). Naopak za negativní zmínili respondenti šedou ekonomiku a nespolehlivost při jednání. Dotkli se i konkrétních situací - např. pozdních příchodů Vietnamců na schůzky či hlasitých hovorů ve veřejných dopravních prostředcích. Velmi dobře se zde ukazuje, jak je veřejnost názorově rozdělena dle osobních zkušeností i vlastností od těch nejpozitivnějších až po skutečně negativní. Někteří jsou nespokojeni s podnikatelskými podmínkami na šedém trhu, jiní se zamýšlejí nad hodnotami rodiny či pracovitostí. Je přitom třeba si uvědomit, že respondenti vycházeli z porovnání kultur vietnamské a české.

K odlišným komunikačním zvyklostem, s nimiž se Češi setkávají a učí zacházet, patří zejména asijský úsměv i v nepříjemných situacích. Respondenti tvrdí, že díky němu začali Vietnamce více poznávat a stávají se tolerantnějšími k odlišnostem druhých; projevují např. zájem o vietnamštinu "Někdy se zákazníci zeptají na to, jak se co řekne vietnamsky.", způsob komunikace, slušné chování atd. "Jsem moc ráda, když se mě Češi zeptají na místo, odkud pocházím a ráda jim o Vietnamu vyprávím."

Za jednu z nejvýznamnějších oblastí přímého styku s vietnamskou kulturou chápali respondenti intenzivní osobní kontakt mezi Čechy a Vietnamci: "Největší, ale nejméně viditelný vliv je osobní kontakt s Vietnamci, je to na školách u mladistvých a v obchodním styku u starších." Naši respondenti údajně zvou nebo bývají zváni na oslavy narozenin, svátků, Nového roku (lunárního i solárního), dětského dne aj. Současně jsou toho názoru, že Češi začínají mít k Vietnamcům větší důvěru a své kultury se snaží představit navzájem: "Myslím totiž, že je moc důležité, aby blízcí přátelé vzájemně rozuměli kulturám, z nichž vzešli. Pak je teprve přátelství skutečné." Existují i extrémní případy: "Mám jednu českou kamarádku, kterou vietnamská kultura hodně ovlivnila (mluví vietnamsky, přijala vietnamské jméno, dodržuje některé vietnamské zvyky). Takových lidí je ale velmi málo."

Dále respondenti uvedli silný vliv vietnamské mládeže a dětí na školách, kde se angažují v nejrůznějších akcích. Dle respondentů přinášejí vietnamské děti a mládež do ČR jednak úctu ke vzdělání a píli ve škole, jednak osobitý projev literární (např. blogy). Jsou také často původci obsahu multikulturní výchovy na školách či organizovaných dílen pro děti.

Neméně důležitým kulturním kanálem je turistika, při které se Češi více dozvídají o Vietnamu. Někteří čeští respondenti se rovněž doslechli o vietnamských dětských hrách, kladně hodnotí vietnamský smysl pro humor, registrují bojová umění, sportovní akce, taneční kurzy, oltářovou výzdobu obchodů, ohňostroje na Sapě. Vietnamské kulturní akce jsou však pro mnoho Čechů neviditelné a neúčastní se jich, to zmiňují obě skupiny respondentů. Následující výrok nicméně znamenitě ilustruje, jak si dvě kultury mohou být vzájemně inspirativní a přínosné: "Vztah mezi vietnamskými rodiči a dětmi je v ČR rovnoprávnější než ve Vietnamu. Tato skutečnost pomáhá druhé vietnamské generaci v ČR, aby se v dospělosti stali více nezávislými, na druhé straně ale může přinést i problémy – přílišná svoboda a rovnoprávnost mezi rodiči a dětmi vede k tomu, že se děti začnou ubírat špatným směrem, což rodiče nebudou schopni ovládnout."

Vybírají si to hezké z české kultury

Jak naopak česká kultura ovlivnila Vietnamce žijící v Praze? To určitě přijde zajímavé hlavně českým čtenářům. Jeden z výroků pokračuje v duchu výše zmíněných výhod a inspirace: "Vybírají si to hezké z české kultury, aby to začlenili do svého života." A vězte, že tou není jen skutečnost, že do jejich jídelníčku pronikl řízek a pivo.

Z kultury v užším slova smyslu zmínili jednotliví vietnamští respondenti čtení pohádek dětem před spaním, oslavy Vánoc, Mikuláše a překvapivě též státního svátku 17. listopadu, návštěvy českých památek a poznávání české kultury jako takové. Zajímavé jsou výroky typu "mít více času pro sebe", "jednou ročně si dopřát dovolenou", "chodit do divadla, kina, na koncerty, plesy, výstavy". Současně po vzoru moderních českých zvyků zjednodušují vlastní tradice - svatby, věštby, položení základu domu, obětování a pálení obětin a umělých dolarů, Nový rok atd.

Nemalý vliv české kultury se dle respondentů projevil také v samotné komunikaci. Ve verbální formě (vietnamštině) jde o zjednodušení slohu, nová slova, česká slova či česká jména. V neverbální komunikaci zmínili respondenti změnu při osobním kontaktu, kdy se navzdory opačnému zvyku ve Vietnamu dívají více lidem do očí, méně hovoří o osobních záležitostech druhých, jsou zdrženlivější v hodnocení druhých, chodí včas, respektují frontu, oznamují návštěvy předem, jednají více přímo (resp. bez nejrůznějších strategických manévrů) atp.

Z českých rodinných zvyklostí respondenti vyzdvihli bližší vztah mezi rodiči a dětmi, z hlediska kvality vlastního života v ČR pak uvedli, že získali širší pohled na nejrůznější problematiku, cítí se svobodnější a samostatnější, při práci více dbají na bezpečnost a začali též cítit potřebu ochrany životního prostředí.

Závěrem

Závěrem snad jen můžeme zdůraznit, že obě dvě nezávisle oslovené skupiny Vietnamců a Čechů se výrazně shodly na oblastech, kde je vliv vietnamské kultury v Praze patrný. Kromě toho však také uvedli, že tento vliv zatím není příliš silný a Češi se o vietnamskou kulturu spíše nezajímají.

Práce expertů (povětšinou vietnamistů) a odpovědi respondentů přinesly srovnatelné výstupy, pokud jde o tematické oblasti, které bylo možno do výstavy zařadit: obchod, stravování, móda, kulturní a komunikační zvyklosti, vnímání rodiny, vzdělání, náboženství atp. Experti dodali výstavě mnoho konkrétních znalostí, které respondenti neměli, avšak ti naopak kladli větší důraz na hledisko osobních lidských vztahů, rozdílů hodnot a způsobu chování a komunikace, na které se expertní skupina nezaměřila. V jejich subjektivních výpovědích se odráží i složitější společenská realita, a to zejména pokud jde o politické přání stát se národnostní menšinou v ČR, ekonomický vliv na Českou republiku jako stát, potenciální negativní i pozitivní vztahy mezi oběma skupinami apod.

Výstava Vietnam v Praze sice už skončila, výsledky šetření však mohou nadále sloužit pro všechny, kteří se zajímají o obě zmíněné kultury a jejich vzájemnou interakci.