Články

Ve vietnamštině existuje výraz ăn tết, který v doslovném překladu znamená "jíst Nový rok" a ve volném překladu "slavit Nový rok". Výstižně postihuje jeden z charakteristických rysů oslav příchodu nového lunárního roku – tento svátek se slaví zejména jídlem. Pravděpodobně jako dozvuk dlouhých válek a bídy stále přetrvává ve Vietnamu představa o dobrém prožití svátků jako o čase, kdy má rodina příležitost zkonzumovat velké množství nejrůznějších poživatin. Ve spojení s návštěvami tvoří hodování největší a nejvýznamnější náplň novoročních radovánek.

Poměr jídla a ostatních svátečních tradic vystihují známé lidové verše:

Thịt mỡ, dưa hành, câu đối đỏ
Cây nêu, tràng pháo, bánh chưng xanh.

Tučné vepřové, nakládaná cibulka, verše pro štěstí
zdobený bambus, ohňostroj a zelený koláč z lepkavé rýže.

Klidné oslavy nesmějí být narušovány přípravou pokrmů, všichni odpočívají, tržiště jsou zavřená, a tak je všechno jídlo potřebné pro první týden nového roku přichystáno několik dnů předem. Vzhledem k tomu, že ještě nedávno byla lednice privilegiem majetné vrstvy obyvatelstva, chystali lidé především pokrmy s delší možností skladování. Jedním z kritérií vydařených svátků bylo také chladné počasí, které zajišťovalo čerstvost potravin. Požadavek trvanlivosti splňuje tradiční novoroční slaný koláč bánh chưng, který se vedle broskvových květů stal symbolem svátků. Čtvercový koláč o rozměrech asi dvacet krát dvacet centimetrů je uvařený z lepkavé rýže, plněný fazolemi, tučným vepřovým masem a zabalený do velkých zelených listů dong převázaných tenkými naštípanými bambusovými třískami. Příprava koláče je složitá a hlavně časově velmi náročná - je nutné jej vařit více než 10 hodin. V minulosti si vietnamské ženy při přípravě, "balení" koláče vyprávěly novinky, legendy a pohádky. Chystání koláčů dotvářelo předsváteční atmosféru a patřilo k významným rodinným událostem.

Se vznikem koláče bánh chưng a dalšího slavnostního koláče bánh dày je spojena známá lidová legenda o princi jménem Lang Liêu, kterému se zjevil duch a naučil ho tyto koláče připravovat. Princ dal koláče ochutnat svému otci a ten ho za odměnu prohlásil nástupníkem trůnu.

Koláč bánh chưng je pověstný svými léčebnými účinky, které jsou výsledkem rovnováhy použitých surovin. Podle vietnamské tradice patří každá potravina do skupiny studené (lạnh) nebo teplé (nóng) a pouze skloubením obou skupin je možné dosáhnout zdravé funkce lidského organismu. Zelený čtvercový vzhled koláče také symbolizuje úrodnou zemi pro celý příští rok.

I dnes patří bánh chưng k neodmyslitelným pokrmům během novoročních oslav. Většina hanojských koláčů je vyrobena ve vesnici Chanh, která před svátky uspokojí až 60% poptávky hanojského trhu. Díky množství Vietnamců, kteří přijíždějí na Nový rok ze zahraničí, se prý loni dokonce poptávka po koláčích zvedla o 15%.

Kandované ovoce (mứt)

Po jídle nebo během dne bývá ve vietnamských rodinách v průběhu svátků nabízeno tradiční kandované ovoce a zelenina mứt. Běžně jsou kandovány malinké meruňky, jablíčka, dýně, kokos, zázvor. Pro člověka neznalého chuti této sváteční pochoutky může být první seznámení překvapením; sladká chuť je často překonána slanou, pálivou či kyselou, podle toho, v čem byly plody naloženy. Nejznámější jsou asi kandované meruňky, v nichž došlo k neuvěřitelnému spojení všech těchto chutí a jejichž pecky jsou jimi tak hluboko nasáty, že je můžete mít i hodiny v ústech a stále cítíte podivnou, lehce agresivní chuť. Dalším oblíbeným druhem je pálivý kandovaný zázvor nebo nakládaný kokos.

Kandované plody se tradičně podávají ve speciálních mističkách, které jsou rozděleny na několik dílů – v každé části mističky jeden druh.

Před Novým rokem je Hanoj zaplavena červenými krabicemi, které obsahují směsi mứt tết, a lidé jimi obdarovávají své příbuzné a známé při novoročních návštěvách. Kandované "sladkosti" se vyrábějí přímo v Hanoji ve vesnici Xuân Đinh a specializované ulice na jejich prodej jsou Hàng Đường a Hàng Điếu ve staré části Hanoje a tržiště Đông Xuân, Hàng Da a Hàng Buồm. Typickým rysem cukrátek je dlouhá trvanlivost, která je stejně jako bánh chưng kdysi zvýhodňovala mezi jinými vietnamskými lahůdkami. S příchodem igelitových obalů a konzervačních látek se komerčním úspěchem před Novým rokem staly i různé sušenky a koláčky z mouky. Některá velká pekařství (Kinh Đô, Biên Hòa, Vinabico-Kotobuki) se přímo specializují na výrobu drobných zákusků a cukrovinek, které před Novým rokem prodávají v červených krabicích s nápisem Chúc mừng năm mới (Vše nejlepší do nového roku). Podle vietnamského zpravodajství zvýšily v roce 2004 tyto firmy svůj obrat v porovnání s obdobím kolem předešlého lunárního roku o 20 až 50% a je pravděpodobné, že trend obliby nových netradičních novoročních cukrovinek bude pokračovat. Některé výrobky už svým názvem dávají tušit, odkud jejich výrobci berou inspiraci: bánh cream, bánh colour, bánh country.

Další novoroční pokrmy

Je zajímavé, že se vietnamské novoroční pokrmy zásadně odlišují od novoročních pokrmů v Číně, kde na slavnostní tabuli patří sladké koláče, malé masové taštičky a plněné knedlíčky. Vietnamci naopak na stůl chystají, kromě koláče bánh chưng a kandovaných sladkostí, maso v rosolu, velmi podobné českému sulcu (thịt đông), dále dušené maso s bambusovými výhonky, vařené kuře, dušenou rybu a čerstvou zeleninu (kedlubna, květák nebo mladá cibulka) uvařenou s vepřovou kůží nebo vepřovým masem, vepřovou dušenou šunku (giò) a misku slavnostní lepkavé rýže.

Dříve vyžadovaly novoroční pokrmy důkladnou přípravu; už od začátku posledního měsíce v roce shromažďovali lidé nutné ingredience, dokrmovali prasata, drůbež, sháněli lepkavou rýži. Většina zemědělců vyhrazovala část svého rýžového pole na lepkavou rýži pro přípravu koláčů bánh chưng. Lidé na vesnicích zakládali před Novým rokem malé skupinky nazývané podle společného cíle đánh đụng (spolek pro zabijačku) nebo také hội giò (spolek vepřové šunky), hội bánh chưng (spolek koláče bánh chưng). Několik rodin pak společně shromažďovalo lepkavou rýži nebo kupovalo prase a dohromady připravovalo novoroční lahůdky.

Dnes je běžné pořizovat sváteční pokrmy už hotové, tradiční koláč bánh chưng například i s donáškou do domu, cibulku hospodyně nenakládají, ale také koupí připravenou, lepkavá rýže už je uvařená, drůbež očištěná, hotový koupíte i sulc (thịt đông) a dušenou šunku (giò).

Sdělovací prostředky měly v roce 2004 nečekaný vliv na skladbu novoročních pokrmů: v souvislosti s ptačí chřipkou, o které noviny a televize pravidelně informovaly, upustili Vietnamci od přípravy tradičního vařeného kuřete a zaměřili se na hovězí a vepřové. Některé rodiny si sice kuřata nakonec obstaraly, ale pouze k novoroční modlitbě a přípravě oltáře. Po obřadu drůbež vyhodily.

Podnos s ovocem (mâm ngũ quả)

Ovoce má během svátků nezastupitelnou funkci. Tradice praví, že pět druhů ovoce má být vkusně uspořádáno na podnos (mâm ngũ quả) a umístěno na oltář předků, kde plní nejen estetickou, ale i duchovní funkci. Podle východní filozofie má číslo pět zvláštní význam. V kosmu se nalézá pět různých základních prvků: kov, dřevo, voda, oheň a země; vietnamská společnost zná pět buddhistických zákazů, pět základních ctností podle konfuciánské morálky, lidé odlišují pět směrů (vlevo, nahoře, uprostřed, vpravo, dole), pět světových stran (východ, jih, střed, západ, sever), pět barev (zelená/modrá, červená, žlutá, bílá, černá), pět chutí (kyselá, hořká, sladká, ostrá, slaná). Proto i ovocných druhů na podnosu je právě pět; symbolizují hojnost, dostatek a dobrou sklizeň. Za vhodné ovoce je považován banán (chuối), ovoce nazývané Buddhova ruka (phật thủ), grep (bưởi), anona (na) a kumkvaty (quất). Mezi další alternativy patří kaki (churma, hồng), jablka (táo), meloun (dưa hấu), pomeranče (cam) a mnoho dalších.

Tradice úhledně připraveného ovocného tácu byla kdysi vlastní jen pagodám, ale postupně se tento zvyk přenesl i do obchodů a domácností. Dnes si rodinný oltář předků bez čerstvého ovoce neumí hanojská rodina představit. Ovocný tác se s oblibou "vylepšuje" umělými květinami nebo blikajícími žárovičkami, a to na oltáři předků i v pagodách.