Články

Literatura nového typu začala ve Vietnamu vznikat až zhruba od 30. let minulého století, tedy v době, kdy se začal šířit zápis vietnamštiny latinkou. Z předchozích staletí se sice dochovala celá řada vynikajících textů, ale byly psány buď v klasické čínštině, popř. později i ve znacích vytvořených po čínském vzoru pro transkripci vietnamských slov.

Poezie

Nutno říci, že do počátku 20. věku ve Vietnamu de facto neexistovala próza. Kromě významných účelových textů (historické kroniky, prohlášení, dopisy atd.) se starší vietnamské písemnictví honosí především poezií, ať již psanou po čínském vzoru, anebo domácí. K nejslavnějším dílům psaným ve vietnamštině z doby před nástupem latinky patří zejména veršované romány, autorské i lidové. Silná básnická generace vyrůstající ve třicátých letech minulého století a píšící již latinkou (tzv. chữ quốc ngữ - "národním písmem") se do značné míry inspirovala poezií francouzskou, s níž se seznamovala v koloniálních školách. V té době se začal prózazovat i volný verš, a také subjektivnější výraz (mj. psaní v první osobě).

Poezie je ve Vietnamu mimořádně oblíbená až do dnešních dob, daleko více než jsme na to zvyklí v Evropě. Každý Vietnamec zná verše nejslavnějších básníků minulosti (Nguyễn Du, Hồ Xuân Hương), i svých oblíbených veršotepců moderní doby, k nimž patří v první řadě Nguyễn Bính (1918-1966) a Xuân Diệu (1917-1985). Z mladšího pokolení si získala největší popularitu jistě Xuân Quỳnh (1942-1988).

Ze slavných básníků 20. století dosud žije a píše např. Tố Hữu (nar. 1920) či Tế Hanh (nar. 1921). V únoru 2005 zemřel další z básnických koryfejů Huy Cận (1919-2005). Z těch, kteří dlouho směli tisknout jen v zahraničí, stojí za pozornost např. Hoàng Hưng (nar. 1942), od devadesátých let vzatý znovu na milost; v poslední době se však zabývá především překládáním z francouzské a anglofonní literatury. Z novějších poetů na sebe přitáhla pozornost Vi Thuỳ Linh (nar. 1980) svými na Vietnam nezvykle otevřenými básničkami se sexuálními motivy (osobně laděná sbírka Linh, 2004).

Próza

První prozaici se proslavili ještě za francouzské koloniální nadvlády. Dodnes je o některých z nich slyšet. Nedávno zemřel například Nguyễn Đình Thi (1924-2003), jehož román Rozbité břehy (Vỡ bờ, vyd. ve dvou dílech 1962 a 1970) mohli zaregistrovat i čeští čtenáři díky překladu Ivy Klinderové, který vyšel v r. 1989 v nakladatelství Svoboda. Dosud žije i Tô Hoài (nar. 1920), u nás známý ze slovenského překladu románu Západný kraj (vyd. Tatran 1981) z pera Jána Múčky. K populárním autorovým textům však patří také knížky pro děti – obzvláště jeho Cvrčkovy příběhy (Dế mèn phiêu lưu ký, 1942) jsou dodnes jednou z nejpřekládanějších knih z vietnamštiny. Přes oficiálně vyzdvihované zásluhy autora dosud neprošel cenzurou jeho nedávný román Každý večer (Chiều chiều, 2000).

Vietnamská literatura je citelně poznamenána tím, co Vietnam ve 20. století zažil: celá desetiletí válek a boje za nezávislost, v některých obdobích i bída a hlad. Zkrátka půl století, které pořádně a většinou tragicky zašmodrchalo miliony lidských osudů. Teprve nejmladší generace, narozená v druhé polovině 80. let, byla podobných zkušeností víceméně ušetřena. Stále živá minulost skýtá dodnes literátům obrovskou inspiraci. I nejsoučasnější díla líčí často pohnuté osudy obyčejných lidí předchozích generací, a také z nich mnohdy zaznívá vlastenecky (ve vietnamském kontextu prokomunisticky) zabarvený tón. Většinou se jedná o upřímnou záležitost, existuje však též určitý tlak na ´správný´ obsah knih, vycházející z ideologické linie vládnoucích kruhů.

Od přelomu 80. a 90. let začalo docházet k určitému průlomu, a objevila se řada významných mladších prozaiků, již prosazují nejen nová témata, ale i nové, originálnější způsoby psaní. Nepřekvapuje, že dnes už má Vietnam celou řadu autorů, kteří mají i své zahraniční vydavatele (hlavně ve Francii, v Německu). Mezi nimi zaujímá výsadní postavení povídkář a malíř Nguyễn Huy Thiệp (nar. 1950). Dal o sobě vědět delší povídkou Generál na penzi (Tướng về hưu), vydanou časopisecky v roce 1989. Na svou dobu velmi odvážný text stál jednoho z jemu nakloněných redaktorů místo, a samotný Nguyễn Huy Thiệp zůstal na dlouhá léta problematickým autorem. Dnes je mu však již i v oficiálních literárních kruzích věnována značná pozornost, dokonce vyšla též literárně-vědná kniha o jeho díle. Nguyễn Huy Thiệp píše velmi lakonickým, až neosobním stylem, což jen posiluje zvláštní vyznění některých jeho povídek s mírně fantastickými motivy. V roce 2003 přišel poprvé i s románem, nazvaným Když nám bylo dvacet (Tuổi hai mươi yêu dấu), zveřejněným na Internetu. Ačkoli byl román okamžitě přeložen do francouzštiny, domácí kritici jej poměrně shodně považují spíše za autorův "omyl".

Dalším prozaikem, oceňovaným i za hranicemi, je Nguyễn Quang Thiều (nar. 1957), v samotném Vietnamu známý možná více jako básník. V jeho povídkách a románech často vystupují typické zapomenuté postavy (prodavačka nudlí apod.) z městské periferie – sám autor žije na předměstí Hanoje.

Lê Lựu (1942) zůstává naopak autorem vyzdvihovaným hlavně v domácím prostředí. Třebaže má za sebou již i několik povídkových souborů, vyznamenal se zejména jako romanopisec – naposledy svými Dvěma rodinami (Hai nhà, 2001).

Nguyễn Khắc Trường (1946) možná není z nejplodnějších autorů, ale jeho román Spousta lidí i duchů na kousku země (Mảnh đất lắm người nhiều ma, 1990) bez pochyby představuje jednu z nejvýznamnějších knih, napsaných ve Vietnamu v posledních desetiletích. Soupeření dvou venkovských rodin, jež proti sobě staví dědičné nepřátelství, o uplatnění moci v místní komunitě pokračuje v snad ještě drastičtější formě též v novém režimu, kde se jen mění v úsilí o politické funkce. Strhující (až naturalistický) román rozhodně nehýří nějakým optimismem socialistického realismu, byť spisovatel mu až na úplně poslední stránce dal přec jen nadějné vyústění – snad úlitba cenzuře? Příběh byl úspěšně zfilmován.

Z mladších autorů stojí za zmínku povídkář a romanopisec Hồ Anh Thái (nar. 1960), jakož i jeho vrstevnice Phạm Thị Hoài (nar. 1960), která má sice problémy s publikováním ve VSR, ale je hojně překládána v zahraničí a sama žije napůl v Hanoji, napůl v Berlíně. O jejím zaměření svědčí dobře i fakt, že do vietnamštiny přeložila texty F. Kafky, B. Brechta či F. Dürrenmatta. Líbivým stylem, který však nepostrádá ani určitou snahu o novátorství, píše další autorka Nguyễn Thị Thu Huệ (nar. 1966). Vydala několik svazků povídek, mj. Čaroděj (Phù thuỷ, 1995). Třetí nadějnou literátkou je Thuỳ Linh (nar. 1959) – v roce 2003 se předvedla zdařilým svazkem povídek Co zanechal odcházející déšť (Gió mưa gửi lại).

Knižní trh

Jak už bylo zmíněno v úvodu, vydávání knih ve Vietnamu je na velikém vzestupu, ať už uvážíme počet knih nebo kvalitu ediční práce. Zdá se však, že vzájemně spolu jednotliví vydavatelé nekomunikují, takže lze běžně objevit knihu od jednoho autora vydanou v různých edicích současně. Nabídka v jižním Vietnamu se trochu liší od té severní, dá se přitom říci, že jižní vydavatelé se chovají svobodněji, odvážněji. Celkově lze však pozorovat uvolňování v celé zemi: před dvěma roky vyšel prvně vietnamský překlad slavného románu Grahama Greena Tichý Američan (Người Mỹ trầm lặng), jehož děj se odehrává ve Vietnamu v období před americkou agresí. Může překvapit i vydání několika knih Milana Kundery, přeložených ovšem z francouzštiny. Výběr překladů se však ne vždy řídí skutečnou kvalitou, spíše tím, k čemu se překladatelé dostanou, popř. co je povoleno. Rovněž úroveň převodů samých je mnohdy kolísavá. Na druhou stranu, v největších knihkupectvích lze koupit (pravda, na místní poměry velmi draze) řadu titulů v cizích jazycích, dovezených ze zahraničí. Největším vietnamským vydavatelem knih v zahraničních jazycích je nakladatelství Thế Giới (Svět); vydává především v angličtině a francouzštině odborná i populární díla o Vietnamu a Jihovýchodní Asii, i překlady děl vietnamských autorů do těchto jazyků.

Překlady z češtiny

Nejvýznamějším vietnamským překladatelem z češtiny je beze sporu bývalý první vietnamský student bohemistiky z FF UK, Dương Tất Từ (nar. 1935), v jehož dnes již početné bibliografii najdeme mj. překlady poezie V. Nezvala, J. Seiferta, ale také Fučíkovy Reportáže psané na oprátce (Viết dưới giá treo cổ, vyd. 2000) či Komenského Labyrintu světa a ráje srdce (Thiên đường của trái tim, vyd. 2001). Podle posledních zpráv by měly být čerstvě vydávány jeho překlady povídek J. Haška, výbor z díla K. Čapka a také ´vietnamský´ román Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem (Đối thoại với bác sĩ Đồng). Překladatel Phạm Thanh Hưng (nar. 1953), představil vietnamským čtenářům v r. 2001 vůbec prvně dílo Bohumila Hrabala výborem z jeho povídek. Nyní pracuje na překladu Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále a také románu Když v ráji pršelo od Jana Otčenáška; chystá se též na pohádky Boženy Němcové. Phạm Thanh Hưng současně pracuje jako šéfredaktor nakladatelství Státní univerzity Hanoj (Đại học quốc gia Hà Nội).

Článek byl napsán pro sborník Literatura ve světě 2004, vydaný nakl. Gutenberg v květnu 2005; zde zveřejňujeme upravenou a zkrácenou verzi. Autor děkuje za upřesnění a doplnění Phạm Thanh Hưngovi a Trường Thị Phương Mai.