Články

Nadační fond Eleutheria vydal tuto výpravnou publikaci ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Má čtvercové rozměry 30x30 cm a 192 stránek. Uvnitř pak lze nalézt 122 barevných reprodukcí s popisky a také několik odborných textů, vše trojjazyčně: v češtině, angličtině a italštině. Hlavní iniciátoři výstavy (a sběratelé plakátů) Francesco Augusto a Ottaviano Maria Razettové se postarali o dva úvodní texty, dalšími autory jsou Vittorio Sgarbi a Tomáš Vlček.

Většina děl pochází ze sbírky bratří Razettových, 21 z nich pak ze sbírek The Dogma Collection gallery v Saigonu/Ho Či Minově městě.

Jak uvádí F. A. Razetto, jím vedená nadace Eleutheria už se v minulosti zabývala uměním tzv. socialistického realismu, a v jistém smyslu lze tudíž přehlídku starých vietnamských plakátů považovat za pokračování téže snahy: objevovat estetické hodnoty agitačního umění, které se po pádu komunistických režimů ocitlo mimo zájem veřejnosti. Nahlížet na tyto výtvory bez předsudků, nejen jako na dějinné svědectví, ale i jako výpověď, která možná i přes svou deklarovanou přímočarost skrývá – chtěně či nechtěně – něco hlubšího, než by se na první pohled mohlo zdát.

V případě severovietnamských válečných a budovatelských plakátů z 60.-90. let ovšem vyniká ještě jeden zvláštní aspekt: tyto plakáty byly vesměs malovány ručně, a originál byl pak mnohokrát nakopírován dalšími výtvarníky, kteří každé kopii mohli dát znovu jinou podobu, poněvadž zde nešlo o přesnost kopie, nýbrž o vytváření účinného agitačního – a částečně i zpravodajského – nástroje. (Na plakátech nacházíme zmínky o aktuálním počtu sestřelených amerických letadel apod.) Vzhledem k tomu, že původní autoři plakátů většinou nejsou známi, knihu doplňuje pouze slovníček několika málo z nich – počítám-li dobře, pouhých devatenácti.

Pustit se do výstavy starých vietnamských plakátů, ba dokonce do vydání takové knihy, je nejen namnoze objevný, ale také odvážný počin. Při listování a čtení popisků se ovšem přesto nelze ubránit určité fascinaci z bojového nadšení (byť z něj pochopitelně čiší i zášť vůči nepříteli) a budovatelského optimismu, a někdy i z účinné výtvarné zkratky, neboť výrazné kontury působí už samy o sobě jako důraz podtrhující doprovodná hesla. V jistém smyslu se opravdu nelze ubránit dojmu, že tu máme co do činění s uměním. Jak ostatně konstatuje i F. A. Razetto ve svém úvodním slově:

"... Já i můj bratr jsme se do Vietnamu několikrát vrátili, láska k zemi a tamním lidem se nijak nezměnila, naopak vyhledávání a získávání dalších exemplářů /plakátů/ pokračovaly se stále větším nadšením a vášní, možná byly živeny upřímným zájmem odhalovat tak svébytné a přitom tak málo známé umělecké vyjádření. Naše generace byla vždy spíše pozorovatelem-konzumentem západního reklamního výtvarnictví, které se nikdy nevyjadřovalo přímo, ale prostřednictvím nakladatele nebo reklamní agentury, a to na základě marketingové volby. Je proto samozřejmé, že musíme být fascinování originálním produktem, který nás udivuje svým uměleckým nábojem bez vedlejšího komerčního záměru. Tyto plakáty vskutku přitahují pozornost lidí, vyzývají k diskusi a k postoji, jejich sugestivní sdělení podněcující k činu je i pro nás, ‘cizí spotřebitele‘, jasné a čitelné."

Povrchnost komerčního výtvarnictví dokázal představit jako umění už Andy Warhol: sám udělal skvělý obchod z toho, že komerci prezentoval jako umění. Proč by jím tedy nemělo být agitační umění. Zde však nejde o to prodávat – a logicky ani prezentace nemá komerční ambice, a zřejmě ani potenciál. Osobitá autorská díla stojí před vámi sama o sobě, a nepotřebují dalších berliček: nepochybně mají i dnes silnou výpovědní hodnotu. O to víc je tato kolekce chvályhodná a rozhodně by neměla zůstat bez povšimnutí.

Vietnam – plakáty propagandy. Vyd. Nadační fond Eleutheria ve spolupráci s Národní galerií v Praze, 2010. 192 stran.