Články

Za jakéhosi předchůdce comicsu lze ve Vietnamu považovat překládané čínské ilustrované romány, historky, jejichž výtvarná estetika měla poměrně tradiční, statickou podobu. V době boje za nezávislost (odboj proti francouzským kolonialistům a proti americkým výbojům) vznikaly kreslené příběhy s válečnou tematikou, vykreslující hrdinné činy a posilující národního ducha, zřejmě s dosti výrazně politickým podtextem – bohužel, dnes jsou nesehnatelné.

V devadesátých letech minulého století se rozšířily zmíněné sešitové edice v měkké vazbě, obvykle zhruba 100-140tistránkové, vesměs černobílé, což způsobuje, že jsou poměrně levné. Většinou jde však o comicsy přeložené z japonštiny, někdy z čínštiny (z tajwanských originálů), dokonce i z korejštiny. Především japonské kreslenky zaplavují vietnamský comicsový trh zřejmě více než ze 70 %. Prvním japonským comicsem, který se zde prosadil, byl zhruba před deseti lety Doremon, jímž se tato lavina odstartovala. Jejich témata jsou rozmanitá, převažují však žánry vážnější, především vědecko-fantastické, zájmu čtenářů se těší např. i série o fotbalových hrdinech. Počet v současnosti vydávaných titulů dosahuje možná i stovky – situace není moc přehledná, poněvadž kromě státních nakladatelství se do jejich vydávání pouštějí i regionální a soukromí vydavatelé. Nepřekvapuje, že výběr comicsů k překladu nezávisí obvykle na kvalitě předlohy, ale spíš na tom, k čemu se vietnamští vydavatelé dostanou dříve. Protože ve Vietnamu fungují veřejné půjčovny těchto comicsů, mnozí dospívající tráví nad podobnými comicsy hodně času, což budí v poslední době negativní reakce u některých rodičů: ti vyčítají japonským comicsům jejich primitivnost a slabou jazykovou úroveň, někdy i přehnané násilí.

Domácí vietnamský comics se teprve začíná rozvíjet. Někteří vydavatelé kamuflují překlady z japonštiny a vydávají je za původní vietnamská dílka. Comicsová kultura zatím ve Vietnamu nezakotvila natolik, aby tu existovali skutečně profesionální, neřku-li umělečtí tvůrci. Dosud přežívá praxe, že nejrůznější předlohy jsou přímo nakladatelským domem předkládány kreslířům, kteří je jen výtvarně zpracují – tito kreslíři pak vesměs chápou comics jako vedlejší, nepodstatnou činnost vedle svých vlastních aktivit. Tak je vlastně veškerá tvůrčí potencialita žánru utlumena: kreslíř nejen že nemá vliv na scénář, ale navíc zřejmě často ani nepřichází do kontaktu s autorem textu.

Výtvarná podoba japonských kreslenek samozřejmě ovlivňuje také styl domácích autorů, kteří se začínají comicsovému umění věnovat seriosněji (rozložení obrázků na stránce, prostřihy, přesahy obrázku přes rámečky, zaostřování na detaily apod.). Je slibné, že se v této době začínají konečně objevovat i slibné domácí kreslené seriály, jež vycházejí z čistě vietnamské tematiky. Jde především o dvě řady, čerpající náměty z vietnamských legend (řada o chytrákovi Trang Quynhovi začala vycházet v r. 2003) a historie (Than dong Dat Viet – Zázračné dítě země Vietů, s podobným, dětským hrdinou). Především poslední zmiňovaná řada (autor Le Linh) má poměrně slušnou úroveň jak z hlediska výtvarného, tak i scenáristického; k září 2003 vyšlo již zhruba 40 sešitů. Oba seriály se odehrávají v humornější rovině.

Kromě domácích, japonských a dalších comicsů přeložených z dálněvýchodních jazyků se v posledním desetiletí objevilo rovněž určité množství překladů z klasických evropských kreslenek francouzsko-belgické provenience, jako např. Tintin, Gaston, Astérix. Zřejmě i tyto sešity (velkoformátové, jako v originálech) přispěly ke vzniku současných nejvýraznějších projevů vietnamských comicsových autorů.