Po skončení války ve Vietnamu došla většina zoologů k závěru, že místní poddruh nosorožce jávského bezpochyby vyhynul. V roce 1989 se ale na trhu objevily roh a kůže z nosorožce, kterého ulovil pytlák v oblasti Cat Lac. Ekologické organizace i úřady tedy znovu oživily snahy o ochranu vietnamských nosorožců.
Strážci národního parku Cat Tien, jehož součástí se stalo i nosorožčí území Cat Lac, mají na starost zvlněnou krajinu zarostlou hustou džunglí bambusu a nízkých stromů, kde nejsou silnice ani cesty. Devět měsíců v roce prš
í, takže nízko položená místa se přeměňují v bažiny. Možná, že se strážci národního parku obětavě snaží chránit poslední nosorožce, jenže ani oni ani zoologové, kteří do Cat Lac přijíždějí především ze Spojených států, tu nikdy žádného nosorožce neviděli. Jen podle stop mohou odhadovat, že jich zbývá asi šest až osm.
Loni v květnu bylo v parku vytipováno deset míst, kde se daly očekávat návštěvy nosorožců. Zoologové upevnili na stromy fotoaparáty spřažené s infrasenzory. Každé dva týdny pak strážci parku absolvovali dlouhé pochody, aby v nich měnili filmy. Už po vyvolání prvních čtyř svitků se objevilo hned sedm toužebně očekávaných záběrů – podařilo se zachytit sedm fotografií živých vietnamských nosorožců!
Zoologové doufali, že snímky z fotoaparátů rozmístěných na různých lokalitách umožní získat přesnější údaje nejen o počtu nosorožců, ale také o jejich velikosti, pohlaví a rozmnožování. V následujících měsících však všechny snahy vyzněly naprázdno. "Zdá se, že nosorožci začali náš systém sabotovat. Podle stop jsme zjistili, že se pohybují za stromy, na kterých máme fotoaparáty. Některé infrasenzory byly zničeny, nosorožci je pravděpodobně strhli."
I když fotografie příliš informací nakonec neposkytly, díky zájmu médií umožnily zoologům a ochranářům znovu hlasitě připomenout, jak zoufalá je situace posledních vietnamských nosorožců. V oblasti, která zasahuje Cat Tien, vyhlásila vláda v roce 1992 novou ekonomickou zónu, kam přišli zemědělci z přelidněného severu. Začali pěstovat rýži, kácet lesy a přímo v národním parku sklízet ratan. Území, kde mohou nosorožci žít se do dnešního dne postupně zmenšilo až na 15 procent původní rozlohy.
Nad fotografiemi se současně rozvířily diskuse odborníků, jaký zvolit další postup. První varianta předpokládá, že dojde k přesídlení obyvatel, aby se uvolnil prostor pro nosorožce. Vesničané se údajně rádi odstěhují, pokud dostanou finanční odškodnění. Druhá varianta počítá s tím, že vietnamští nosorožci budou přemístěni na Jávu do Ujung Julon, kde žije posledních několik desítek jedinců indonéského poddruhu. Pak by ale byla "všechna vejce v jednom košíku". Navíc je sporné, zda by se v Ujung Kulon větší počet nosorožců uživil. Konečně je tu otázka, jestli si oba poddruhy nejsou příliš vzdálené a jestli by vzájemné křížení nevedlo ke snížení jejich životaschopnosti.
Podle třetí varianty by vietnamští nosorožci měli být namnoženi v zajetí a pak vypouštěni na bezpečné lokality například na Sumatře. Nikdo ovšem nezaručí, že se je v zajetí skutečně podaří rozmnožit.
Jistě se nelze rozhodovat unáhleně, současně se ale rozhodnutí nedá odkládat. Jinak by totiž po vietnamských nosorožcích mohlo zůstat jen sedm fotografií.
Nosorožec jávský jako by byl zmenšenou kopií nosorožce indického, má však jinak rozložené záhyby kůže a menší hlavu i roh. O způsobu života se téměř nic neví, neboť obývá nepřístupné lesy a jeho pozorování je proto velice obtížné až nemožné. Předpokládá se, že žije samotářsky.
Ze tří známých poddruhů byl jeden v historické době vyhuben. Vedle zmíněných několika málo jedinců "vietnamského" poddruhu v Cat Tien dnes žije na Jávě v rezervaci Ujong Kulon podle posledních upřesněných údajů 43 až 57 jedinců indonéského poddruhu.
