Nový školní rok začíná malým překvapením: prvním vietnamským románem napsaným v češtině. Navíc mladá autorka Pham Thi Lan svou prvotinou Bílej kůň, žlutej drak nadchla porotu udělující každoroční Literární cenu Knižního klubu natolik, že jí přiřkli vítězství ve 14. ročníku soutěže. Její oceněnou prózu právě dnes vydává Knižní klub.
Debutující autorce je teprve 19 let. Narodila se v Sokolově, střední školu absolvovala v Písku – v tomto městě se také odehrává děj její prózy. Pham Thi Lan (která se ovšem pod svůj text podepsala v poněkud matoucím, přehozeném pořadí jmen jako Lan Pham Thi) studuje v současnosti v Kuala Lumpur na University of Malaya obor environmentální management a informatika. Na uvedení vlastní knížky se z toho důvodu sama nemohla dostavit.
Svým nevelkým rozsahem se Bílej kůň, žlutej drak ocitá spíše někde na hranici mezi povídkou a románem. Čtivý a částečně autobiograficky laděný příběh je vyprávěn ústy mladé vietnamské dívky žijící v Čechách a nabízí poměrně zdařilý vhled do života zdejších Vietnamců, včetně četných problémů, s nimiž se tváří v tvář většinové společnosti setkávají. Prózu otevírá noční episoda, při níž je vypravěčka se svým bratrancem napadena skupinou skinheadů. Rodina dívky si chce v Písku otevřít vietnamskou restauraci, a i zde naráží na značné nesnáze ve styku s městskými úředníky. Tragikomicky pak vyznívá především závěr příběhu, popisující slavnostní otevření restaurace za přítomnosti bezpáteřného starosty.
Text však rozhodně není jen nějakou prvoplánovou kritikou českých poměrů, a čtenáři v něm mohou nalézt např. celou řadu zajímavých reálií (tradiční zvyky apod.) ze života vietnamské komunity, kterými autorka jakoby mimochodem prokládá svůj text. Nechybí ani milostné vzplanutí k jednomu Čechovi. Celý text je rozdělen na jednotlivé episody, které postupně gradují až k závěrečné pointě, a jsou prostřídávány úryvky ze zjevně smyšlené "legendy o Dračí zátoce", vystavěné z některých vietnamských mytologických motivů (čamská bohyně Ponagar, Dračí král…).
Je třeba vyzdvihnout především svěží a lakonicky odměřený styl autorky, se zdravou mírou nadhledu nad věcmi, někdy s ironickou příchutí. Náznak určité melancholie a sentimentality nepřesahuje zdravé meze, ani nezapře ženský rukopis. Vzhledem k věku Pham Thi Lan lze hovořit o překvapivě vyzrálém stylu, a je možné, že v budoucnu se od této autorky ještě dočkáme zajímavějších textů. Svoji prózu nenuceně autentizuje občasným použitím vietnamských výrazů, které překládá sice jen někdy, ale ani tam, kde tak nečiní, nepůsobí rušivě.
Třebaže jde jen o lehkou prózu na jedno přečtení, její vydání je pro podvojný život vietnamské komunity v ČR svým způsobem přelomovým krokem. Jde o výraznou výpověď příslušnice mladého pokolení, která si již – zcela přirozeně, ale nejspíše k smutku vlastních rodičů – češtinu zvolila jako svůj hlavní vyjadřovací jazyk. Už jen proto stojí za to si ji přečíst.
Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak. Vydalo nakl. Knižní klub, 2009.
