Články

Existence časopisů ve vietnamštině je jedním ze zřetelných důkazů o tom, že vietnamská komunita se vnitřně stále více stmeluje a vytváří si vlastní, soběstačný svět. Tyto tiskoviny přitom zároveň pomáhají posilovat vědomí "vietnamství" jejích příslušníků, a zároveň svědčí o tom, že si zdejší Vietnamci uvědomují svou odlišnost a vzdálenost od svých bývalých krajanů ve vlasti. Proto se v nich obsáhle informuje nejen o dění ve Vietnamu, ale také o dění v ČR, v tom samozřejmě hlavně o událostech ve vietnamské diaspoře samé; a také se udílejí právnické i jazykové rady pro život v českém prostředí.

Velvyslanectví svým krajanům

Myšlenka časopisu pro místní diasporu není ani zdaleka nová. Vietnamské velvyslanectví přišlo už v roce 1986 s nápadem vydávat informační periodikum pro krajany. Skutečným časopisem se však Que Huong (Domov) stal až v druhé polovině devadesátých let, kdy začal vycházet jako měsíčník a dostal barevnou obálku. Od počátku šlo o oficiální list, reprezentující postoje vietnamské politiky.

Hlavní náplní každého čísla (obvykle o 36 stranách) jsou politicko-ekonomické informace, oficiální zprávy určené pro místní diasporu, a zhruba třetinu sešitu zaplňují články o současné i tradiční vietnamské kultuře. Que Huong existuje dodnes v nepříliš pozměněné podobě. Od chvíle, kdy se z něj stal měsíčník, už se letos dopracoval k 90. číslu. O jeho obsah se dnes stará pouze velvyslanectví VSR v Praze, konkrétně dva jeho zaměstnanci: jeden z několika prvních tajemníků, Truong Manh Son, jako šéfredaktor, a druhá tajemnice Nguyen Thi Minh Hoa.

"Práce na časopisu nám každému zabere asi 10 dní měsíčně, většinu času se tedy věnujeme jiné práci," říká pan Son, který by měl ještě v tomto roce předat obě své povinnosti novému nástupci. Neumí česky a nemá novinářské vzdělání, zato diplomatické zkušenosti ano. Na území tehdejšího Československa se poprvé podíval v roce 1989, kdy ještě pracoval na velvyslanectví v Moskvě. "Do časopisu Que Huong píší hlavně zaměstnanci ambasády, ale máme také okruh asi dvaceti občasných přispěvatelů, dá se říci z celé republiky. Občas nám někdo pošle článek i z Vietnamu. Každé číslo má stálý náklad 1000 kusů a cenu 30 Kč." Na otázku, zda existence nových časopisů ve vietnamštině nějak změnila postoj redaktorů či zda uvažují o nějakých změnách, odpovídá že nikoli. Na rozdíl od ostatních tiskovin, Que Huong není závislý na prodejnosti.

První nezávislý týdeník

První krok ke skutečně vlastnímu zpravodajskému časopisu Vietnamci žijící v ČR podnikli v roce 1996, kdy byl založen týdeník Tuan tin tuc (tj. Informační týdeník, popř. Týden informací). Patřil zprostředkovatelské Firmě IVO Praha. V roce 1999 pak vznikl jiný, konkurenční týdeník, nazvaný Tuan le (Týden). V jeho čele se objevil novinář s bohatými zkušenostmi ve Vietnamu, Nguyen Thinh. Přijel do ČR s úmyslem věnovat se své žurnalistické profesi – česky ani on neuměl.

Oba černobílé týdeníky spíše připomínaly několikastránkové letáky a svým rozsahem (16 stran) zřejmě časem už nemohly uspokojovat rostoucí potřeby čtenářů z komunity. Počátkem roku 2003 došlo logicky ke sloučení obou plátků a v dubnu toho roku se objevil časopis nový: "Dnes, dne 25. 4. 2003, se vám dostává do rukou první číslo Tuan tin moi. Z hlediska informovanosti a tisku vycházejícího ve vietnamské komunitě v ČR je to zaznamenáníhodná událost," oznamuje čtenářům úvodník, v němž nechybí zmínka o tom, že "informace budou podávány pokud možno objektivně a bez vyjádření politických názorů."

V levém horním rohu obálky Tuan tin moi (název lze přeložit jako Novinky týdne) se skví kreslený emblém dvou podaných rukou, z nichž každá má na rukávu zkratku jedné z obou zaniklých tiskovin: TL (Tuan le), 3 T (Tuan tin tuc) – nad nimi se tyčí velká písmena majitelské společnosti: IVO.

Na Tuan tin moi pracuje devět lidí. První číslo časopisu mělo 40 stran, dnes však celý sešit i s prostřední reklamní vložkou čítá stran šedesát čtyři. Tematicky se snaží pokrýt všechno, oč místní čtenáři mohou mít zájem: shrnuje hlavní světové události za uplynulý týden, ale také hlavní události v ČR, ve Vietnamu a samozřejmě ze života vietnamské komunity. V druhé třetině čísla pak najdeme stránky o sportu, samozřejmě hlavně o fotbalu, o vietnamských hvězdách, rady o zdravé výživě, články zabývající se milostnými problémy mládeže, rodinou… Nechybí literární část (povídky, poezie), kurs gramatiky češtiny na pokračování, inzeráty a také nezbytné horoskopy. Na konci dubna t. r. vyšlo kulaté, 100. číslo tohoto časopisu.

"Náklad našeho týdeníku činí několik tisíc. Distribuujeme ho do všech míst ČR, kde se soustředí krajané. Ale dnes už znají Tuan tin moi i v okolních zemích a máme čtenáře také na Slovensku, v Německu a Rakousku. Tam takový časopis chybí," zmiňuje se Nguyen Thinh, který tu funguje dále jako šéfredaktor. "Kromě redaktorů máme několik dopisovatelů z Vietnamu."

Časopis pro (ženy) starší 18 let

Na přelomu loňského a letošního roku se však vynořily hned dva další, zbrusu nové týdeníky. Nejdříve to byl Vuon Dao (Broskvoňová zahrada, Broskvoňový sad). Stojí za poznámku, že s broskvemi, a především s květy broskvoně je ve vietnamské tradici svázána celá řada významů. Symbolizují štěstí, dlouhověkost, a díky tomu – jakož i díky krásným květům – lze broskvoňové větvičky o lunárním Novém roku spatřit ve většině domácností ve Vietnamu. V broskvoňové zahradě pak podle starých představ sídlí víly.

Třebaže se Vuon Dao neprohlašuje za ženský časopis, částečně k takové image míří: ostatně téměř na všech dosavadních obálkách týdeníku je nějaká ženská tvář. Pod samotným titulem můžeme číst slogan: Informace – Zábava – Šíření vědomostí. Formálně je vydavatelem obchodní skupina YTBC, redaktoři Tuan tin moi však ujišťují, že i přes odlišné vydavatele jde o jakousi jejich pobočku, protože na obsahu Vuon Dao se podílí z valné části ti samí lidé.

Svým způsobem se Vuon Dao stal prvním týdeníkem ve vietnamské komunitě, který se soustředí už jen na určitou vybranou skupinu čtenářů. Jakkoli ani zde nechybí základní stručný přehled událostí týdne, většinu čísla zaplňují zábavnější náměty. Mezi ně patří hlavně články o českých, ale více o vietnamských a světově populárních nebo známých osobách (zpěvácích, hercích, fotbalistech, politicích), včetně rozhovorů. Čtenáři jsou informováni o sporu Heleny Vondráčkové s Janem Rejžkem, o finančních problémech Romana Skameneho či o průběhu soutěže o českou superstar. Pod podobnými články se vyskytují poznámky o použití cizích zpravodajských zdrojů: theo Blesk, theo BBC atd. (theo = podle). Pochopitelně mnoho informací je převzato z médií vietnamských.

Za záplavou textů o hvězdách šoubyznysu následují stránky věnované citovým problémům a radám zamilovaným, černá kronika a kuriozní zprávy, a nakonec romantické, eventuálně historické romány na pokračování (hlavně od populárních tchajwanských spisovatelů). "Vuon Dao obsahuje některé věci, které nejsou moc vhodné pro děti. Je určen jen čtenářům nad 18 let," sdělil mi pan Thinh o sesterském časopise. Měl tím na mysli především články zabývající se sexuální problematikou a radami milencům – to vše ovšem podané, na naše poměry, rovněž relativně cudně. Ostatně, přes své lehce bulvární zabarvení si stránky Vuon Dao celkově zachovávají spíše věcný tón – na tvrdý bulvár českého ražení zatím Vietnamci nemají žaludek a zatím jim nejde o skandály, nýbrž pouze o informovanost, takže zůstávají decentní.

Další informační týdeník na scéně

Hned vzápětí, na počátku února 2005, se objevil magazín Van Xuan (Deset tisíc jar). Název časopisu naráží na historické jméno, které bylo s územím Vietnamu – či spíše s jeho severní částí – spojováno v krátkém období, kdy panovník Ly Nam De (vládl 544-548) dočasně osvobodil zemi od čínské nadvlády: jeho země Deseti tisíc jar však vydržela jen několik desetiletí.

Autoři nového časopisu jej od prvního čísla také opatřili barevnou obálkou, na což dosud černobílý (či spíš oranžovobílý) Tuan tin moi ihned reagoval stejným krokem. Kromě obálky jsou jinak oba časopisy černobílé, pokud si ovšem nějací podnikatelé zrovna nezaplatí čtyřstrannou barevnou reklamu vloženou doprostřed čísla.

Van Xuan odstartoval jako vážná konkurence dosavadního Tuan tin moi. Velkou výhodou bylo, že v jeho čele stojí Vu Huu Nam, člověk znalý českého prostředí i jazyka, který má se svými kolegy řadu přínosných kontaktů. Tak se mu podařilo například získat mezi spolupracovníky též významného českého vietnamistu Iva Vasiljeva – taková jména, dobře známá i mezi zdejšími Vietnamci, logicky přispívají k prestiži časopisu. Pan Vasiljev v současnosti obohacuje Van Xuan svým seriálem o českých městech.

Van Xuan neskrývá své ambice. I když většina textů se tu zabývá podobnými tématy jako Tuan tin moi, nechybí tady také několik dalších, nových rubrik. Mj. jde o právní rady pro krajany žijící v českém prostředí, cvičné testy pro studenty českých škol, kapitoly z dějin Vietnamu, dokonce i s originální stránkou historické fotogalerie, a také koutek s hádankami a stránka světových kuriozit. Pravidelnou součástí – jako jakýsi podivný bonus – je i jeden delší článek o vietnamské kultuře v češtině, většinou přetištěný z internetových stránek Klubu Hanoi. V nejnovějších číslech to vše vydá na nějakých 54 stran.

"Chceme se zabývat i humanitárními otázkami," doplňuje Vu Huu Nam a časem se snad ukáže, co touto sympatickou vsuvkou myslel. Cílevědomost jeho projektu neschází: na konci května se Van Xuan dokonce přičinil o velký koncert několika známých zpěváků z Vietnamu v Praze, přičemž v týdnech před akcí se na jeho listech postupně objevily psané profily všech účinkujících.

Lze však v tuto chvíli hovořit o konkurenci mezi dvěma zpravodajskými týdeníky Van Xuanem a Tuan tin moi? Pokud ano, potom není docela bezvýhradná. V obou časopisech například zajišťuje lekce z češtiny Nguyen Quyet Tien, mimochodem bývalý šéf Svazu vietnamských podnikatelů a také bývalý redaktor listu Que Huong, jehož syn Hoang si zahrál hlavní roli v televizním seriálu Josef a Ly. Náklad Van Xuanu se podle šéfredaktora Vu Huu Nama pohybuje kolem tří tisíc, přičemž se nezdá, že by pár měsíců po vzniku jeho časopisu nějak výrazně klesal zájem o konkurenční Tuan tin moi: kdo podobné časopisy čte, většinou si rovnou kupuje oba, nebo dokonce všechny tři – vždyť všechny mají stejnou cenu 30 Kč, takže jejich celková cena za měsíc nedosáhne ani 400 Kč. Zájem je značný. Na tržišti v pražském obchodním centru Sapa lze běžně spatřit vietnamské prodavače začtené do některého z časopisů.

Redaktoři všech tří časopisů nezávislých na velvyslanectví přitom dodávají, že v podstatě nemají žádné předplatitele: Vietnamci si tisk raději kupují přímo na tržnici. Najdou tam i celou škálu jiných časopisů, dnes již běžně dovážených z Vietnamu.

A ještě Bambus

Výčet vietnamských časopisů v ČR nicméně nemusí končit ani zde. Je tu totiž ještě jeden časopis, dvojjazyčný čtvrtletník Bambus – Cay tre. Bambus se zaměřuje na vietnamské děti, respektive školáky žijící v ČR, u nichž logicky předpokládá dvojjazyčnost. Vychází s podporou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Iniciátorem Bambusu a zakladatelem stejnojmenného sdružení je mezi českými Vietnamci známý "aktivista" Nguyen Tung.

Psáno pro časopis Týden, kde text ve zkrácené podobě vyšel v čísle 38/2005 pod názvem Vietnamsky o českých celebritách.